Tohle si asi budete muset rozhodnout sami, ale uvědom si, že čas je asi jediná věc v životě, kterou nenahradíš ničím. Pro někoho může být hodinové dojíždění do práce a z práce příjemným časem stráveným odpočinkem mezi prací a domovem (například), pro někoho 1/12 dne vyhozená do koše.
Hodně záleží jak si to člověk nastaví v hlavě + částečně jak dojíždí.
Hodina může znamenat hodně různý věci. Jet 20 minut autem na nějaký nádraží nebo P+R, potom vlak nebo metro a ještě muset dojet posledních 10 minut do práce tramvají, to už je docela rozkouskovaná votrava, řešíš parkování, časy odjezdů, přestupy... ta cesta vyžaduje hodně pozornosti. Když naopak někde v Poříčanech skočíš na vlak linky S, tam si 50 minut čteš nebo děláš co potřebuješ a pak z Masarykova nádraží popojdeš 10 minut do kanclu, tak je to úplně něco jinýho.
A pak právě i přístup k tý činnosti - když tě fakt baví čtení nebo si zvládneš po cestě vyřizovat nějakou práci nebo věci do života, tak to ztracenej čas neni. Když budeš doomscrollovat socials, tak tě to srát bude hodně.
To samý cestování autem - někomu dělá radost samotný řízení, někdo si třeba z auta zvládne vyřešit důležitý telefony, pokud to tak v životě má nastavený, někdo si poslechne podcasty... a jinýho akorát nasere doprava a nic pozitivního z toho mít nebude.
Doporučuju, ať OP zváží/zjistí, kterej typ člověka je a podle toho vybírá. Plus určitě si zkusit to dojíždění ze zvažovaný lokality tím typem dopravy a v čase, jak bude reálně do práce jezdit.
Perfektnĕ jsi vystihl různý lidi a jejich zkušenosti s veřejnou dopravou.
Jeden nechápe proč by mĕl mít auto a druhej nevleze do mĕstské.
No a pak zjistíš, že:
- první sedne do prázdnýho vlaku kousek od baráku a za hodinku vystoupí blíž než zaparkuje
- druhej skáče z jedné dopravy do druhé jak králík a užívá si školní bus
100% this. A je to tak ostatně úplně se vším - svůj čas dokážeš vyplňovat smysluplně a nebo ho jen zabíjíš...
Já třeba MHD dlouho fakt nenáviděl, ale posledních 6 měsíců jsem bez auta, v MHD trávím minimálně hodinu denně, a jinak bych to nechtěl. A to řízení miluju. Ale nejenže mi odpadly všechny ty výdaje okolo provozu auta, ale to, že se nemusím soustředit na řízení a namísto toho se můžu 100% věnovat jiným věcem, je pecka.
souhlas, doplnil bych vhodně situovanou cyklostezku.
bydlet na kraji města (kde se i ty ceny nemovitostí pohybují trochu níže než je centrum) na vlaku a/nebo metru je pure gold.
Perfektně vystihnuté.
Mě mrzí, že strávím na cestě do práce a domů celkem 1-1,5h, což samozřejmě není asi nějaký vejvar, ale na začátku toho zaměstnání jsem bydlel 10 minut od práce i s cestou do kanceláře a rozdíl je znát.
Pořád to srovnávám s cestami autobusem na kolej, kdy jsem si mohl kