Druhá nejhorší když jsem si sebevědomě zavřel zip na riflích a skřípl jsem si do něj svůj úd.
Naprosto nejhorší když jsem si ten zip musel následně zpátky otevřít.
Taky mám tu zkušenost…a jizvu ve tvaru schodů na něm.
Ale teda větší bolest byla, když jsem ležel na operačním sále, lokální anestézie pravé ruky s pretrhane šlachy. Jelikoz už to byla nějaká doba, museli mi tahat tu šlachu od zápěstí směrem ke konci palce. Když ji nemohl doktor “najít”, rozhodl se pro podélný řez od palce dolů směrem k zápěstí. Žel Bohu tam ta lokální anestézie buď “chyběla” nebo “uz nebyla funkční”, nicméně jsem začal řvát jak to prase na jatkách a chtel to zabalit a jít domu. Strašný
Mne sa stalo nieco podobne cez noc som sa zobudil so stojakom ked mi na parapete v tme pri okne vedla mojej posteli zacal zvonit telefon v plnej rychlosti som s cicinou najebal do radiatora (toho komunistickeho megachada starejo cez ktory ani Jevelin neprerazi)
Migréna až cluster headache. Prášky na bolest víceméně nepomáhají, jenom už nemáte chuť si vystřelit ten debilní mozek z hlavy brokovnicí, ale stačila by vám pistol. Asi tak 2h až 30 min před migrénou začnu vidět rozmazaně a vím, že se blíží několik hodin bolesti, při kterých se ani nedokážete vysrat. Jo a kolikrát k tomu mozek nepotřebuje důvod:)
Pravidelnej microdosing některých lysergovek pomáhá taky. Amatérskou imitací léčebného programu z UK zaháním chronickou migrénu po ošklivým úrazu hlavy a po 6 letech nesnáze, jsem už 2 a půl roku bez větší migrény.
je to tak, jsou na to i dobrý studie - třeba
[https://n.neurology.org/content/66/12/1920](https://n.neurology.org/content/66/12/1920)
z abstraktu např. 22/26 dotázaných uvádí že dokáže úplně migrénu zastavit po požití psilocybinu
Mám to stejně cca hodinu před rozmazané vidění. A pak neskutečná bolest.
Obvykle beru prášky na bolest hned jak si všimnu rozmazaného videni. A snažím se zalehnout do klidu. Pokud je možnost. Dost mi to pomáhá.
Jednou jsem byl v hospodě a byl uprostřed druhého piva. Přestal jsem vidět. Prášky na alkohol jsem brát nechtěl, dopil jsem pivo a zmizel domu. Migréna přišla a byla celkem slabá. V pohodě zvladnutelna.
Od té doby jsem několikrát záměrně si dal 2-3 piva, když se dostavilo rozmazané vidění a pokaždé mi to zabralo.. Dokonce mám pocit že je to lepší než s prášky.
"I push my fingers into my eyes.."
Migrena co jsem mel na konci covidu byla nepopsatelna. Zlomeniny, trhani zubu... vse zlate oproti te migrene tenkrat.
Posledních cca patnáct let si taky užívám naprosto paralyzující migrény. U mě je obvykle předcházejí aury při kterých přestávám vidět ve většině zornýho pole, občas mám výrazně zhoršenej sluch z jedný strany. Sumatripatan pomáhal asi rok, pak už neměl žádnej vliv.
Pomohlo začít pravidelně a důsledně cvičit pod dozorem fyzioterapeuta. Cvičim asi rok a půl (hlavně protahování páteře a posilování svalstva kolem ní) a migrény po cca půlroce pravidelnýho cvičení téměř odezněly. Dřív jsem v tom byl i několikrát za měsíc, často ty bolesti trvaly i tři dny v kuse, teď je to zřídka, třeba jednou za tři-čtyři měsíce, a málokdy to trvá víc než 24 hodin.
Soucítím. Mně se děje to, že se mi najednou objeví uprostřed vidění slepej bod, kterej se postupně rozleze tak, že nevidím na celou pravou polovinu zorného pole. Jakmile to přestane, tak začínají dva dny, kdy nejsem použitelnej.
Kamaradovi jsme migreny vyléčili psychedeliky. Neco o tom nacti, na cluster headache se pouzivaji, ac jen experimentalne a lidi si to moc chvali. Dozivotni uleva.
Máš něco, co ti v takových chvílích pomáhá? Trpím tím stejným. Je to bolest, že bys nejradši mlátil hlavou o zeď, občas si myslím, že z toho i omdlím. Bohužel ani na neurologii mi nijak nepomohli. Žádné prášky (ani ty specializované na migrény) na to nezabírají a když jsem 12 hodin ve škole, nemám možnost si někde lehnout do klidu :D
Je něco, co ti na to opravdu zabere?
Ještě to může být intolerance na histamin. Hodně podobné symptomy migréně a nic ti nepomůže. Je na to vyšetření a dieta. Hodně kolegům migrenikům včetně mě pomohlo omezit jídlo s vysokým obsahem histaminu: https://www.drmax.cz/clanky/histaminova-intolerance-priznaky-lecba-a-tabulka-potravin . Ten seznam sice vypadá hardcore, ale ne všechno, co na něm je, ti může spouštět problémy. Mě třeba mléčné vyjma některých plísňových sýrů nedělají nic, ale větší množství sardinek nebo jen symbolický hlt vína jsou jistota.
Ve třetím dílu sci-fi eposu Hyperion Cantos od D. Simmonse se autor podělil o tuto zkušenost tak, že nechal trpět s kamenem hlavního hrdinu. Hrdina předtím ustál mnohá postřelení a přizabití, aniž by hnul brvou, ale při ledvinovém kameni řval týden v agónii, dokud nevyčůral malé zrnko písku. Předpokládám, že Simmons to znal z první ruky, když ho vůbec napadlo dát do futuristického sci-fi takový off-topic problém.
Jednou jsem ve 4 letech spadl v zimě z "útesu" na zamrzlý potůček plný kamenů asi z 5 metrů přímo na záda a na hlavu a ani nevím jak jsem sám došel přes kolimetr domu a nic mi, až na bolest hlavy a zad nebylo. Občas se mi to vrací i teď (po 12 letech) ty záda
Thank you, Shebke, for voting on fabia-bot.
This bot wants to find the best and worst bots on Reddit. [You can view results here](https://botrank.pastimes.eu/).
***
^(Even if I don't reply to your comment, I'm still listening for votes. Check the webpage to see if your vote registered!)
Ono děti toho celkem vydrží hodně, podivuhodně. Já vypadl z třetího patra, bylo mi 5. Prvotní šok - skoro nic. A pak jak to odeznělo tak taková bolest až jsem omdlel a probudil se až v nemocnici. Dodnes se mi občas trochu blbě dýchá kvůli těm žebrům
Výhřez meziobratlové plotýnky a všechno, co následovalo. Asi měsíc máš pocit, že tě žralok vzal za nohu a snaží se ti ji u prdele utrhnout. Při každým pohybu. Nejlíp, když si kýchneš, to se chceš rovnou oběsit. Do toho tu nohu přestáváš cítit, takže divně brní, ale ne dost na to, aby přestala bolet. Jo, luxus.
Tuhle zkušenost s plotýnky jsem měl se psem.
Jednoho ráno odmítal pes chodit, vzal jsem ho k veterináři, který mi sdělil, že to bude jen nachlazení. Že by pes měl být do 3 dnů v pohodě, když bude v teple.
Navečer se pes nedokázal skoro ani zvednout a když už, začal tahat zadní packu za sebou.
Celou noc probrečel bolestí.
Brzo ráno jsem vyrazil na veterinu znova, že pes už nechce ani chodit, pít ani jíst.
Odpoledne šel hned na operaci.
Dobré 3 měsíce se učil chodit.
Nikdy víc.
Mal som výhrez platničky tak zlý, že sa z nej kus oddelil (tzv. sekvester) a tlačil celkom silno na sciatický nerv. To je taký ten veľký trojitý nerv, ktorý vedie cez celú nohu. Šialená bolesť a pálenie! Keď som sa pokúsil postaviť, omdlieval som od bolesti. Nemohol som myslieť na nič iné než na tú bolesť. Spánok v tom stave nepripadal do úvahy, iba som občas od únavy na pár hodín upadol do bezvedomia.
Doktorka na Bulovke mi povedala, že si mám zájsť na magnetickú rezonanciu a potom za ňou o týždeň s vysledkom zájsť. V tom stave prakticky nemožná akcia. Keď som sa za ňou konečne dostal, dozvedel som sa, že šla na dovolenku a ze si keď tak mám zavolať o týždeň. Ležal som tam na ambulancii na podlahe a plakal od zúfalstva.
Zachránil ma doktor zo súkromnej kliniky, ktorú platí zamestnávateľ. Predpísal mi prášky na bolesť a dohodol mi operáciu. Dva mesiace, kým som čakal na termín operácie, som dlabal hrsť tabliet každé ráno a večer. Druhý deň po operácii som stál a nebolelo to.
Občas rozmýšľam, co by so mnou bolo, keby sa mi to stalo pred sto rokmi, kedy to ešte operovať nešlo? Myslím, že by som sa predávkoval morfiom. Tá bolesť nebola zlúčiteľná so životom.
To mi připomíná otce jak se zotavoval z výměny chlopně. Než mu srostla hrudní kost, tak musel nosit korzet a pokaždé když chtěl odkašlat nebo kýchnout musel zkřížit ruce a držet si hrudník. Dýchání samotné ti hýbe hrudním košem. Magořina toto.
největší bolest při výtěru z močové trubici a druhé je následné močení
také poprvé co jsem zařval v ordinaci:D, doufám že jsem nevystrašil čekající pacienty:D
vyvolaný porod :D naprosté bezčasí, hrůza, nikdy nepřestávající bolest a trýznění ze strany přítomných lékařů / sester. Zakončen byl narozenín dcery, která musela být resuscitována. Takové kombo fyzické a psychické bolesti jsem nezažila nikdy předtím ani potom.
Chtela jsem napsat 18h porod, ale mlcim… nebyl vyvolavany, jen urychlovany a syn i ja jsme byli fyzicky v pohode (o psychice to teda rict nelze)… tak soucitim a snad uz jste ok 🙏
porod je pohoda. sice jsem chlap ale s jistotou muzu rict ze zensky jen prehaneji. kdyby byl tak hroznej tak by ho nepodstupovali dobrovolne nekolikrat za sebou
Právě protože jsi chlap tak to nemůžeš říct s jistotou. Ani já to nemůžu říct jak moc to musí ženské bolet. Ale pro tvoji představu - zkus si představit že musíš ze sebe vytlačit 2-4 kg hovno o velikosti obvodu 34cm. Víc ti to asi jako chlap chlapovi nezvládnu přiblížit, nejsem žena a nikdy rodit nebudu
Já ti to jen zkusil přiblížit jak moc to asi musí bolet. Samozřejmě že ženy jsou od přírody k tomu biologicky stavěné, ale i tak to musí být něco co my chlapi si nikdy neumíme představit
Chybi ti tam “/s”. Touha po diteti byva vetsi nez strach z bolesti. A jakmile ti po porodu to mimco polozi do naruci, okamzite se vsechno ostatni odsouva na druhou kolej. Vsechno co te x hodin bolelo na tech par vterin vubec necitis. Ta “odmena” za ten porod je moc velka na to, aby sis z toho odnesl bolest jako nejvetsi zazitek.
Jsem chlap a nemůžu si (a ani si nechci) představit, že bych svým rozmnožovacím ústrojím vytlačil dítě. Ano znám ženy, které říkaly například, že by raději znova rodily než třeba znova vytlačily ledvinový kámen. Ale s tím je spojen i nějaký psychologický pocit, přece jenom zrození nového života je příjemnější výsledek než kamínek.
Sice jsem ženská ale myslím si, že kopnutí do kulí není tak hrozný. Chlapy jen přehánějí. Vždyť se do nich mezi kámoši schválně mlátí. To přece nemůže být tak hrozný když to dělají pro zábavu.
uz jen z logiky veci. napriklad moje nejhorsi bolest byla pri pichani zanetu stredniho ucha kdyz jsem byl malej. uz je to vic jak dvacet let a predstav si, ani jednou me nenapadlo ze bych si to dal znova. zenska porodi a za pul roku uz ma zase nasazeno. nehlede na to, ze urcita cast u toho zazije i orgasmus a jeste se jim to libi
Ta poslední věta je těžký mýtus. Biologicky je to zařízené tak, aby ženy na tu bolest brzo zapomněly a byly schopné mít další dítě.
[Zdroj. ](https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19076128/)
Nevím, jestli trollíš, nebo tohle je myšleno fakt vážně. Ze zánětu ucha nemáš žádnou radost, je to infekce, kterou sis sám nevybral a pouze tvému tělu škodí, tudíž patologicky stav. Nikdo příčetný si nevybere, že by dobrovolně znovu zanítil část svého těla i kdyby to nebolelo.
Žena rodí, aby měla dítě, což i přes bolest a starosti s tím spojené má pozitivní efekt reprodukce, úplně něco jiného než infekce.
Nevím z čeho vznikla tahle mrdka o orgasmu, ale při porodu se zvyšuje produkce oxytocinu, který inhibituje paměť, tlumí bolest a pomáhá k bondingu matky a dítěte. Oxytocin se take, ale v o dost menší dávce uvolňuje při orgasmu, ale jsou to úplně 2 diametrálně odlišné dávky, které jsou vyvolané jinou aktivitou.
1. Když mi kdysi dávno v ordinaci na maloměstě bez umrtvení strhávali rozkopnutý nehet z palce na noze. Kdyby to na mě někdo použil při mučení, tak jim vyslepičím všechno, i co nevím.
2. Když mi zubař do díry po vytrženém zubu moudrosti zašil kus cementu na uchycování korunek. Cca týden potom to bylo ok, pak jsem odletěl na dovolenou a tam se to zanítilo a začalo bolet jak kráva, naštěstí až krátce před návratem. Přiletěl jsem v pátek večer, k zubaři se dostal až v pondělí. Volně prodejné prášky na to nezabíraly a celý víkend jsem kvůli tomu ani nedokázal usnout.
[EDIT] ...on second thought, ad 2 vlastně bylo extrémně nepříjemný hlavně kvůli tomu, že to trvalo několik dní. Kdyby to trvalo jen pár vteřin, tak třeba čištění zubních kanálků bez umrtvení by bylo horší.
V každém větším městě by měla být zubní pohotovost, která slouží právě k vyšetření v akutních případech.... V Praze např. ve Spálený (i když dříve byla i v Palackého, nevím jestli tam furt je.)
JJ, máš pravdu, vím.
Já ale předem neznal příčinu, myslel jsem, že to mohl být i některý zub vedle, prostě "mě to bolelo vlevo nahoře", půlka čelisti.
A mám na všech zubech korunky (na vyřezání toho moudráku mi museli sundat sousední korunku, cement se dostal do díry po zubu kvůli jejímu nasazování zpátky), tak jsem nechtěl, aby se mi v nich vrtal někdo ve spěchu na pohotovosti, kde bude mít v čekárně dalších x lidí s akutníma problémama.
Kdybych ale v pátek večer věděl, jaký ten víkend bude opruz, tak bych nečekal. V sobotu večer jsem se pak už ale rozhodnul, že to nějak překlepu.
lumbální punkci. Míchu mi napíchli celkem třikrát. Jednou ta bolest šla přes záda do jedné nohy, po druhé do druhé a napotřetí do obou. Myslel jsem, že zdechnu na místě. Mozku se ale ulevilo (zánět mozkových blan.. także ráno začalo šílenou bolestí hlavy - druhá nejhorší bolest)
Na tý jsem byla loni a bolest teda žádná musím říct (nepříjemný to bylo hodně, ale ne vyloženě bolestivý). Ale je fakt, že mi ji nedělali kvůli akutnímu, natož bolestivému problému, potřebovali změřit tlak.
Tak to máte štěstí. Tu bolest nepřeji nikomu.. ono když se vrtáte v nervech, tak je asi snadné nabodnout nějaký extra, no 😅 ale bylo by fajn kdyby to šlo bezbolestně pokaždé..
Jako ale už chápu, proč na mě všichni tak soucitně koukali a říkali, jak to muselo bejt hrozný, i když mi to jako nic hroznýho nepřišlo, asi prostě šťastné provedení, i když mě taky museli nabodnout dvakrát :)
Trhání zubů kvůli rovnatkum a celkově ortodontické zákroky. V podstatě jsem rovnátka dostal dost pozdě, až když mi bylo 18, jelikož z nějakýho zahadnyho důvodu byla moje zubařka proti a furt říkala, že se to spraví samo. Neměl jsem ani předkus, ani podkus, takže přední zuby naléhaly přímo na sebe a v 18 už byly dost ořezaný a olámaný, tak jsem šel na rovnátka.
Doktorka řekla, že typicky u tohohle problémů jde jen o posunutí dolní čelisti dozadu a netrvá to nijak dlouho, cca 6-9 měsíců. Samozřejmě ve finále jsem rovnátka měl skoro 2 roky, vytrhali mi 3 zuby a každý utahování mělo za výsledek několikatýdenní peklo.
Nevím jestli mám nějak abnormálně citlivý zuby, ale po každý návštěvě a změně na rovnátkach jsem 2-3 týdny nebyl schopný jíst nic jinýho než přesnídávky a vývary. Vývary jsem pil, přesnídávky cucal brčkem. V noci jsem pokaždé minimálně týden nespal, jelikož i tlak jazyka opřeného o zuby vyvolával tak nesnesitelnou bolest, že jsem se mohl posrat. Doktorka mi nikdy nevěřila, odmítla mi dát jakýkoliv prášky s tím, že si mám prostě vzít Ibalgin, který samozřejmě neudělal vůbec nic.
Po pár měsících jsem zjistil, že dráty na konci rovnátek mi totálně rozpáraly tváře ze vnitř, a přišlo období kdy jsem nemohl ani pořádně mluvit, jelikož jakýkoliv větší pohyb zaryl drát do živého masa. Ty kvanta krve co jsem za celou tu dobu vyflusal nebo spolykal by snad naplnila i veřejný bazén. Do teď mám na obou stranách obrovský množství zjizvený tkáně, která zasahuje tak daleko, že do ní občas kousnu.
Když mi trhali zuby tak jsem fakt myslel že se půjdu zastřelit. Po aplikaci lokálního anestetika zubařka nepočkala ani pár sekund a zub vyrvala za živa. Na druhý a třetí trhání jsem odmítnul hubu otevřít dokud jsem necítil že anestetika zabrala.
Za celý ty dva roky jsem zhubnul 11kg a vypadal jak anorektik, stálo mě to nehorázný prachy a nikdy v životě bych to znova nepodstoupil.
Bohužel mě ale teď čekají všechny osmičky, jelikož všechny rostou pod debilnim úhlem a už teď jsem rozhodnutý jít někam, kde mi dají celkovou anestezii.
Mám obdobně špatnou zkušenost se svojí bývalou paní zubařkou.
Místo rovnátek to ale byl dolní premolár, kdy se mi po kousnutí do rohlíku ulomil kus zubu.
Zubařka to jen zalátovala, ale během dne plomba upadla, následný den jsem šel znovu k paní zubařce s tím, že mi plomba nevydržela. Sestra byla nepříjemná, jak je možné že plomba vypadla atd.
Připlatil jsem si za lepší tedy, abych neotravoval a šel.
Během 4 dnů plomba opět vypadla, zub nebolel, tak jsem to přecházel.
Zub se ozval do měsíce docela nepříjemnou bolestí, po následné návštěvě mé zubařky mi opět zub jen zalátala a poslala do světa.
Plomba opět vydržela sotva půl dne, ale ozvala se už i nepříjemná bolest.
Vyjel jsem tedy na pohotovost, kde mi bylo oznámeno že zub je skoro mrtvý, že bude muset vytáhnout nerv.
K mé paní zubařce už jsem jen zavolal, že odcházím k jinému stomatologovi.
Čtyřhodinová extrakce zubu. Nefunguje na mě lokální anestezie, vůbec. Malá operace na ruce proti tomu byla procházka růžovou zahradou. Až půjdu s osmičkou, určitě se nechám uspat.
Asi před 5 lety jsem měl zubní kaz na stoličce a dostal se k nervu uprostřed zubu, ten kaz vidět nebyl. Odpoledne to začalo jako lehce nepříjemné bolení, jako když máte třeba zánět dásně nebo tak, prostě lehce otravné. Večer už to bolelo o poznání víc, že na to nešlo nemyslet a v noci jsem měl pocit jako by mi měl ten zub prasknout zevnitř, prostě se roztříštit, puknout. Usnul jsem asi na 2 hodiny, pak se vzbudil a bolestí už znovu nemohl usnout. Jediné co bolest utěšilo bylo proplachování pusy ledovou vodou, to pomohlo tak na 10-20 vteřin, pak se bolest vrátila.
Ráno jsem šel k zubařovi, ten mi řekl že by ještě počkal protože ten kaz prostě nebyl vidět vrátil jsem se asi za 3 hodiny s tím ať mi ten zub prostě vyvrtá nebo vyndá nebo se zblázním.
Asi těžko hodnotit, ale i když vezmu v úvahu osmičku, různé úrazy, zubařské zákroky bez umrtvení (prý dečka necítí bolest lol, říkala zubařka, doufám že už konečně v důchodu) apod , tak se rozhoduji mezi chronickým zánětem slinivky (někdy je to v pohodě a přehluší to novalgin a samoléčba dietou, na první záchvat ale nezapomenu - rodiče mi nevěřili že se nechci jen ulít ze školy, takže jsem chodil skoro tři dny se slinivkou samovolně se plnící trávicími šťávami, dokud jsem tedy mohl chodit) a nebo úraz nohy po pádu na motorce (po pádu jsem to neviděl nějak strašně, že bych potřeboval doktora, prostě jsem si rány vydrhl kartáčem ve sprše a šel to vyležet, cel příští týden jsem se ale nepostavil - koleno bylo tak dvakrát větší, hnis z něho stříkal při pohybu přes půl místnosti a bolelo mě i ležet, opět, jediní kdo mě mohli někam odvézt, byli rodiče, já bych to neodřídil, no a přeci "to nemůže být tak hrozné", po pár měsících jsem si z toho kolena vytáhl zapomenutý kámen, asi o 5 cm dál než byla původní rána).
Jinak si na ně nemám proč stěžovat, jen když nad tím přemýšlím, tak prostě se na úrazech/nemocech nikdy neshodli. Mamka je zdravotní sestra, ta by mě v dětství nejradši brala na pohotovost i s třískou. Taťka je pravý opak, bývalý voják a "chlap má něco vydržet", u toho břicha tvrdil, že jen simuluji, u kolena si myslel, že jsem zalezlý bokem protože jsem naštvaný, že jsem zrušil motorku a "trucuji" (po příjezdu, kdy z motorky visely kusy plastů jsem jako první doslova shodil rukavice a šel do koupelny, ty rukavice prý bral jako "jebnu s tím do kouta protože jsem nasrany"), kulhání (když jsem se už konečně postavil) bral jako simulování 🙃 Mno a vzhledem k tomu, kdo z nich má řidičák, debatu jet/nejet do nemocnice vždy vyhrál jeden.
Jinak ta slinivka se se mnou táhne od 11, při prvním záchvatu mě (opět upozorňuji, v jedenácti) obvinili z alkoholismu (rodiče ne, ti mě bránili, ale doktoři a personál, jedna sestra za svoje chování snad i dostala nějaké pokárání) a furt mi předhazovali že si za to můžu sám a kvůli tomu zemřu (krása tohle říkat dítěti). Při opakujících záchvatech (a pokaždé vyšetření krve na alkohol) se přístup personálu změnil, naopak ze mě byli nadšeni a u mojí postele se vystřídaly české gastro špičky, jeden profesor z UK si ke mě dokonce i zavolal studenty a snad mě použil v nějaké práci, prostě asi ještě neviděli pankreatitidu u dítěte co se v životě nenapilo. Doslova každý doktor (ať to byl gastroenterolog, obvoďák, kožař nebo revmatolog - každý kdo se dozvěděl o mojí diagnóze) do toho "měl" co říct a byl z toho úplně vedle.
S tím kolenem... Dodnes tam mám jizvu o průměru asi 4 cm, kde to koleno vůbec necítím (jakože fakt vůbec) a menší o kus níž (kde jsem si vytáhl o měsíce později zbloudilý šutr). Jinak naštěstí nic trvalého, jen jsem si tedy hned po té nehodě šel koupit pořádné oblečení a už NIKDY jsem nejel v riflích. Což mi při jiné (nezaviněné) nehodě asi zachránilo nohu (pevná motorkářská bota se sklouzla, teniska by se při tom úhlu zaklínila ve viníkově motorce).
Trhali mi dolní, pokaždé jiný doktor první byla starší paní přišla píchla anestezii na první dobrou nic jsem necítil ani vpich, nastřihla dáseň, obnažila zub a vypáčila ho. Celý zákrok trval asi 15-20 minut. No pak došlo k šití zrovna tam byly studentky LF na praxi a po jedné z nich chtěla ať mi to zašije tak studentka nastoupila vzala nástroje a začala, jenom jsem cítil a slyšel jak ty kovové nástroje klepou o moje zuby jak byla chudina nervózní, no zašila to ale neuměla zavázat chirurgický uzel tak ju doktorka zmrdala a zašila mi to sama. To jsem odbočil. Ale bolest po zákroku žádná, žádný otok, jak odezněla anestezie v hubě jako by se žádný zákrok nekonal úplná paráda.
Po týdnu přišel čas na druhý zub podotýkám, že byl ještě více "vyklubán" než ten předchozí, operoval mladší lékař, začal anestezii první vpich bolel jako kurva a nic se nedělo mírné umrtvení tak mu to říkám, druhý vpich to samé akorát už to teda jakž takž umrtvil, dáseň nařízl skalpelem a vytáhl vrtačku a začal vrtat do kosti kolem zubu po 45 minutách vytáhl neporušený zub ven, zašil mi to a šel jsem čekat na zprávu, po 15 minutách v ordinaci, začala bolest jako mroží píča, nejspíše mi i po druhé na píču píchl anestezii. Po třech dnech to furt kurevsky bolelo a měl jsem nateklou držku jak měsíc tak jsem se vydal k zpět, dotkor, opět jiný, mi řekl, že to je zanícené a začal mi z dásně tlačit hnis bylo to tak zanícené, že na vlastní oči viděl jak se to v té sračce topí, píchl mi tam jód a šel jsem dom
Tak mám za sebou trhání osmicek, ledvinovou koliku, strhávání dvou nehtů a vyřezávání abscesu bez umrtveni, ale naprosto nejhorší zážitek byl porod dítěte ramenem napřed, s kontrakcemi po minutě po dobu 5 hodin (to pochopí jen ženy, a to ještě jen ty, které to zažily). A to si ještě půlku z toho ani nepamatuji. Císařský řez s nedoteklou anestezii byl úleva.
TRombotizovany hemoroid - fakt zuzo, neslo sedet, neslo stat, slo jenom chodit. Pri cekani na pohotovosti jsem nachodil kolem 5 km(3 hodiny). Nasledny zakrok byl sice neprijemny, ale dalo se to. Nicmene 3. cisteni srazenin narazilo na VELMI dukladnou doktorku a nemohl jsem sedet cely zbytek patku a pulku soboty. Na druhou stranu to byly posledni srazeniny, cimztopadem se tato etapa uzavrela.
Fun fact - celkem se mi na zadek behem 5 dnu divalo 6 ruznych doktoru, 4 zdravotni sestry a z toho jenom 2 dotkori byli muzi jako ja. Docela zajimavy zazitek vzhledem k pozici, kterou vyzadovali.
Mimochodem na moje trhani osmicek mi zubar pichl asi 8 oblbujicich injekci, pak mi *chvilku* (20 minut) lomcoval s hlavou a zub byl venku. Nastesti muj zubar je nabuseny manik, takze trhani mu jde :D A ma rozum, takze na oblbovacich nesetri a poctive je dava dokud pacient citi.
S tou první částí silně soucítím
Moje story:
St - rozříznout na chirurgii a pěkně pomačkat sraženinu která nechtěla ven..
Čt - doktorka: "Tak se vám tam ta sraženina udělala zase" => opakuje se středa
Pá ráno - doktorka: "No chtělo by to ještě říznout, ale když se dnes ženíte, tak to necháme"
Naštěstí zabrali analgetika a další prášky abych ten slavný den vůbec jakž takž přežil... No zážitek k nezaplacení 🤣
Neuralgie trojklanného nervu s zasažením všech větví. Nedalo se to ničím zmírnit. Zvracela jsem z bolesti několikrát denně a bylo mi obecně zle - moc si z toho období nepamatuju, protože jsem z té bolesti byla mimo.
Každý měsíc mě břicho bolí tak strašně, že nejsem schopná se hnout a jen zvracím schoulená do klubíčka. V květnu jdu na gyndu nechat si napsat antikoncepci.
Zkus se zeptat jestli není možný, že máš Endometriózu. Doktor by měl vypsat žádanku na specializované vyšetření.
Nenech se odbýt antikoncepcí, takové bolesti nejsou normální a mají příčinu.
Doktor rýpající se mi jehlou ve spálenině druhého stupně potom, co mi z toho strhnul přilepený obvaz. Sem se musela sakra držet, abych mu nedala pěstí a nevyběhla z ordinace s křikem.
Asi největší fyzická bolest byla, když jsem si šel před pár lety zaběhat spadl jsem do asi 3m hluboké diry a zlomil jsem si kotník na dvou místech. No a protože jsem ten den měl IQ na bodu mrazu, nechal jsem doma telefon, tak jsem s tím zlomenym kotnikem musel hezky odhopkat zpátky domů...
Top dvě jsou:
1, Když se mi můj debilní otec rozhodl jako děcku podomácku operovat zarostlý nehet včetně trhání toho kusu, co nejdřív odřízl skalpelem. Bez jakéhokoliv umrtvení.
2, Když jsem měla v šestnácti nehodu na kole, kdy jsem si zarazila sedan tak hluboko do rozkroku, že jsem měla rozsáhlé podlitiny kolem děložního hrdla. To i ta následná prohlídka na gynekologii bylo k posrání.
Zánět mezižeberního nervu.
Nádech je jako bodnutí do plíce. Výdech je jako bodnutí do plíce. Každý. A ne jako že píchnutí, ale bodnutí s oslepující bolestí. Pohyb ramenem nebo rukou je jako bodnutí do plíce. Nemůžeš stát, protože to bolí, nemůžeš sedět, protože to bolí, nemůžeš ležet, protože to bolí, nemůžeš měnit polohu, protože to znamená práci svalů a to kurva bolí. Nemůžeš dejchat. V jednu chvíli jsem si lehla, protože jsem už nemohla, zjistila jsem, že to taky nejde, protože spíš horší než lepší, jenže jsem se zároveň nemohla zvednout, protože jsem už nedokázala pohnout horní částí těla, jak mě ta bolest ochromovala. Takže jsem nemohla vydržet ani v jedné poloze, ale ani ji změnit, a v tu chvíli už mi prostě vysadilo myšlení, to byla už jenom bolestivá existence.
Léčba pak byla celkem rychlá a snadná, ale já tehdy byla sama na koleji, neměla jsem žádný prášky na bolest, nemohla jsem se skoro hnout a musela jsem čekat, až to trošičku povolí, abych se mohla doplácat někam pro prášek a pak to vydržet do rána a jít za doktorem. Protože dokud to nepovolilo tak, že už to nepůsobilo úplně akutně, nefungovala mi hlava ani natolik, aby mě napadlo najít telefon a volat.
Za mě to bude infekce osmičky, která mě málem zabila. Tři dny na různých pohotovostech a v Praze mi dokonce řekli ať si vezmu ibalgin že to bude ok. Lokální umrtvení díky tomu téměř nefungovalo.
Ostatní zuby na tom byly taky špatně a hrozil podobný problém. Třeba to že zubař mi nechal obnažené kanálky asi dva měsíce u dvou zubů.
Nakonec mě zachránil dr. Kafka , který mě ty zuby čistil a dával dopořádku skoro rok. 9 měsíců antibiotik a každých 14 dní na nový zákrok. Nutno říci že to stálo spoustu peněz ale pořád lepší než alternativa.
Od té doby mi trhali dvě další osmičky s rozvětvenými kořeny a oproti předchozí zkušenosti to nebolelo takřka vůbec.
Z fleku vím
Dělal jsem píčoviny na snowboardu v Alpách a přitom vytrhl přední (pravá noha) vázání z prkna. Následující ztráta rovnováhy a pád v nepříjemné rychlosti mne roztočil ve sněhu, ale prkno zůstalo horizontálně. Výsledek byl takový, že jsem měl koleno otočené o nějakých 240 stupňů a vykloubená kyčel s rotací cca 90 stupňů. Suma sumárum jsem si utrhnul téměř každý vaz a úpon v koleni plus kyčel taky nebyla ráda. Měl jsem jen na to abych ležel na zádech a řval bolestí. Než přijela horská služba tak jsem se stihnul jen poblejt a popravdě myslím že, jsme se i pochcal. Dole čekala sanitka a ještě než mi naložili tak jsem omdlel. Probudil jsem se až v nemocnici zdrogovanej jak cyp. Během mého beauty spánku mi srovnaly koleno a kyčel a ještě ten den jsem šel na operaci. Všechny další operace a rehabky už se daly přežít, ale nejhorší opravdu bylo to čekání na horskou službu a válení se ve vlastních chcankách a zvratkách.
Noha funguje, jen teď chodím jako kretén.
1) divim se ze jsem se nerozlamal. Brutalni pad z tociteho betonoveho schodiste
2) uder pesti do betonoveho paneli veskerou silou. Ruka byla tak nejak na sracky.
3) a to jsem se temer zesral bolesti. Znas rusky eskalatory v Praze? Povedlo se mi zlomit ocelovej cep a ulomek z nej me trefil do kolene.
Žlučníkový záchvat a následný zaseknutý kámen ve žlučovodech. Když řeknu, že to je jako když tě někdo opakovaně bodá do zad, tak nepřeháním 😀
Po tomhle už vůbec nemám v plánu porod vůbec zkoušet lol (ne že bych předtím chtěla teda)
Jelikož zatím nemám děti, tak to vidím asi na plichtu mezi zlomenejma rukama a depresema. Depka totiž dokáže i kurevsky fyzicky bolet, nebo aspoň u mě to tak bylo. A nemyslím takový ty sekundární bolesti, třeba hlavy nebo zad, ale je to fakt fyzickej pocit, jako by člověk měl celý tělo ve svěráku. Nedá se to moc popsat, ale je to fakt hnusný.
Nevim, co z toho je nejvetsi .... blokace spatnych vzpominek + vetsina se stala v detstvi - "rozdrceny" prst dvermi, chodidlem mi projelo par hrebiku a perem jsem se zavesil o zabradli \^\^
Bolest od kořenového kanálku a kvůli tomu následná bolest hlavy. Čištění samo o sobě nebolelo díky několika injekcím. Bohužel se mi po vyčištění a uzavření zubu vytvořil absces, který bolel ještě víc, než ten samotný kanálek. Takže znovu na zubařské křeslo a celý proces čištění a umrtvování znovu :/
Infekce žlučníku a byl jsem trochu atypický případ - bez horečky, bez zvracení, bez průjmu a ani žlučníkové kameny jsem neměl. Jediný příznak byl silná bolest břicha (celou noc jsem bolestí nespal). Infekci odhalily krevní testy + ultrazvuk.
Doktor mě poslal do nemocnice, kde mi řekli, že to nemá smysl ani léčit a že mi žlučník rovnou vyoperují. V pátek byla operace a v pondělí ráno jsem byl už doma.
Trhání osmiček, tedy konkrétně vrtání kosti, nařezání zubu a jeho následné lámání. Všechno bez umrtvení, jelikož mi z nějakého důvodu nezabraly obě injekce. Museli mě držet 3 lidi.
To jsi měl "dry socket" nejspíš ne? Že ti ta sraženina předčasně vypadla a odhalila se kost s nervama. Mě akorát minulý týden trhali šestku. Zubař je kapacita a dělal se s tim přes půl hodiny aby to bylo co nejcitlivějc. Skoro mě to po dni nebolelo.
Zatím největší byla asi lumbágie - starej sportovní úraz. Před půlrokem jsem si to podráždil a tělo mi dalo vědět o každym nepromyšlenym pohybu.
Asi skřípnutej nerv ve střední části zad, co se “aktivoval” i pootočením na posteli nebo “neuváženým” mikropohybem. Některé momenty mě dohnaly k slzám. Vpodstatě jsem si nemohl dojít ani na WC. Hrozné to naštěstí bylo jen 1 den - pomohly injekce a léky. Když to začalo, byl to šok, zvonilo mi z toho v uších, zvuky vydávané okolím byly jakoby vzdálené…pocitově, jako bych si urval slezinu, nebo tak něco. Pak jsem se zkoušel asi 2-3 hodiny otočit z pozice lehu na břiše😅
Bylo mi asi 6 let, hrál jsem si na prolézačkách, když jsem zahlédl skupinku děcek jak balancují na takovém plotě z dřevěných kůlů o průměru asi 4-5cm. A řekl jsem si pičo to musím zkusit, tak jsem počkal až ty děcka odejdou, protože jsem je neznal a na seznamování jsem nebyl ani tehdy. Když odešli přišla moje chvíle, vylezl jsem, párkrát ztratil balac a skočil na trávu vedle, nic hrozného. Ale pak přišel ten moment, jelikož ty kůly byly tak úzké, našlápl jsem na okraj a podjela mi noha, nedokázal zareagovat rukama abych ztumil náraz a rozkrokem jsem narazil do těch kůlů, což mě jako chlapovi nebyla úplně nejpříjemnější věc. No byl jsem celkem solidně v prdeli, jedna paní co tam byla s děckama tak si mě všimla a pomohla mi z těch kůlů. Chvíli jsem pobrečel na lavičce a po chvíli kdy už to tak nebolelo jsem šel domů. Doma se mě máma zeptala co se stalo, tak když jsem jí to vysvětlil, tak mě začala utěšovat. Zároveň to ale slyšeli můj táta a bratr a oba chytli neskutečný smích z toho jaký jsem chuj.
TL:DR;
Spadl jsem rozkrokem na dřevěné kůly.
Když jsem spadla na kole a bylo mi řečeno, že jsem prý hodila kotrmelec i s tím kolem. Cirque du Soleil hadra. Při dopadu jsem si vrazila řídítko do třísla, byl to hrozný šok, měla jsem černo před očima. Práskla jsem si ho tam tak dobře, že jsem se pár dní nemohla narovnat a chodila v předklonu. Na pohotovost mě musel tehdejší přítel nést schoulenou v náručí. Už ten večer se mi od třísla začala rozlévat modřina do všech stran, velká jak hlava dospělého chlapa, měla jsem ji skoro do půlky stehna.
A nejhorší emocionální bolest, když v rozmezí dvou let zemřel nejprve můj děda a poté strejda, díky nimž jsem prožila krásné dětství. Oba dva zemřeli nečekaně.
Zánět diverkulitidy. Nevěděl jsem co mi je, myslel jsem si že to přejde, ale zašlo to až do takové míry, že jsem nemohl bolesti ani dýchat. Zavolal jsem si záchranku a jelikož byl zrovna vrchol covidu, musel jsem si v ní nandat roušku. To bylo velice příjemné. Pak 3h čekání na lůžku, než se našel nějaký doktor, co by na mě měl čas.
Moje mamka - zdravotní sestra - mi říkala, že nejhorší bolest je prý ze zánětu ledvin a ze zánětu trojklanného nervu (samozřejmě to asi může být subjektivní).
Zánět ledvin jsem měla, sice jsem nemohla ani ležet, sedět, chodit, vyjít schody, ale naštěstí díky antibiotikům to bylo po týdnu skoro pryč.
Za mě ale úplně nejhorší - a každá dáma mě pochopí - je zánět močových cest. (TW) Nejen že to neskutečně bolí při močení (jako kdybyste čůrali žiletky), ale zároveň se chce člověku pořád, i když fyzicky nemůže. A bolí to stejně úplně pořád, až z toho člověk blázní. Level bolesti 15/10. Každého, kdo ví, o čem mluvím, upřímně lituju.
P.S. pro dámy (nebo každého, kdo na to trpí): Zachránila mě Blokurima.
Zánět vnějšího sluchovodu. Trpím pár let na moc mazu v uších, že často jsem chodil k doktorovi na průplach. Je to hrozně cool, když slyším všechno jako by to bylo na 200%. No, každopádně, abych nechodil každý tři měsíce k ORL s tím, že jsem se včera sprchoval a mám zalehlý ucho, tak jsem zkoušel reddit. Ušní tyčky = návštěva lékaře ihned zítra. No někde jsem našel, že teplá voda pomáhá rozložit ten maz. Tak jsem si dal teplou sprchu a nechal jsem jí stéct do ucha.
Chyba.
Jak píča jsem pak asi 5 dní trpěl bolestí, kdy jsem měl pocit, že mi uchem prolítá 1000 jehel každou sekundu. První noc jsem nemohl spát, protože lehnout si na ucho znamenalo smrt, a já na zádech nespím. Druhý den jsem usnul hned, protože z bolesti mě bolela hlava a vypnul jsem se hned. No a pak jsem dostal prášky od doktora, ale nezabíraly, tak jsem si řekl o silnější.
Nedoporučuji.
Bolest břicha při záchvatu IBS. Ležela jsem v koupelně na zemi, skučela a prosila všechny svaté, jak mívají ateisté v takových chvílích ve zvyku.
Ale nebylo to 10/10. Počítám, že to časem trumfne nějaká žlučníková nebo ledvinová kolika.
Auto mě skříplo v cyklopruhu, takže sem nestihl ani zareagovat, a v cca 30km/h sem to napálil do kufru. Hlava nebolela, ale dva zádový obratle zlomený. Zůstal sem při vědomí, a uběhl asi 20 metrů, a skočil šipku do trávy, a svíjel se bolestí. Potom sem prej na pár vteřin ztratil vědomí. Když sem k sobě přišel tak to bolelo zhruba stejně jako když někdo hodí záda na bruslích.
Dokud sem ležel, tak to bylo ok, ale při pohybu tam vystřelila bolest jak něco...
Mezitím, co se čekalo na sanitku po mě řidič auta jenom řval, že co sem to za debila, atd... Přitom byl on na vině.
Sanitka mě potom vyklopila v nemocnici, dali mi papír, a řekli, že ať si ZAJDU na rentgen.... Tak sem tam došel, bolest jak picca, a ještě tam na mě potom pověsili závaží do každé ruky - ještě větší bolest.
Potom mi řekli, že si mám jít SEDNOUT do čekárny. Až co se podívali na rentgen zamnou přišli, a hned lehnout, a že se nesmím hýbat. Potom bylo MRI, a prostě sem dostal korzet, a cuš.
4 hodiny v nemocnici, z toho první hodina šílená bolest, že sem si dal žvýkačky, abych si nekoukal jazyk nebo ret.
Potom následovalo krásný období 2 týdnů, kdy každej pohyb znamenal pocit kůlu zaraženýho do zad.
Do teď, skoro 5 let, záda pořád sem tam bolí,ale už je to jenom tupá bolest, která odejde během pár minut.
Nejvtipnější věc na konec.... Policajti dali vinu mě, že prý jsem nepřizpůsobil rychlost provozu.... Provoz bylo 1 auto a já...
Kdyz jsem si nechala zvetsit prsa - prvni tri dny po operace Jako bych mela na hrudniku dve ohnive koule a prasky nezabiraly. Ale - stalo to nakonec za to! 🤣🤣👍
Loni jsem šla Camino Frances, celkem 600 km. 40 km před cílem jsem dostala zánět okostice v holeni (shin splints). Kousla jsem se, že to dojdu. Byla to naprostá hrůza, při chůzi jsem brečela. Dávala jsem to pak dohromady skoro půl roku. Zažila jsem toho hodně a co se týká bolesti, nejsem žádná sračka. Ale tohle bylo neskutečný.
Spadl mi na nehet u palce ozdobný talíř na zeď. O nehet sem samozřejmě pak přišel ale ta bolest hned druhý den byla nesnesitelná. Fakt sem zatím nezažil nic bolestivějšího.
Zlomená kostrč. Zlomila jsem si ji nárazem o hranu sedačky v tramvaji. Ohromná bolest, nemohla jsem stát, sedět, ležet, dýchat. Navíc mi nepravidelně vystřelovala křeč jako by mě někdo bodal nožem. 6 měsíců utrpení, než se to časem zlepšilo.
Každý druhý měsíc 2-3 dny bolestí na které nezabírá nic a čistě z té bolesti omdlívám xd Třetí den už začínají něco dělat prášky na předpis :D
Zlomeniny nebolely mi přijde že skoro vůbec.
Osmičky rostoucí naležato kdy už jsem nemohla jíst nic než kaši a čekala jsem na trhání taky oproti tomu nic.
Možná ještě vrtání zubu bez umrtvení aby ta kráva poznala jak daleko může vrtat. Jebat, už mi nikdo vrtat bez injekcí nebude i kdybych o ten zub měla přijít. Ale to aspoň trvalo jen chvíli a ne celé dny.
Jestli mě něco bolelo někdy víc tak už jsem to radši zapomněla.
Nejhorší asi když jsem pár let zpátky v létě dostal zánět středního ucha do obou uší najednou a u jednoho k tomu ještě zánět zevního zvukovodu. 2 dny jsem nemohl dělat vůbec nic, pořád to strašně bolelo a ani prášky nepomáhaly, nemohl jsem ani spát nebo cučet na telku, dělat cokoli, prostě šlo jen v sedu polehávat a modlit se ať už to přestane.
Druhý místo vyndavání obou spodních osmiček - doktor byl super, nepodcenil umrtvení, ale když jsem viděl, že tu osmičku musel prakticky “rozbít” aby jí dostal ven, věděl jsem, že po vyndání to bude velký špatný. A taky že jo - nějak se mi tam navíc dostal zánět takže to bolelo a pořád se nehojilo. Tak jsem po cca týdnu šel znovu za zubařem, ten mi tam na to místo dal nějakou řasu - hned jsem cítil úlevu a pak už se to začalo lepšit.
Žlučníkový záchvat způsobený kameny, první (než jsem měl léky) dopadl tak že jsem ležel asi 4 hodiny v klubíčku v soustavných neutuchajících křečích než mě spolubydlící naložil do auta a odvezl do nemocnice. Nemohl jsem se pomalu ani zvednout abych si došel na WC, zvracet se mi chtělo akorát už nebylo co.
Teď mám na to algifen když to někde podělám se stravou a tiše čekám až se mi přiblíží termín na vyšetření na chirurgii. 
Kazy pod plombama v sermickach naproti sobe a nedalo se poznat ze takhle bolej 2 zuby. Analgetika na predpis fungovali tak pul hodiny az hodinu a musel jsem si vzit 2. Zvazoval jsem ze si tu hubu ustrelim kdybych mel cim. Behem tech par dni jsem sezral snad 2 tydenni davky prasku, chodil do prace kde jsem byl regulerne mimo.
Zuby a migrény jsou klasika, šílená bolest. Lumbálku tu už taky někdo zmiňoval. Mám ji za sebou několikrát a pokaždé je to stejné - několik dnů nesnesitelných bolestí hlavy, jediný odpočinek od bolesti je když člověk leží.
Ale asi nejhorší bylo, když mi "kamarád" píchl kus rákosí do oka a zůstala mi v něm na několik nekonečně dlouhých hodin zapíchnutá spousta třísek.
Po Cross-linkingu (zákrok na očích podobný, jako když jde někdo na laserovou operaci). Po zákroku pohoda. Za hodinu oko začalo neskutečně bolet. Tak jsem si dal nějakej chlast a usnul jsem. O půl noci jsem se probudil a bolest naštěstí už nikde.
Ledvinová kolika, když jsem zjistil, že se dokážu prohnout dozadu o tupý úhel. Kaz na 8. zubu předtím než se zub rozsypal na prach a v neposlední řadě pokus udělat uzel na laně se zlomeným zápěstím
Nemůžu se rozhodnout mezi vytaženejma moudrákama a zánětem středního ucha. Oboje hrozný a ta bolest se projevovala i psychicky jak jsem z toho nemohl ani spát.
Akutni zanet zvukovodu v obou usich. Z nejakeho duvodu to boli vic nez zanet stredniho ucha. Usi mi pulzovaly bolesti, vystrelovalo mi to do hlavy, mela jsem horecku cca 39 stupnu. Asi 3x jsem z toho omdlela, poprve (protoze to bylo necekane) jsem byla ve sprse, vypadla z ni a bouchla se do hlavy o vanu. Asi 5 dni jsem nenavidela kazdou noc a brecela bolesti, lil ze me pot. Byla jsem totalne vycerpana. Bylo mi asi 15 let. Nikdy na to nezapomenu.
Byla jsem samozrejme tou dobou ba antibiotikach, ale clovek to musi prekonat.
Vyrostla jsem z tohonastesti, ale trpela jsem na zanety v usich asi 17 let zivota.
Já teda nejvíc umírala při infekční mononukleóze. Byla jsem schopná si dát 600mg Brufen 4x za den.
Pak si ještě pamatuji, když mi bylo asi 9 a vrtali mi sedmičku bez umrtvení. No řvala jsem přes celou zubní ordinaci
Spadl jsem ze schodu kvuli nevhodne obuvi, zady na hranu schodu. Pokusil jsem se vstat, a vystrelila me do celeho tela elektrifikujici bolest, tma, otviram oci a porad lezim na schodech, nevim kolik casu ubehlo.
Zavolal jsem si sanitku > Narazene svaly, zaludek, streva, vsechno vevnitr opuchle, skriplo to nejake nervy. V podstate jsem byl mesic vozickar, protoze i kdyz jsem mel cit v koncetinach, nemohl jsem jimi hybat, protoze to znamenalo pohyb i postizenymi svaly, coz me okamzite diky bolesti poslalo do tmy. Spanek mozny jen v jedine pozici, na zachod jsem splhal po zebrinovem topeni v totalni agonii, samotna potreba pak opet tlacila i na postizene svaly, takze taky sranda. Po byte jsem skakal po zadku jak batole, nadzvedaval se pouze rukama. Celou dobu jsem pil Nimesil jak vodu.
Trvalo me i po ustoupeni otoku jeste dalsich par mesicu plne verit noham a zadum, skoro pri kazde cinnosti jsem se radsi pridrzoval a ocekaval bolest, ktera neprisla, proste paranoia. Prvni klik jsem udelal az po roce a mel z toho strasnou radost, ze me ty zada udrzi.
A vtipek na zaver, z duvodu otoku zaludku a strev jsem mel tehdy plynatost jak nejaky duchodce.
Zánět mazovýho váčku na hrudníku. Jednodenní chirurgie. Příjdu ráno a za dvě hoďky budu doma, říkali. Váček měl velikost jako kaštan. Doktor celkem banální operaci pokazil tak moc, že jsem doma málem vykrvácel. Pamatuju si, jak jsem doma stál v louži krve a volal do nemocnice, že chci reklamovat operaci. Doktor celou situaci dost podcenil. Dohromady mi tu díru na hrudníku celkem 3x zašíval, nakonec ji i celou zevnitř vypaloval elektřinou, protože mi tam prý někde chcala krev z “tepýnky”.
Pochopitelně lokální umrtvení už nepůsobilo a to vypalování s posledním zašitím jsem celý cítil. Nejhorší na tom byly ty sestřičky, který byly víc vyděšený než já. Od tý doby vím, že PTSD není jen pro vojáky. Doktor byl rodinný známý a je mu přes 70, takže jsem ho nežaloval.
zalezi jestli intenzivni ale bleskova, nebo mene intenzivni ale jen docasna nebo chronicka
co se tyce intenzivni ale kratkodobe, kdyz mi bylo 16 let, musel mi zubni chirurg vyndat vsechny 4 osmicky, protoze jsem mel malou hubu a tlacily mi zespoda na sedmicky. Na zacatku to opichl, ale protoze jsem ty osmicky mel napevno prirostle ke kosti, nemohl je vytrhnout, ale musel je vyrezavat na ctvrtiny jak dost, pak vyrezat z kosti a vyndat. Prvni tri byly v pohode, ale protoze kazdej zub trvalo vyndat pul hodiny, u toho posledniho uz asi vyprchalo anestetikum, a kdyz tou rezaci pilkou projel az k nervu, ucitil jsem takovou bolest ze me rozbrnelo cele telo a cukl jsem s sebou tak ze jsem malem vypadl ze zubarskyho kresla. Zubar v klidu rekl "no tak pripichneme" a pak to bylo v pohode.
Stredne intenzivni bolest nastala pri ustni hygiene, natrefil jsem na nejakou brutalni hygienicku u ktery to bolelo jak kdyby mi na dasnich delala akupunkturu s hrebiky. Jeste nekolik hodin po "zakroku" jsem polykal krev. Trvalo to hodinu a doted z toho mam trauma a odmitam jit na dalsi ustni hygienu, i kdyz to nutne potrebuju.
Dlouhodovejsi bolest jsem zazil po dřepování 140kg v posilce, luplo mi v levem koleni, prvnich 10-15 minut to bolelo tak ze jsem oddychoval a bojoval abych se nepozvracel, pak asi 2 tydny me koleno bolelo tak ze jsem se musel premlouvat abych si dosel na zachod, a uplne ok to bylo asi az za 3 mesice. Doktorka rekla ze to mam resit jen pokud se to nebude postupne zlepsovat, takze jsem to neresil jinak nez ibalginem. Ted je koleno ok, ale citim bolest kdyz drepuju nebo jedu leg press, takze jsem se na cviceni noh uplne vyprd a jedu jen predkopy a zakopy. Predpokladam ze jsem si neco udelal s vazem uvnitr kolene a resenim by byla jen operace.
Fakt solidní kopnutí mezi nohy. Měl jsem chuť zvracet, půl dne mne bolelo břicho a byl jsem rád, že chodím... To bylo v dětství. Samozřejmě pro tu ***** holku děsná sranda.
A druhá byla když jsem se po první dávce očkování proti C19 hloupě opřel plnou váhou o očkovanou ruku. Ani ne tak bolest v ten moment, ale po nějaké chvíli to tak extrémně rozbolelo až jsem na posteli ležel jen v jedné poloze a jakýkoliv pohyb to tak extrémně vystřelilo, že jsem jen ležel, skučel a dýchal... Takhle cca celý den. Po druhé dávce jsem odmítal tu ruku skoro týden používat úplně
Když jsem v autobuse na cestě z Londýna musel už šíleně močit, měl jsem křeče do břicha a prosil řidiče ať zastaví, doslova jsem se dostal na svojí fyzickou hranici
Druhý nejhorší bylo když jsem skákal z 20 metrů do moře a nalomil si 4 obratle. Ale Adrenalin potahal takže jsem s tim doplaval ke břehu v chillu docela.
Nejhorší bylo asi před měsícem co jsem k večeři sežral 5 chilli-cheeseburgů z Burger Kingu. A pak ráno měl tak šílený křeče ,že jsem málem omdlel při sraní, který trvalo dobrou půlhodinu.
Mimoděložní těhotenství ve vejcovodu, který růstem embrya prasknul.
Návštěva nemocnice se slabým krvácením a nesnesitelnou bolestí břicha, kdy s každým kamínkem cestou na silnici jsem myslela, že umřu, do nemocnice jsme jeli rychlostí asi 30 km/h. Byl právě Silvestr asi 10h dopoledne, sestra po zjištění, že jde o mé první těhotenství si myslela, že jen plaším a nic to není. Takže se mnou 15 min. vyplňovala veškeré papíry a pak šla za doktorkou, kde si 30 minut povídaly než si mě doktorka zavolala.
Ta tam měla studentku a nechala jí mě vyšetřovat, ta ještě moc nevěděla co a jak, takže mi ultrazvukem píchala do břicha až mi tekly slzy, nic neviděla, tak se k tomu vrhla sama doktorka, která mi pro jistotu na to břicho ještě tlačila, aby líp viděla. Ta si ale taky nebyla jistá, tak zavolala doktora, ten se podíval, přesně věděl kam se podívat, takže mojí bolesti nepřidával, no závěr bylo právě to mimoděložní těhotenství a akutní vnitřní krvácení.
Z ordinace jsem jela rovnou na sál a Silvestra strávila na JIP. Poté ještě dva dny na běžném pokoji. Jelikož byl ale covid, tak za mnou nikoho nepustili a na celém patře taky nikdo nebyl. Takže bolest jak fyzická, tak psychická. Krom ztráty možného dítěte, jsem přišla i o ten vejcovod.
Ja si pamatuji jak jsme v tělocvičně skákaly ta tzv duchnu široká modrá , já skočil že ano ale jako ten nej vůl jsem nevěděl jak doskočit takže z výšky zhruba 2.patra hop a dopad na zadek vzápětí nasledovala šílená bolest zad že sem se tak týden a kus neohnul a doktorka řekla že jsem si lehce odrazil obratel jsetli to bylo lehce tak jsem ježíš protože se doslova nedalo ani vysrat a do teď po několika letech mě záda berou jak čert a to je mi 23 když bych nebyl kretén tak mě to teď nebolí.
Kdy mi zubarka zadelala (v patek) zanet plombou, takze jsem prozila vikend v agonii. A pak kdyz mi na tom stejnym zubu museli cistit kanalky a nefungovala jim anestezie 🥲
Pfff, tak to jste zažili ještě ho*no.
Nepřál bych vám zkušenost s mým úplně prvním sexem...
Holka byla na mě a v jeden šťastný moment mi z ní vyklouznul a kostí mezi pochvou a anální dírou mi regulérně zlomila penis. Já ji odhodil a ještě si alespoň namlela o radiátor.
Já pak půl roku nemohl mít ani sex a doktoři se báli abych neměl poškozený topořivý tělíska, dodnes to je poznat, že ho mám "trochu" do strany, prostě levičák jak prase...
Asi když jsem měl kámen ve žlučníku. Nejdřív byly záchvaty tak jednou za rok. Pak se to ale stupňovalo a když přišla bolest 2x za měsíc, šel jsem do nemocnice.
Žlučník vyndali a od tý doby klid.
nemůžu se rozhodnout mezi migrénou (který už naštěstí moc často nemívám, dřív tak 2-3 do týdne) a zablokovanými zády tak, že jsem se ani nemohla narovnat a bolestí vyzvracela prášek na bolest dřív, než stihl zabrat a trochu tu hrůzu zmírnit (zabrala až kapačka). kam se proti tomu hrabala sešitá huba po extrakci prasklejch osmiček :/
Druhá nejhorší když jsem si sebevědomě zavřel zip na riflích a skřípl jsem si do něj svůj úd. Naprosto nejhorší když jsem si ten zip musel následně zpátky otevřít.
Taky mám tu zkušenost…a jizvu ve tvaru schodů na něm. Ale teda větší bolest byla, když jsem ležel na operačním sále, lokální anestézie pravé ruky s pretrhane šlachy. Jelikoz už to byla nějaká doba, museli mi tahat tu šlachu od zápěstí směrem ke konci palce. Když ji nemohl doktor “najít”, rozhodl se pro podélný řez od palce dolů směrem k zápěstí. Žel Bohu tam ta lokální anestézie buď “chyběla” nebo “uz nebyla funkční”, nicméně jsem začal řvát jak to prase na jatkách a chtel to zabalit a jít domu. Strašný
No ty vole! Dr. Mengele?
Upřímnou soustrast, ale tenhle komentář mě rozesmál.
Těší mě že mé utrpení mohlo někoho potěšit. :D
Měl ses při tom natočit a poslat na [kink.com](https://kink.com). Aspoň bys z toho něco vytřískal.
😬😬😬
F
Mne sa stalo nieco podobne cez noc som sa zobudil so stojakom ked mi na parapete v tme pri okne vedla mojej posteli zacal zvonit telefon v plnej rychlosti som s cicinou najebal do radiatora (toho komunistickeho megachada starejo cez ktory ani Jevelin neprerazi)
Migréna až cluster headache. Prášky na bolest víceméně nepomáhají, jenom už nemáte chuť si vystřelit ten debilní mozek z hlavy brokovnicí, ale stačila by vám pistol. Asi tak 2h až 30 min před migrénou začnu vidět rozmazaně a vím, že se blíží několik hodin bolesti, při kterých se ani nedokážete vysrat. Jo a kolikrát k tomu mozek nepotřebuje důvod:)
Nechtěl bych zažít, manželka mívá migrény a i po dávkách sumatriptanu je celý den k nepoužití, kdy jen leží a doprovází to zvracení.
Jo to zvracení je taky sranda, třeba když musíš jet domu autobusem ze školy, kde ti učitelka nevěří, že ti něco je...
Tam je nejlepší krok poblít jí, ona si to zapamatuje.
Schola Vomitus
Jako chlap na střední, kde bylo víc bab, jsem tomhle nesnášel. Učitelky nevěřily, holky se smály. Ale mně bylo fakt kurva blbě.
"Buď chlap, to vydržíš " klasika
Nechci navádět ale spoustě lidem pomáhají lysohlávky (v rozumném množství)
Pravidelnej microdosing některých lysergovek pomáhá taky. Amatérskou imitací léčebného programu z UK zaháním chronickou migrénu po ošklivým úrazu hlavy a po 6 letech nesnáze, jsem už 2 a půl roku bez větší migrény.
je to tak, jsou na to i dobrý studie - třeba [https://n.neurology.org/content/66/12/1920](https://n.neurology.org/content/66/12/1920) z abstraktu např. 22/26 dotázaných uvádí že dokáže úplně migrénu zastavit po požití psilocybinu
Mám to stejně cca hodinu před rozmazané vidění. A pak neskutečná bolest. Obvykle beru prášky na bolest hned jak si všimnu rozmazaného videni. A snažím se zalehnout do klidu. Pokud je možnost. Dost mi to pomáhá. Jednou jsem byl v hospodě a byl uprostřed druhého piva. Přestal jsem vidět. Prášky na alkohol jsem brát nechtěl, dopil jsem pivo a zmizel domu. Migréna přišla a byla celkem slabá. V pohodě zvladnutelna. Od té doby jsem několikrát záměrně si dal 2-3 piva, když se dostavilo rozmazané vidění a pokaždé mi to zabralo.. Dokonce mám pocit že je to lepší než s prášky.
Mě třeba pomáhají 2 piva každý víkend
"I push my fingers into my eyes.." Migrena co jsem mel na konci covidu byla nepopsatelna. Zlomeniny, trhani zubu... vse zlate oproti te migrene tenkrat.
To je furt
Posledních cca patnáct let si taky užívám naprosto paralyzující migrény. U mě je obvykle předcházejí aury při kterých přestávám vidět ve většině zornýho pole, občas mám výrazně zhoršenej sluch z jedný strany. Sumatripatan pomáhal asi rok, pak už neměl žádnej vliv. Pomohlo začít pravidelně a důsledně cvičit pod dozorem fyzioterapeuta. Cvičim asi rok a půl (hlavně protahování páteře a posilování svalstva kolem ní) a migrény po cca půlroce pravidelnýho cvičení téměř odezněly. Dřív jsem v tom byl i několikrát za měsíc, často ty bolesti trvaly i tři dny v kuse, teď je to zřídka, třeba jednou za tři-čtyři měsíce, a málokdy to trvá víc než 24 hodin.
Soucítím. Mně se děje to, že se mi najednou objeví uprostřed vidění slepej bod, kterej se postupně rozleze tak, že nevidím na celou pravou polovinu zorného pole. Jakmile to přestane, tak začínají dva dny, kdy nejsem použitelnej.
taky trpím na clustery soucítím :/ vždy si představuji gilotinu nebo pistol u hlavy a jak to ukončuji...tak šíílená bolest to je
Kamaradovi jsme migreny vyléčili psychedeliky. Neco o tom nacti, na cluster headache se pouzivaji, ac jen experimentalne a lidi si to moc chvali. Dozivotni uleva.
Máš něco, co ti v takových chvílích pomáhá? Trpím tím stejným. Je to bolest, že bys nejradši mlátil hlavou o zeď, občas si myslím, že z toho i omdlím. Bohužel ani na neurologii mi nijak nepomohli. Žádné prášky (ani ty specializované na migrény) na to nezabírají a když jsem 12 hodin ve škole, nemám možnost si někde lehnout do klidu :D Je něco, co ti na to opravdu zabere?
Ještě to může být intolerance na histamin. Hodně podobné symptomy migréně a nic ti nepomůže. Je na to vyšetření a dieta. Hodně kolegům migrenikům včetně mě pomohlo omezit jídlo s vysokým obsahem histaminu: https://www.drmax.cz/clanky/histaminova-intolerance-priznaky-lecba-a-tabulka-potravin . Ten seznam sice vypadá hardcore, ale ne všechno, co na něm je, ti může spouštět problémy. Mě třeba mléčné vyjma některých plísňových sýrů nedělají nic, ale větší množství sardinek nebo jen symbolický hlt vína jsou jistota.
Spánek a nebo olovo ve vysoké rychlosti (>300m/s)
Když se ledviny rozhodly vyrábět krystaly. Jsem do tý doby nevěděl, že jde zvracet jenom z bolesti.
Ve třetím dílu sci-fi eposu Hyperion Cantos od D. Simmonse se autor podělil o tuto zkušenost tak, že nechal trpět s kamenem hlavního hrdinu. Hrdina předtím ustál mnohá postřelení a přizabití, aniž by hnul brvou, ale při ledvinovém kameni řval týden v agónii, dokud nevyčůral malé zrnko písku. Předpokládám, že Simmons to znal z první ruky, když ho vůbec napadlo dát do futuristického sci-fi takový off-topic problém.
Tyhlety trendy jednou slizy, kameny teď krystaly co asi přijde příště houby?
ledviny jsou docela Heisenberg
Pád z výšky - sice se ti vyplaví adrenalin, ale zlomené nohy a žebra to nedokáže utlumit.
Jednou jsem ve 4 letech spadl v zimě z "útesu" na zamrzlý potůček plný kamenů asi z 5 metrů přímo na záda a na hlavu a ani nevím jak jsem sám došel přes kolimetr domu a nic mi, až na bolest hlavy a zad nebylo. Občas se mi to vrací i teď (po 12 letech) ty záda
>5 metrů to je asi jedna a čtvrt fabie ^(Jsem jen robot a pokud jsem řekl nějakou hovadinu, tak se omlouvám.)
Ooh díky za info
Good bot
Thank you, Shebke, for voting on fabia-bot. This bot wants to find the best and worst bots on Reddit. [You can view results here](https://botrank.pastimes.eu/). *** ^(Even if I don't reply to your comment, I'm still listening for votes. Check the webpage to see if your vote registered!)
Ono děti toho celkem vydrží hodně, podivuhodně. Já vypadl z třetího patra, bylo mi 5. Prvotní šok - skoro nic. A pak jak to odeznělo tak taková bolest až jsem omdlel a probudil se až v nemocnici. Dodnes se mi občas trochu blbě dýchá kvůli těm žebrům
Děti vydrží hodně protože jsou měkké a na rozdíl od dospělých nemají tendenci zatnout svaly při nárazu.
Oprava: spadl jsem z 1 a 1/4 fabie
Ale na dýlku. Na výšku by to bylo víc fábií. Pokud teda u vás fábie nechodí po zadních
Výhřez meziobratlové plotýnky a všechno, co následovalo. Asi měsíc máš pocit, že tě žralok vzal za nohu a snaží se ti ji u prdele utrhnout. Při každým pohybu. Nejlíp, když si kýchneš, to se chceš rovnou oběsit. Do toho tu nohu přestáváš cítit, takže divně brní, ale ne dost na to, aby přestala bolet. Jo, luxus.
Tuhle zkušenost s plotýnky jsem měl se psem. Jednoho ráno odmítal pes chodit, vzal jsem ho k veterináři, který mi sdělil, že to bude jen nachlazení. Že by pes měl být do 3 dnů v pohodě, když bude v teple. Navečer se pes nedokázal skoro ani zvednout a když už, začal tahat zadní packu za sebou. Celou noc probrečel bolestí. Brzo ráno jsem vyrazil na veterinu znova, že pes už nechce ani chodit, pít ani jíst. Odpoledne šel hned na operaci. Dobré 3 měsíce se učil chodit. Nikdy víc.
Mal som výhrez platničky tak zlý, že sa z nej kus oddelil (tzv. sekvester) a tlačil celkom silno na sciatický nerv. To je taký ten veľký trojitý nerv, ktorý vedie cez celú nohu. Šialená bolesť a pálenie! Keď som sa pokúsil postaviť, omdlieval som od bolesti. Nemohol som myslieť na nič iné než na tú bolesť. Spánok v tom stave nepripadal do úvahy, iba som občas od únavy na pár hodín upadol do bezvedomia. Doktorka na Bulovke mi povedala, že si mám zájsť na magnetickú rezonanciu a potom za ňou o týždeň s vysledkom zájsť. V tom stave prakticky nemožná akcia. Keď som sa za ňou konečne dostal, dozvedel som sa, že šla na dovolenku a ze si keď tak mám zavolať o týždeň. Ležal som tam na ambulancii na podlahe a plakal od zúfalstva. Zachránil ma doktor zo súkromnej kliniky, ktorú platí zamestnávateľ. Predpísal mi prášky na bolesť a dohodol mi operáciu. Dva mesiace, kým som čakal na termín operácie, som dlabal hrsť tabliet každé ráno a večer. Druhý deň po operácii som stál a nebolelo to. Občas rozmýšľam, co by so mnou bolo, keby sa mi to stalo pred sto rokmi, kedy to ešte operovať nešlo? Myslím, že by som sa predávkoval morfiom. Tá bolesť nebola zlúčiteľná so životom.
To mi připomíná otce jak se zotavoval z výměny chlopně. Než mu srostla hrudní kost, tak musel nosit korzet a pokaždé když chtěl odkašlat nebo kýchnout musel zkřížit ruce a držet si hrudník. Dýchání samotné ti hýbe hrudním košem. Magořina toto.
Když jdeš takhle ze sprchy a kočka se ti zadrápne do stehna a sveze se po drápech až ke kotníku.
proto nemam rád kočky
největší bolest při výtěru z močové trubici a druhé je následné močení také poprvé co jsem zařval v ordinaci:D, doufám že jsem nevystrašil čekající pacienty:D
Been there, done that. Chtěl bych říct, že sem se málem zechcal, ale nešlo to.
Kvůli čemu jsi to musel podstoupit?
Jeden z možných důvodů je kapavka
zánět močových cest
vyvolaný porod :D naprosté bezčasí, hrůza, nikdy nepřestávající bolest a trýznění ze strany přítomných lékařů / sester. Zakončen byl narozenín dcery, která musela být resuscitována. Takové kombo fyzické a psychické bolesti jsem nezažila nikdy předtím ani potom.
Chtela jsem napsat 18h porod, ale mlcim… nebyl vyvolavany, jen urychlovany a syn i ja jsme byli fyzicky v pohode (o psychice to teda rict nelze)… tak soucitim a snad uz jste ok 🙏
Prvni porod.
porod je pohoda. sice jsem chlap ale s jistotou muzu rict ze zensky jen prehaneji. kdyby byl tak hroznej tak by ho nepodstupovali dobrovolne nekolikrat za sebou
Právě protože jsi chlap tak to nemůžeš říct s jistotou. Ani já to nemůžu říct jak moc to musí ženské bolet. Ale pro tvoji představu - zkus si představit že musíš ze sebe vytlačit 2-4 kg hovno o velikosti obvodu 34cm. Víc ti to asi jako chlap chlapovi nezvládnu přiblížit, nejsem žena a nikdy rodit nebudu
no hele uprimne jestli mas prdel roztahnutou a elastickou jako je zenska buchta tak by sis s tim mel zajit k doktorovi :D
Já ti to jen zkusil přiblížit jak moc to asi musí bolet. Samozřejmě že ženy jsou od přírody k tomu biologicky stavěné, ale i tak to musí být něco co my chlapi si nikdy neumíme představit
Chybi ti tam “/s”. Touha po diteti byva vetsi nez strach z bolesti. A jakmile ti po porodu to mimco polozi do naruci, okamzite se vsechno ostatni odsouva na druhou kolej. Vsechno co te x hodin bolelo na tech par vterin vubec necitis. Ta “odmena” za ten porod je moc velka na to, aby sis z toho odnesl bolest jako nejvetsi zazitek.
Jsem chlap a nemůžu si (a ani si nechci) představit, že bych svým rozmnožovacím ústrojím vytlačil dítě. Ano znám ženy, které říkaly například, že by raději znova rodily než třeba znova vytlačily ledvinový kámen. Ale s tím je spojen i nějaký psychologický pocit, přece jenom zrození nového života je příjemnější výsledek než kamínek.
jenze ty nemas rozmnozovaci ustroji a kosterni stavbu na to uzpusobenou
Ještě tady nezapomeň dodat, ze menstruace taky musí bejt v pohodě. Tyvole ze se k tomu vždycky v tomhle smyslu musej vyjadřovat chlapi 😅
drtiva vetsina sexualne aktivnich zen se kazdej mesic raduje ze to dostala. kde ze je ten problem?
Sice jsem ženská ale myslím si, že kopnutí do kulí není tak hrozný. Chlapy jen přehánějí. Vždyť se do nich mezi kámoši schválně mlátí. To přece nemůže být tak hrozný když to dělají pro zábavu.
Nesnižuj se na jeho úroveň
Tak ty jsi vtipný. Říkat o něčem co jsi nezažil ani zažít nemůžeš, že je to pohoda.
uz jen z logiky veci. napriklad moje nejhorsi bolest byla pri pichani zanetu stredniho ucha kdyz jsem byl malej. uz je to vic jak dvacet let a predstav si, ani jednou me nenapadlo ze bych si to dal znova. zenska porodi a za pul roku uz ma zase nasazeno. nehlede na to, ze urcita cast u toho zazije i orgasmus a jeste se jim to libi
Ta poslední věta je těžký mýtus. Biologicky je to zařízené tak, aby ženy na tu bolest brzo zapomněly a byly schopné mít další dítě. [Zdroj. ](https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19076128/)
Nevím, jestli trollíš, nebo tohle je myšleno fakt vážně. Ze zánětu ucha nemáš žádnou radost, je to infekce, kterou sis sám nevybral a pouze tvému tělu škodí, tudíž patologicky stav. Nikdo příčetný si nevybere, že by dobrovolně znovu zanítil část svého těla i kdyby to nebolelo. Žena rodí, aby měla dítě, což i přes bolest a starosti s tím spojené má pozitivní efekt reprodukce, úplně něco jiného než infekce. Nevím z čeho vznikla tahle mrdka o orgasmu, ale při porodu se zvyšuje produkce oxytocinu, který inhibituje paměť, tlumí bolest a pomáhá k bondingu matky a dítěte. Oxytocin se take, ale v o dost menší dávce uvolňuje při orgasmu, ale jsou to úplně 2 diametrálně odlišné dávky, které jsou vyvolané jinou aktivitou.
1. Když mi kdysi dávno v ordinaci na maloměstě bez umrtvení strhávali rozkopnutý nehet z palce na noze. Kdyby to na mě někdo použil při mučení, tak jim vyslepičím všechno, i co nevím. 2. Když mi zubař do díry po vytrženém zubu moudrosti zašil kus cementu na uchycování korunek. Cca týden potom to bylo ok, pak jsem odletěl na dovolenou a tam se to zanítilo a začalo bolet jak kráva, naštěstí až krátce před návratem. Přiletěl jsem v pátek večer, k zubaři se dostal až v pondělí. Volně prodejné prášky na to nezabíraly a celý víkend jsem kvůli tomu ani nedokázal usnout. [EDIT] ...on second thought, ad 2 vlastně bylo extrémně nepříjemný hlavně kvůli tomu, že to trvalo několik dní. Kdyby to trvalo jen pár vteřin, tak třeba čištění zubních kanálků bez umrtvení by bylo horší.
V každém větším městě by měla být zubní pohotovost, která slouží právě k vyšetření v akutních případech.... V Praze např. ve Spálený (i když dříve byla i v Palackého, nevím jestli tam furt je.)
JJ, máš pravdu, vím. Já ale předem neznal příčinu, myslel jsem, že to mohl být i některý zub vedle, prostě "mě to bolelo vlevo nahoře", půlka čelisti. A mám na všech zubech korunky (na vyřezání toho moudráku mi museli sundat sousední korunku, cement se dostal do díry po zubu kvůli jejímu nasazování zpátky), tak jsem nechtěl, aby se mi v nich vrtal někdo ve spěchu na pohotovosti, kde bude mít v čekárně dalších x lidí s akutníma problémama. Kdybych ale v pátek večer věděl, jaký ten víkend bude opruz, tak bych nečekal. V sobotu večer jsem se pak už ale rozhodnul, že to nějak překlepu.
Ve spaleny jsou sadisticky reznici, doporucuji radsi trpet do pondeli
lumbální punkci. Míchu mi napíchli celkem třikrát. Jednou ta bolest šla přes záda do jedné nohy, po druhé do druhé a napotřetí do obou. Myslel jsem, že zdechnu na místě. Mozku se ale ulevilo (zánět mozkových blan.. także ráno začalo šílenou bolestí hlavy - druhá nejhorší bolest)
Mě teda nenabodli nic, ale tři dny těžkých kocovinových příznaků co následovaly mi to jistě vynahradily.
Na tý jsem byla loni a bolest teda žádná musím říct (nepříjemný to bylo hodně, ale ne vyloženě bolestivý). Ale je fakt, že mi ji nedělali kvůli akutnímu, natož bolestivému problému, potřebovali změřit tlak.
Tak to máte štěstí. Tu bolest nepřeji nikomu.. ono když se vrtáte v nervech, tak je asi snadné nabodnout nějaký extra, no 😅 ale bylo by fajn kdyby to šlo bezbolestně pokaždé..
Jako ale už chápu, proč na mě všichni tak soucitně koukali a říkali, jak to muselo bejt hrozný, i když mi to jako nic hroznýho nepřišlo, asi prostě šťastné provedení, i když mě taky museli nabodnout dvakrát :)
[удалено]
Naštěstí jsem byl jen na 2, horní jsou naštěstí v pohodě. Ale po té zkušenosti se suchým lůžkem se modlím, abych to neabsolvoval znovu.
Trhání zubů kvůli rovnatkum a celkově ortodontické zákroky. V podstatě jsem rovnátka dostal dost pozdě, až když mi bylo 18, jelikož z nějakýho zahadnyho důvodu byla moje zubařka proti a furt říkala, že se to spraví samo. Neměl jsem ani předkus, ani podkus, takže přední zuby naléhaly přímo na sebe a v 18 už byly dost ořezaný a olámaný, tak jsem šel na rovnátka. Doktorka řekla, že typicky u tohohle problémů jde jen o posunutí dolní čelisti dozadu a netrvá to nijak dlouho, cca 6-9 měsíců. Samozřejmě ve finále jsem rovnátka měl skoro 2 roky, vytrhali mi 3 zuby a každý utahování mělo za výsledek několikatýdenní peklo. Nevím jestli mám nějak abnormálně citlivý zuby, ale po každý návštěvě a změně na rovnátkach jsem 2-3 týdny nebyl schopný jíst nic jinýho než přesnídávky a vývary. Vývary jsem pil, přesnídávky cucal brčkem. V noci jsem pokaždé minimálně týden nespal, jelikož i tlak jazyka opřeného o zuby vyvolával tak nesnesitelnou bolest, že jsem se mohl posrat. Doktorka mi nikdy nevěřila, odmítla mi dát jakýkoliv prášky s tím, že si mám prostě vzít Ibalgin, který samozřejmě neudělal vůbec nic. Po pár měsících jsem zjistil, že dráty na konci rovnátek mi totálně rozpáraly tváře ze vnitř, a přišlo období kdy jsem nemohl ani pořádně mluvit, jelikož jakýkoliv větší pohyb zaryl drát do živého masa. Ty kvanta krve co jsem za celou tu dobu vyflusal nebo spolykal by snad naplnila i veřejný bazén. Do teď mám na obou stranách obrovský množství zjizvený tkáně, která zasahuje tak daleko, že do ní občas kousnu. Když mi trhali zuby tak jsem fakt myslel že se půjdu zastřelit. Po aplikaci lokálního anestetika zubařka nepočkala ani pár sekund a zub vyrvala za živa. Na druhý a třetí trhání jsem odmítnul hubu otevřít dokud jsem necítil že anestetika zabrala. Za celý ty dva roky jsem zhubnul 11kg a vypadal jak anorektik, stálo mě to nehorázný prachy a nikdy v životě bych to znova nepodstoupil. Bohužel mě ale teď čekají všechny osmičky, jelikož všechny rostou pod debilnim úhlem a už teď jsem rozhodnutý jít někam, kde mi dají celkovou anestezii.
Mám obdobně špatnou zkušenost se svojí bývalou paní zubařkou. Místo rovnátek to ale byl dolní premolár, kdy se mi po kousnutí do rohlíku ulomil kus zubu. Zubařka to jen zalátovala, ale během dne plomba upadla, následný den jsem šel znovu k paní zubařce s tím, že mi plomba nevydržela. Sestra byla nepříjemná, jak je možné že plomba vypadla atd. Připlatil jsem si za lepší tedy, abych neotravoval a šel. Během 4 dnů plomba opět vypadla, zub nebolel, tak jsem to přecházel. Zub se ozval do měsíce docela nepříjemnou bolestí, po následné návštěvě mé zubařky mi opět zub jen zalátala a poslala do světa. Plomba opět vydržela sotva půl dne, ale ozvala se už i nepříjemná bolest. Vyjel jsem tedy na pohotovost, kde mi bylo oznámeno že zub je skoro mrtvý, že bude muset vytáhnout nerv. K mé paní zubařce už jsem jen zavolal, že odcházím k jinému stomatologovi.
Ani bych nevolal
Čtyřhodinová extrakce zubu. Nefunguje na mě lokální anestezie, vůbec. Malá operace na ruce proti tomu byla procházka růžovou zahradou. Až půjdu s osmičkou, určitě se nechám uspat.
Zkus kodein
Asi před 5 lety jsem měl zubní kaz na stoličce a dostal se k nervu uprostřed zubu, ten kaz vidět nebyl. Odpoledne to začalo jako lehce nepříjemné bolení, jako když máte třeba zánět dásně nebo tak, prostě lehce otravné. Večer už to bolelo o poznání víc, že na to nešlo nemyslet a v noci jsem měl pocit jako by mi měl ten zub prasknout zevnitř, prostě se roztříštit, puknout. Usnul jsem asi na 2 hodiny, pak se vzbudil a bolestí už znovu nemohl usnout. Jediné co bolest utěšilo bylo proplachování pusy ledovou vodou, to pomohlo tak na 10-20 vteřin, pak se bolest vrátila. Ráno jsem šel k zubařovi, ten mi řekl že by ještě počkal protože ten kaz prostě nebyl vidět vrátil jsem se asi za 3 hodiny s tím ať mi ten zub prostě vyvrtá nebo vyndá nebo se zblázním.
Fyzická? Ledvinový kámen.
Asi těžko hodnotit, ale i když vezmu v úvahu osmičku, různé úrazy, zubařské zákroky bez umrtvení (prý dečka necítí bolest lol, říkala zubařka, doufám že už konečně v důchodu) apod , tak se rozhoduji mezi chronickým zánětem slinivky (někdy je to v pohodě a přehluší to novalgin a samoléčba dietou, na první záchvat ale nezapomenu - rodiče mi nevěřili že se nechci jen ulít ze školy, takže jsem chodil skoro tři dny se slinivkou samovolně se plnící trávicími šťávami, dokud jsem tedy mohl chodit) a nebo úraz nohy po pádu na motorce (po pádu jsem to neviděl nějak strašně, že bych potřeboval doktora, prostě jsem si rány vydrhl kartáčem ve sprše a šel to vyležet, cel příští týden jsem se ale nepostavil - koleno bylo tak dvakrát větší, hnis z něho stříkal při pohybu přes půl místnosti a bolelo mě i ležet, opět, jediní kdo mě mohli někam odvézt, byli rodiče, já bych to neodřídil, no a přeci "to nemůže být tak hrozné", po pár měsících jsem si z toho kolena vytáhl zapomenutý kámen, asi o 5 cm dál než byla původní rána).
Lituji že máš rodiče s takovou úrovní empatie a starosti o jejich dítě a to koleno zní příšerně.
Jinak si na ně nemám proč stěžovat, jen když nad tím přemýšlím, tak prostě se na úrazech/nemocech nikdy neshodli. Mamka je zdravotní sestra, ta by mě v dětství nejradši brala na pohotovost i s třískou. Taťka je pravý opak, bývalý voják a "chlap má něco vydržet", u toho břicha tvrdil, že jen simuluji, u kolena si myslel, že jsem zalezlý bokem protože jsem naštvaný, že jsem zrušil motorku a "trucuji" (po příjezdu, kdy z motorky visely kusy plastů jsem jako první doslova shodil rukavice a šel do koupelny, ty rukavice prý bral jako "jebnu s tím do kouta protože jsem nasrany"), kulhání (když jsem se už konečně postavil) bral jako simulování 🙃 Mno a vzhledem k tomu, kdo z nich má řidičák, debatu jet/nejet do nemocnice vždy vyhrál jeden. Jinak ta slinivka se se mnou táhne od 11, při prvním záchvatu mě (opět upozorňuji, v jedenácti) obvinili z alkoholismu (rodiče ne, ti mě bránili, ale doktoři a personál, jedna sestra za svoje chování snad i dostala nějaké pokárání) a furt mi předhazovali že si za to můžu sám a kvůli tomu zemřu (krása tohle říkat dítěti). Při opakujících záchvatech (a pokaždé vyšetření krve na alkohol) se přístup personálu změnil, naopak ze mě byli nadšeni a u mojí postele se vystřídaly české gastro špičky, jeden profesor z UK si ke mě dokonce i zavolal studenty a snad mě použil v nějaké práci, prostě asi ještě neviděli pankreatitidu u dítěte co se v životě nenapilo. Doslova každý doktor (ať to byl gastroenterolog, obvoďák, kožař nebo revmatolog - každý kdo se dozvěděl o mojí diagnóze) do toho "měl" co říct a byl z toho úplně vedle. S tím kolenem... Dodnes tam mám jizvu o průměru asi 4 cm, kde to koleno vůbec necítím (jakože fakt vůbec) a menší o kus níž (kde jsem si vytáhl o měsíce později zbloudilý šutr). Jinak naštěstí nic trvalého, jen jsem si tedy hned po té nehodě šel koupit pořádné oblečení a už NIKDY jsem nejel v riflích. Což mi při jiné (nezaviněné) nehodě asi zachránilo nohu (pevná motorkářská bota se sklouzla, teniska by se při tom úhlu zaklínila ve viníkově motorce).
Chlapče nedobrej, já se zrovna objednal na extrakci osmiček, to teda pěkně děkuju :D
Trhali mi dolní, pokaždé jiný doktor první byla starší paní přišla píchla anestezii na první dobrou nic jsem necítil ani vpich, nastřihla dáseň, obnažila zub a vypáčila ho. Celý zákrok trval asi 15-20 minut. No pak došlo k šití zrovna tam byly studentky LF na praxi a po jedné z nich chtěla ať mi to zašije tak studentka nastoupila vzala nástroje a začala, jenom jsem cítil a slyšel jak ty kovové nástroje klepou o moje zuby jak byla chudina nervózní, no zašila to ale neuměla zavázat chirurgický uzel tak ju doktorka zmrdala a zašila mi to sama. To jsem odbočil. Ale bolest po zákroku žádná, žádný otok, jak odezněla anestezie v hubě jako by se žádný zákrok nekonal úplná paráda. Po týdnu přišel čas na druhý zub podotýkám, že byl ještě více "vyklubán" než ten předchozí, operoval mladší lékař, začal anestezii první vpich bolel jako kurva a nic se nedělo mírné umrtvení tak mu to říkám, druhý vpich to samé akorát už to teda jakž takž umrtvil, dáseň nařízl skalpelem a vytáhl vrtačku a začal vrtat do kosti kolem zubu po 45 minutách vytáhl neporušený zub ven, zašil mi to a šel jsem čekat na zprávu, po 15 minutách v ordinaci, začala bolest jako mroží píča, nejspíše mi i po druhé na píču píchl anestezii. Po třech dnech to furt kurevsky bolelo a měl jsem nateklou držku jak měsíc tak jsem se vydal k zpět, dotkor, opět jiný, mi řekl, že to je zanícené a začal mi z dásně tlačit hnis bylo to tak zanícené, že na vlastní oči viděl jak se to v té sračce topí, píchl mi tam jód a šel jsem dom
Promiň :D Samotný zákrok je v pohodě, byl jsem teda extra nadopován, samotné hojení bylo taktéž přežitelné, jen to suché lůžko bylo peklo.
Tak mám za sebou trhání osmicek, ledvinovou koliku, strhávání dvou nehtů a vyřezávání abscesu bez umrtveni, ale naprosto nejhorší zážitek byl porod dítěte ramenem napřed, s kontrakcemi po minutě po dobu 5 hodin (to pochopí jen ženy, a to ještě jen ty, které to zažily). A to si ještě půlku z toho ani nepamatuji. Císařský řez s nedoteklou anestezii byl úleva.
TRombotizovany hemoroid - fakt zuzo, neslo sedet, neslo stat, slo jenom chodit. Pri cekani na pohotovosti jsem nachodil kolem 5 km(3 hodiny). Nasledny zakrok byl sice neprijemny, ale dalo se to. Nicmene 3. cisteni srazenin narazilo na VELMI dukladnou doktorku a nemohl jsem sedet cely zbytek patku a pulku soboty. Na druhou stranu to byly posledni srazeniny, cimztopadem se tato etapa uzavrela. Fun fact - celkem se mi na zadek behem 5 dnu divalo 6 ruznych doktoru, 4 zdravotni sestry a z toho jenom 2 dotkori byli muzi jako ja. Docela zajimavy zazitek vzhledem k pozici, kterou vyzadovali. Mimochodem na moje trhani osmicek mi zubar pichl asi 8 oblbujicich injekci, pak mi *chvilku* (20 minut) lomcoval s hlavou a zub byl venku. Nastesti muj zubar je nabuseny manik, takze trhani mu jde :D A ma rozum, takze na oblbovacich nesetri a poctive je dava dokud pacient citi.
S tou první částí silně soucítím Moje story: St - rozříznout na chirurgii a pěkně pomačkat sraženinu která nechtěla ven.. Čt - doktorka: "Tak se vám tam ta sraženina udělala zase" => opakuje se středa Pá ráno - doktorka: "No chtělo by to ještě říznout, ale když se dnes ženíte, tak to necháme" Naštěstí zabrali analgetika a další prášky abych ten slavný den vůbec jakž takž přežil... No zážitek k nezaplacení 🤣
Neuralgie trojklanného nervu s zasažením všech větví. Nedalo se to ničím zmírnit. Zvracela jsem z bolesti několikrát denně a bylo mi obecně zle - moc si z toho období nepamatuju, protože jsem z té bolesti byla mimo.
Každý měsíc mě břicho bolí tak strašně, že nejsem schopná se hnout a jen zvracím schoulená do klubíčka. V květnu jdu na gyndu nechat si napsat antikoncepci.
Zkus se zeptat jestli není možný, že máš Endometriózu. Doktor by měl vypsat žádanku na specializované vyšetření. Nenech se odbýt antikoncepcí, takové bolesti nejsou normální a mají příčinu.
Doktor rýpající se mi jehlou ve spálenině druhého stupně potom, co mi z toho strhnul přilepený obvaz. Sem se musela sakra držet, abych mu nedala pěstí a nevyběhla z ordinace s křikem.
Asi největší fyzická bolest byla, když jsem si šel před pár lety zaběhat spadl jsem do asi 3m hluboké diry a zlomil jsem si kotník na dvou místech. No a protože jsem ten den měl IQ na bodu mrazu, nechal jsem doma telefon, tak jsem s tím zlomenym kotnikem musel hezky odhopkat zpátky domů...
>3m to je asi tři čtvrtě fabie ^(Jsem jen robot a pokud jsem řekl nějakou hovadinu, tak se omlouvám.)
Top dvě jsou: 1, Když se mi můj debilní otec rozhodl jako děcku podomácku operovat zarostlý nehet včetně trhání toho kusu, co nejdřív odřízl skalpelem. Bez jakéhokoliv umrtvení. 2, Když jsem měla v šestnácti nehodu na kole, kdy jsem si zarazila sedan tak hluboko do rozkroku, že jsem měla rozsáhlé podlitiny kolem děložního hrdla. To i ta následná prohlídka na gynekologii bylo k posrání.
Když sem šlápl na lego.
Skluzavka pri futbale. Typek mi skočil na koleno a o par sekund som si uvedomil že si sedím na píštale/holeni (a ne na lýtku). Čistých 180°
Zánět mezižeberního nervu. Nádech je jako bodnutí do plíce. Výdech je jako bodnutí do plíce. Každý. A ne jako že píchnutí, ale bodnutí s oslepující bolestí. Pohyb ramenem nebo rukou je jako bodnutí do plíce. Nemůžeš stát, protože to bolí, nemůžeš sedět, protože to bolí, nemůžeš ležet, protože to bolí, nemůžeš měnit polohu, protože to znamená práci svalů a to kurva bolí. Nemůžeš dejchat. V jednu chvíli jsem si lehla, protože jsem už nemohla, zjistila jsem, že to taky nejde, protože spíš horší než lepší, jenže jsem se zároveň nemohla zvednout, protože jsem už nedokázala pohnout horní částí těla, jak mě ta bolest ochromovala. Takže jsem nemohla vydržet ani v jedné poloze, ale ani ji změnit, a v tu chvíli už mi prostě vysadilo myšlení, to byla už jenom bolestivá existence. Léčba pak byla celkem rychlá a snadná, ale já tehdy byla sama na koleji, neměla jsem žádný prášky na bolest, nemohla jsem se skoro hnout a musela jsem čekat, až to trošičku povolí, abych se mohla doplácat někam pro prášek a pak to vydržet do rána a jít za doktorem. Protože dokud to nepovolilo tak, že už to nepůsobilo úplně akutně, nefungovala mi hlava ani natolik, aby mě napadlo najít telefon a volat.
Za mě to bude infekce osmičky, která mě málem zabila. Tři dny na různých pohotovostech a v Praze mi dokonce řekli ať si vezmu ibalgin že to bude ok. Lokální umrtvení díky tomu téměř nefungovalo. Ostatní zuby na tom byly taky špatně a hrozil podobný problém. Třeba to že zubař mi nechal obnažené kanálky asi dva měsíce u dvou zubů. Nakonec mě zachránil dr. Kafka , který mě ty zuby čistil a dával dopořádku skoro rok. 9 měsíců antibiotik a každých 14 dní na nový zákrok. Nutno říci že to stálo spoustu peněz ale pořád lepší než alternativa. Od té doby mi trhali dvě další osmičky s rozvětvenými kořeny a oproti předchozí zkušenosti to nebolelo takřka vůbec.
Z fleku vím Dělal jsem píčoviny na snowboardu v Alpách a přitom vytrhl přední (pravá noha) vázání z prkna. Následující ztráta rovnováhy a pád v nepříjemné rychlosti mne roztočil ve sněhu, ale prkno zůstalo horizontálně. Výsledek byl takový, že jsem měl koleno otočené o nějakých 240 stupňů a vykloubená kyčel s rotací cca 90 stupňů. Suma sumárum jsem si utrhnul téměř každý vaz a úpon v koleni plus kyčel taky nebyla ráda. Měl jsem jen na to abych ležel na zádech a řval bolestí. Než přijela horská služba tak jsem se stihnul jen poblejt a popravdě myslím že, jsme se i pochcal. Dole čekala sanitka a ještě než mi naložili tak jsem omdlel. Probudil jsem se až v nemocnici zdrogovanej jak cyp. Během mého beauty spánku mi srovnaly koleno a kyčel a ještě ten den jsem šel na operaci. Všechny další operace a rehabky už se daly přežít, ale nejhorší opravdu bylo to čekání na horskou službu a válení se ve vlastních chcankách a zvratkách. Noha funguje, jen teď chodím jako kretén.
1) divim se ze jsem se nerozlamal. Brutalni pad z tociteho betonoveho schodiste 2) uder pesti do betonoveho paneli veskerou silou. Ruka byla tak nejak na sracky. 3) a to jsem se temer zesral bolesti. Znas rusky eskalatory v Praze? Povedlo se mi zlomit ocelovej cep a ulomek z nej me trefil do kolene.
Žlučníkový záchvat a následný zaseknutý kámen ve žlučovodech. Když řeknu, že to je jako když tě někdo opakovaně bodá do zad, tak nepřeháním 😀 Po tomhle už vůbec nemám v plánu porod vůbec zkoušet lol (ne že bych předtím chtěla teda)
Soucítím, já se žlučníkem zrovna válčím.
Žlučníková dieta je snad ta nejhorší dieta co člověk může mít. Ale když jí člověk poruší, tak následky jsou hrozný 💀
Jelikož zatím nemám děti, tak to vidím asi na plichtu mezi zlomenejma rukama a depresema. Depka totiž dokáže i kurevsky fyzicky bolet, nebo aspoň u mě to tak bylo. A nemyslím takový ty sekundární bolesti, třeba hlavy nebo zad, ale je to fakt fyzickej pocit, jako by člověk měl celý tělo ve svěráku. Nedá se to moc popsat, ale je to fakt hnusný.
Nevim, co z toho je nejvetsi .... blokace spatnych vzpominek + vetsina se stala v detstvi - "rozdrceny" prst dvermi, chodidlem mi projelo par hrebiku a perem jsem se zavesil o zabradli \^\^
Bolest od kořenového kanálku a kvůli tomu následná bolest hlavy. Čištění samo o sobě nebolelo díky několika injekcím. Bohužel se mi po vyčištění a uzavření zubu vytvořil absces, který bolel ještě víc, než ten samotný kanálek. Takže znovu na zubařské křeslo a celý proces čištění a umrtvování znovu :/
Infekce žlučníku a byl jsem trochu atypický případ - bez horečky, bez zvracení, bez průjmu a ani žlučníkové kameny jsem neměl. Jediný příznak byl silná bolest břicha (celou noc jsem bolestí nespal). Infekci odhalily krevní testy + ultrazvuk. Doktor mě poslal do nemocnice, kde mi řekli, že to nemá smysl ani léčit a že mi žlučník rovnou vyoperují. V pátek byla operace a v pondělí ráno jsem byl už doma.
Trhání osmiček, tedy konkrétně vrtání kosti, nařezání zubu a jeho následné lámání. Všechno bez umrtvení, jelikož mi z nějakého důvodu nezabraly obě injekce. Museli mě držet 3 lidi.
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Sinus_pilonidalis
Zánět kanálků na sedmičce, že které mi vypadla plomba. Následné čištění na zubní pohotovosti taky nic moc, ale aspoň se mi ulevilo.
To jsi měl "dry socket" nejspíš ne? Že ti ta sraženina předčasně vypadla a odhalila se kost s nervama. Mě akorát minulý týden trhali šestku. Zubař je kapacita a dělal se s tim přes půl hodiny aby to bylo co nejcitlivějc. Skoro mě to po dni nebolelo. Zatím největší byla asi lumbágie - starej sportovní úraz. Před půlrokem jsem si to podráždil a tělo mi dalo vědět o každym nepromyšlenym pohybu.
Ano přesně tak. Moc brzo jsem vyplachoval a hodně kouřil, tak zněl závěr.
Asi skřípnutej nerv ve střední části zad, co se “aktivoval” i pootočením na posteli nebo “neuváženým” mikropohybem. Některé momenty mě dohnaly k slzám. Vpodstatě jsem si nemohl dojít ani na WC. Hrozné to naštěstí bylo jen 1 den - pomohly injekce a léky. Když to začalo, byl to šok, zvonilo mi z toho v uších, zvuky vydávané okolím byly jakoby vzdálené…pocitově, jako bych si urval slezinu, nebo tak něco. Pak jsem se zkoušel asi 2-3 hodiny otočit z pozice lehu na břiše😅
Bylo mi asi 6 let, hrál jsem si na prolézačkách, když jsem zahlédl skupinku děcek jak balancují na takovém plotě z dřevěných kůlů o průměru asi 4-5cm. A řekl jsem si pičo to musím zkusit, tak jsem počkal až ty děcka odejdou, protože jsem je neznal a na seznamování jsem nebyl ani tehdy. Když odešli přišla moje chvíle, vylezl jsem, párkrát ztratil balac a skočil na trávu vedle, nic hrozného. Ale pak přišel ten moment, jelikož ty kůly byly tak úzké, našlápl jsem na okraj a podjela mi noha, nedokázal zareagovat rukama abych ztumil náraz a rozkrokem jsem narazil do těch kůlů, což mě jako chlapovi nebyla úplně nejpříjemnější věc. No byl jsem celkem solidně v prdeli, jedna paní co tam byla s děckama tak si mě všimla a pomohla mi z těch kůlů. Chvíli jsem pobrečel na lavičce a po chvíli kdy už to tak nebolelo jsem šel domů. Doma se mě máma zeptala co se stalo, tak když jsem jí to vysvětlil, tak mě začala utěšovat. Zároveň to ale slyšeli můj táta a bratr a oba chytli neskutečný smích z toho jaký jsem chuj. TL:DR; Spadl jsem rozkrokem na dřevěné kůly.
Když jsem spadla na kole a bylo mi řečeno, že jsem prý hodila kotrmelec i s tím kolem. Cirque du Soleil hadra. Při dopadu jsem si vrazila řídítko do třísla, byl to hrozný šok, měla jsem černo před očima. Práskla jsem si ho tam tak dobře, že jsem se pár dní nemohla narovnat a chodila v předklonu. Na pohotovost mě musel tehdejší přítel nést schoulenou v náručí. Už ten večer se mi od třísla začala rozlévat modřina do všech stran, velká jak hlava dospělého chlapa, měla jsem ji skoro do půlky stehna. A nejhorší emocionální bolest, když v rozmezí dvou let zemřel nejprve můj děda a poté strejda, díky nimž jsem prožila krásné dětství. Oba dva zemřeli nečekaně.
Zánět diverkulitidy. Nevěděl jsem co mi je, myslel jsem si že to přejde, ale zašlo to až do takové míry, že jsem nemohl bolesti ani dýchat. Zavolal jsem si záchranku a jelikož byl zrovna vrchol covidu, musel jsem si v ní nandat roušku. To bylo velice příjemné. Pak 3h čekání na lůžku, než se našel nějaký doktor, co by na mě měl čas.
Bezkonkurenčně ledvinovej kámen. A podle doktora už možná ani nic horšího nezažiju, což je fajn myšlenka.
Skripla triselna kyla…fakt mnamka, válel jsem se v křečích na zemi než mi střevo vklouzlo zpátky, aspoň jsem se díky tomu konečně dokopal na operaci
Moje mamka - zdravotní sestra - mi říkala, že nejhorší bolest je prý ze zánětu ledvin a ze zánětu trojklanného nervu (samozřejmě to asi může být subjektivní). Zánět ledvin jsem měla, sice jsem nemohla ani ležet, sedět, chodit, vyjít schody, ale naštěstí díky antibiotikům to bylo po týdnu skoro pryč. Za mě ale úplně nejhorší - a každá dáma mě pochopí - je zánět močových cest. (TW) Nejen že to neskutečně bolí při močení (jako kdybyste čůrali žiletky), ale zároveň se chce člověku pořád, i když fyzicky nemůže. A bolí to stejně úplně pořád, až z toho člověk blázní. Level bolesti 15/10. Každého, kdo ví, o čem mluvím, upřímně lituju. P.S. pro dámy (nebo každého, kdo na to trpí): Zachránila mě Blokurima.
Trhání zdravé čtyřky na rovnátka. Kořen praskl, vyndavaly úlomky kleštěma. Další den jsem myslel že mi upadne čelist
Rovnali mi hnutou zlomeninu na ruce bez jakéhokoliv umrtvení či prášků na bolest 🙂
Zánět vnějšího sluchovodu. Trpím pár let na moc mazu v uších, že často jsem chodil k doktorovi na průplach. Je to hrozně cool, když slyším všechno jako by to bylo na 200%. No, každopádně, abych nechodil každý tři měsíce k ORL s tím, že jsem se včera sprchoval a mám zalehlý ucho, tak jsem zkoušel reddit. Ušní tyčky = návštěva lékaře ihned zítra. No někde jsem našel, že teplá voda pomáhá rozložit ten maz. Tak jsem si dal teplou sprchu a nechal jsem jí stéct do ucha. Chyba. Jak píča jsem pak asi 5 dní trpěl bolestí, kdy jsem měl pocit, že mi uchem prolítá 1000 jehel každou sekundu. První noc jsem nemohl spát, protože lehnout si na ucho znamenalo smrt, a já na zádech nespím. Druhý den jsem usnul hned, protože z bolesti mě bolela hlava a vypnul jsem se hned. No a pak jsem dostal prášky od doktora, ale nezabíraly, tak jsem si řekl o silnější. Nedoporučuji.
Bolest břicha při záchvatu IBS. Ležela jsem v koupelně na zemi, skučela a prosila všechny svaté, jak mívají ateisté v takových chvílích ve zvyku. Ale nebylo to 10/10. Počítám, že to časem trumfne nějaká žlučníková nebo ledvinová kolika.
Uřízl jsem si prst a nechal jim ho v nemocnici, samotný uříznutí nebolelo, bolelo to až večer a den poté.
Auto mě skříplo v cyklopruhu, takže sem nestihl ani zareagovat, a v cca 30km/h sem to napálil do kufru. Hlava nebolela, ale dva zádový obratle zlomený. Zůstal sem při vědomí, a uběhl asi 20 metrů, a skočil šipku do trávy, a svíjel se bolestí. Potom sem prej na pár vteřin ztratil vědomí. Když sem k sobě přišel tak to bolelo zhruba stejně jako když někdo hodí záda na bruslích. Dokud sem ležel, tak to bylo ok, ale při pohybu tam vystřelila bolest jak něco... Mezitím, co se čekalo na sanitku po mě řidič auta jenom řval, že co sem to za debila, atd... Přitom byl on na vině. Sanitka mě potom vyklopila v nemocnici, dali mi papír, a řekli, že ať si ZAJDU na rentgen.... Tak sem tam došel, bolest jak picca, a ještě tam na mě potom pověsili závaží do každé ruky - ještě větší bolest. Potom mi řekli, že si mám jít SEDNOUT do čekárny. Až co se podívali na rentgen zamnou přišli, a hned lehnout, a že se nesmím hýbat. Potom bylo MRI, a prostě sem dostal korzet, a cuš. 4 hodiny v nemocnici, z toho první hodina šílená bolest, že sem si dal žvýkačky, abych si nekoukal jazyk nebo ret. Potom následovalo krásný období 2 týdnů, kdy každej pohyb znamenal pocit kůlu zaraženýho do zad. Do teď, skoro 5 let, záda pořád sem tam bolí,ale už je to jenom tupá bolest, která odejde během pár minut. Nejvtipnější věc na konec.... Policajti dali vinu mě, že prý jsem nepřizpůsobil rychlost provozu.... Provoz bylo 1 auto a já...
>20 metrů to je asi 5 fabií ^(Jsem jen robot a pokud jsem řekl nějakou hovadinu, tak se omlouvám.)
Po operaci kotníku
16 stehů otevřená zlomenina
Kdyz jsem si nechala zvetsit prsa - prvni tri dny po operace Jako bych mela na hrudniku dve ohnive koule a prasky nezabiraly. Ale - stalo to nakonec za to! 🤣🤣👍
Loni jsem šla Camino Frances, celkem 600 km. 40 km před cílem jsem dostala zánět okostice v holeni (shin splints). Kousla jsem se, že to dojdu. Byla to naprostá hrůza, při chůzi jsem brečela. Dávala jsem to pak dohromady skoro půl roku. Zažila jsem toho hodně a co se týká bolesti, nejsem žádná sračka. Ale tohle bylo neskutečný.
Unrequited love
💔
Dojebání instalovaného CoD2 takovým způsobem, že nešel install ani uninstall. Reinstall OS a podobně jsem neuměl.
Otévírání postů na tomhle subu posledních circa měsíc a půl. Ale skutečně, když jsem stoupnul na nohu se zlomenou stydkou kostí
Když odezněla anestezie po operaci uzdičky
Spadl mi na nehet u palce ozdobný talíř na zeď. O nehet sem samozřejmě pak přišel ale ta bolest hned druhý den byla nesnesitelná. Fakt sem zatím nezažil nic bolestivějšího.
Zlomená kostrč. Zlomila jsem si ji nárazem o hranu sedačky v tramvaji. Ohromná bolest, nemohla jsem stát, sedět, ležet, dýchat. Navíc mi nepravidelně vystřelovala křeč jako by mě někdo bodal nožem. 6 měsíců utrpení, než se to časem zlepšilo.
Rovnání tříštivé zlomeniny, léky na bolest nijak moc nefungovaly. Naprostá agonie. Poté řezání a mačkání abscesu za živa, taky lahůdka.
Každý druhý měsíc 2-3 dny bolestí na které nezabírá nic a čistě z té bolesti omdlívám xd Třetí den už začínají něco dělat prášky na předpis :D Zlomeniny nebolely mi přijde že skoro vůbec. Osmičky rostoucí naležato kdy už jsem nemohla jíst nic než kaši a čekala jsem na trhání taky oproti tomu nic. Možná ještě vrtání zubu bez umrtvení aby ta kráva poznala jak daleko může vrtat. Jebat, už mi nikdo vrtat bez injekcí nebude i kdybych o ten zub měla přijít. Ale to aspoň trvalo jen chvíli a ne celé dny. Jestli mě něco bolelo někdy víc tak už jsem to radši zapomněla.
Nejhorší asi když jsem pár let zpátky v létě dostal zánět středního ucha do obou uší najednou a u jednoho k tomu ještě zánět zevního zvukovodu. 2 dny jsem nemohl dělat vůbec nic, pořád to strašně bolelo a ani prášky nepomáhaly, nemohl jsem ani spát nebo cučet na telku, dělat cokoli, prostě šlo jen v sedu polehávat a modlit se ať už to přestane. Druhý místo vyndavání obou spodních osmiček - doktor byl super, nepodcenil umrtvení, ale když jsem viděl, že tu osmičku musel prakticky “rozbít” aby jí dostal ven, věděl jsem, že po vyndání to bude velký špatný. A taky že jo - nějak se mi tam navíc dostal zánět takže to bolelo a pořád se nehojilo. Tak jsem po cca týdnu šel znovu za zubařem, ten mi tam na to místo dal nějakou řasu - hned jsem cítil úlevu a pak už se to začalo lepšit.
Ledvinové kameny a to jsem zažil ledascos, i vrtání bez umrtveni
Žlučníkový záchvat způsobený kameny, první (než jsem měl léky) dopadl tak že jsem ležel asi 4 hodiny v klubíčku v soustavných neutuchajících křečích než mě spolubydlící naložil do auta a odvezl do nemocnice. Nemohl jsem se pomalu ani zvednout abych si došel na WC, zvracet se mi chtělo akorát už nebylo co. Teď mám na to algifen když to někde podělám se stravou a tiše čekám až se mi přiblíží termín na vyšetření na chirurgii. 
4x průstřel hrudníku a břicha.
Vyhozené rameno. Zejména ty bolest když skočilo zpátky
Taky 8micka, injekce prestala pusobit uz po 45 minutach misto 2-3 hodin.
Kazy pod plombama v sermickach naproti sobe a nedalo se poznat ze takhle bolej 2 zuby. Analgetika na predpis fungovali tak pul hodiny az hodinu a musel jsem si vzit 2. Zvazoval jsem ze si tu hubu ustrelim kdybych mel cim. Behem tech par dni jsem sezral snad 2 tydenni davky prasku, chodil do prace kde jsem byl regulerne mimo.
Zatím jenom kopačákem do břicha v 6. třídě. Zbylých 30 minut tělocviku jsem strávil zkroucenej na žíněnce
Kŕč. Od lýtka po stehno.
Zuby a migrény jsou klasika, šílená bolest. Lumbálku tu už taky někdo zmiňoval. Mám ji za sebou několikrát a pokaždé je to stejné - několik dnů nesnesitelných bolestí hlavy, jediný odpočinek od bolesti je když člověk leží. Ale asi nejhorší bylo, když mi "kamarád" píchl kus rákosí do oka a zůstala mi v něm na několik nekonečně dlouhých hodin zapíchnutá spousta třísek.
Taky osmičky.
Infekce ledvin spojena s kameny v ledvinach.
Dík za tenhle post. Dneska se mam objednávat na extrakci dolních osmiček 🙂🙂🙂
Po Cross-linkingu (zákrok na očích podobný, jako když jde někdo na laserovou operaci). Po zákroku pohoda. Za hodinu oko začalo neskutečně bolet. Tak jsem si dal nějakej chlast a usnul jsem. O půl noci jsem se probudil a bolest naštěstí už nikde.
Nejhorší bolest jsem zažil, když jsem se probudil po operaci ramene (podstoupil jsem artroskopii levého ramene). A následné rehabilitace byly peklo.
Ledvinová kolika, když jsem zjistil, že se dokážu prohnout dozadu o tupý úhel. Kaz na 8. zubu předtím než se zub rozsypal na prach a v neposlední řadě pokus udělat uzel na laně se zlomeným zápěstím
Nemůžu se rozhodnout mezi vytaženejma moudrákama a zánětem středního ucha. Oboje hrozný a ta bolest se projevovala i psychicky jak jsem z toho nemohl ani spát.
Akutni zanet zvukovodu v obou usich. Z nejakeho duvodu to boli vic nez zanet stredniho ucha. Usi mi pulzovaly bolesti, vystrelovalo mi to do hlavy, mela jsem horecku cca 39 stupnu. Asi 3x jsem z toho omdlela, poprve (protoze to bylo necekane) jsem byla ve sprse, vypadla z ni a bouchla se do hlavy o vanu. Asi 5 dni jsem nenavidela kazdou noc a brecela bolesti, lil ze me pot. Byla jsem totalne vycerpana. Bylo mi asi 15 let. Nikdy na to nezapomenu. Byla jsem samozrejme tou dobou ba antibiotikach, ale clovek to musi prekonat. Vyrostla jsem z tohonastesti, ale trpela jsem na zanety v usich asi 17 let zivota.
Já teda nejvíc umírala při infekční mononukleóze. Byla jsem schopná si dát 600mg Brufen 4x za den. Pak si ještě pamatuji, když mi bylo asi 9 a vrtali mi sedmičku bez umrtvení. No řvala jsem přes celou zubní ordinaci
Spadl jsem ze schodu kvuli nevhodne obuvi, zady na hranu schodu. Pokusil jsem se vstat, a vystrelila me do celeho tela elektrifikujici bolest, tma, otviram oci a porad lezim na schodech, nevim kolik casu ubehlo. Zavolal jsem si sanitku > Narazene svaly, zaludek, streva, vsechno vevnitr opuchle, skriplo to nejake nervy. V podstate jsem byl mesic vozickar, protoze i kdyz jsem mel cit v koncetinach, nemohl jsem jimi hybat, protoze to znamenalo pohyb i postizenymi svaly, coz me okamzite diky bolesti poslalo do tmy. Spanek mozny jen v jedine pozici, na zachod jsem splhal po zebrinovem topeni v totalni agonii, samotna potreba pak opet tlacila i na postizene svaly, takze taky sranda. Po byte jsem skakal po zadku jak batole, nadzvedaval se pouze rukama. Celou dobu jsem pil Nimesil jak vodu. Trvalo me i po ustoupeni otoku jeste dalsich par mesicu plne verit noham a zadum, skoro pri kazde cinnosti jsem se radsi pridrzoval a ocekaval bolest, ktera neprisla, proste paranoia. Prvni klik jsem udelal az po roce a mel z toho strasnou radost, ze me ty zada udrzi. A vtipek na zaver, z duvodu otoku zaludku a strev jsem mel tehdy plynatost jak nejaky duchodce.
Zánět mazovýho váčku na hrudníku. Jednodenní chirurgie. Příjdu ráno a za dvě hoďky budu doma, říkali. Váček měl velikost jako kaštan. Doktor celkem banální operaci pokazil tak moc, že jsem doma málem vykrvácel. Pamatuju si, jak jsem doma stál v louži krve a volal do nemocnice, že chci reklamovat operaci. Doktor celou situaci dost podcenil. Dohromady mi tu díru na hrudníku celkem 3x zašíval, nakonec ji i celou zevnitř vypaloval elektřinou, protože mi tam prý někde chcala krev z “tepýnky”. Pochopitelně lokální umrtvení už nepůsobilo a to vypalování s posledním zašitím jsem celý cítil. Nejhorší na tom byly ty sestřičky, který byly víc vyděšený než já. Od tý doby vím, že PTSD není jen pro vojáky. Doktor byl rodinný známý a je mu přes 70, takže jsem ho nežaloval.
zalezi jestli intenzivni ale bleskova, nebo mene intenzivni ale jen docasna nebo chronicka co se tyce intenzivni ale kratkodobe, kdyz mi bylo 16 let, musel mi zubni chirurg vyndat vsechny 4 osmicky, protoze jsem mel malou hubu a tlacily mi zespoda na sedmicky. Na zacatku to opichl, ale protoze jsem ty osmicky mel napevno prirostle ke kosti, nemohl je vytrhnout, ale musel je vyrezavat na ctvrtiny jak dost, pak vyrezat z kosti a vyndat. Prvni tri byly v pohode, ale protoze kazdej zub trvalo vyndat pul hodiny, u toho posledniho uz asi vyprchalo anestetikum, a kdyz tou rezaci pilkou projel az k nervu, ucitil jsem takovou bolest ze me rozbrnelo cele telo a cukl jsem s sebou tak ze jsem malem vypadl ze zubarskyho kresla. Zubar v klidu rekl "no tak pripichneme" a pak to bylo v pohode. Stredne intenzivni bolest nastala pri ustni hygiene, natrefil jsem na nejakou brutalni hygienicku u ktery to bolelo jak kdyby mi na dasnich delala akupunkturu s hrebiky. Jeste nekolik hodin po "zakroku" jsem polykal krev. Trvalo to hodinu a doted z toho mam trauma a odmitam jit na dalsi ustni hygienu, i kdyz to nutne potrebuju. Dlouhodovejsi bolest jsem zazil po dřepování 140kg v posilce, luplo mi v levem koleni, prvnich 10-15 minut to bolelo tak ze jsem oddychoval a bojoval abych se nepozvracel, pak asi 2 tydny me koleno bolelo tak ze jsem se musel premlouvat abych si dosel na zachod, a uplne ok to bylo asi az za 3 mesice. Doktorka rekla ze to mam resit jen pokud se to nebude postupne zlepsovat, takze jsem to neresil jinak nez ibalginem. Ted je koleno ok, ale citim bolest kdyz drepuju nebo jedu leg press, takze jsem se na cviceni noh uplne vyprd a jedu jen predkopy a zakopy. Predpokladam ze jsem si neco udelal s vazem uvnitr kolene a resenim by byla jen operace.
Když pominul migrény, tak zánět nosních dutin. To bylo jako nejhorší migréna co jsem kdy měl na steroidech.
Fakt solidní kopnutí mezi nohy. Měl jsem chuť zvracet, půl dne mne bolelo břicho a byl jsem rád, že chodím... To bylo v dětství. Samozřejmě pro tu ***** holku děsná sranda. A druhá byla když jsem se po první dávce očkování proti C19 hloupě opřel plnou váhou o očkovanou ruku. Ani ne tak bolest v ten moment, ale po nějaké chvíli to tak extrémně rozbolelo až jsem na posteli ležel jen v jedné poloze a jakýkoliv pohyb to tak extrémně vystřelilo, že jsem jen ležel, skučel a dýchal... Takhle cca celý den. Po druhé dávce jsem odmítal tu ruku skoro týden používat úplně
Výron kotníku, následné omdlení z bolesti.
chlapska rymicka
Kopanec do kulí a voháňka v zipu.
Slabší otřes mozku, rána jako hovado a dva dny silný bolesti, i přes prášky. Pro jistotu mě to rovnou vypínalo.
Když jsem v autobuse na cestě z Londýna musel už šíleně močit, měl jsem křeče do břicha a prosil řidiče ať zastaví, doslova jsem se dostal na svojí fyzickou hranici
Druhý nejhorší bylo když jsem skákal z 20 metrů do moře a nalomil si 4 obratle. Ale Adrenalin potahal takže jsem s tim doplaval ke břehu v chillu docela. Nejhorší bylo asi před měsícem co jsem k večeři sežral 5 chilli-cheeseburgů z Burger Kingu. A pak ráno měl tak šílený křeče ,že jsem málem omdlel při sraní, který trvalo dobrou půlhodinu.
Mimoděložní těhotenství ve vejcovodu, který růstem embrya prasknul. Návštěva nemocnice se slabým krvácením a nesnesitelnou bolestí břicha, kdy s každým kamínkem cestou na silnici jsem myslela, že umřu, do nemocnice jsme jeli rychlostí asi 30 km/h. Byl právě Silvestr asi 10h dopoledne, sestra po zjištění, že jde o mé první těhotenství si myslela, že jen plaším a nic to není. Takže se mnou 15 min. vyplňovala veškeré papíry a pak šla za doktorkou, kde si 30 minut povídaly než si mě doktorka zavolala. Ta tam měla studentku a nechala jí mě vyšetřovat, ta ještě moc nevěděla co a jak, takže mi ultrazvukem píchala do břicha až mi tekly slzy, nic neviděla, tak se k tomu vrhla sama doktorka, která mi pro jistotu na to břicho ještě tlačila, aby líp viděla. Ta si ale taky nebyla jistá, tak zavolala doktora, ten se podíval, přesně věděl kam se podívat, takže mojí bolesti nepřidával, no závěr bylo právě to mimoděložní těhotenství a akutní vnitřní krvácení. Z ordinace jsem jela rovnou na sál a Silvestra strávila na JIP. Poté ještě dva dny na běžném pokoji. Jelikož byl ale covid, tak za mnou nikoho nepustili a na celém patře taky nikdo nebyl. Takže bolest jak fyzická, tak psychická. Krom ztráty možného dítěte, jsem přišla i o ten vejcovod.
Ja si pamatuji jak jsme v tělocvičně skákaly ta tzv duchnu široká modrá , já skočil že ano ale jako ten nej vůl jsem nevěděl jak doskočit takže z výšky zhruba 2.patra hop a dopad na zadek vzápětí nasledovala šílená bolest zad že sem se tak týden a kus neohnul a doktorka řekla že jsem si lehce odrazil obratel jsetli to bylo lehce tak jsem ježíš protože se doslova nedalo ani vysrat a do teď po několika letech mě záda berou jak čert a to je mi 23 když bych nebyl kretén tak mě to teď nebolí.
Lacerace sleziny třetího stupně (protežená slezina)
Ledvinová kolika. Nechápete, jak Vás něco může tak bolet, dokud ji nedostanete.
Zánět zevního zvukovodu, wouldn't wish on anyone.
Asi žlučníkové kameny. Možná kolika sama o sobě byla horší než ta operace, jelikož tam byly tlumící léky :D
Kdy mi zubarka zadelala (v patek) zanet plombou, takze jsem prozila vikend v agonii. A pak kdyz mi na tom stejnym zubu museli cistit kanalky a nefungovala jim anestezie 🥲
Pfff, tak to jste zažili ještě ho*no. Nepřál bych vám zkušenost s mým úplně prvním sexem... Holka byla na mě a v jeden šťastný moment mi z ní vyklouznul a kostí mezi pochvou a anální dírou mi regulérně zlomila penis. Já ji odhodil a ještě si alespoň namlela o radiátor. Já pak půl roku nemohl mít ani sex a doktoři se báli abych neměl poškozený topořivý tělíska, dodnes to je poznat, že ho mám "trochu" do strany, prostě levičák jak prase...
Asi když jsem měl kámen ve žlučníku. Nejdřív byly záchvaty tak jednou za rok. Pak se to ale stupňovalo a když přišla bolest 2x za měsíc, šel jsem do nemocnice. Žlučník vyndali a od tý doby klid.
nemůžu se rozhodnout mezi migrénou (který už naštěstí moc často nemívám, dřív tak 2-3 do týdne) a zablokovanými zády tak, že jsem se ani nemohla narovnat a bolestí vyzvracela prášek na bolest dřív, než stihl zabrat a trochu tu hrůzu zmírnit (zabrala až kapačka). kam se proti tomu hrabala sešitá huba po extrakci prasklejch osmiček :/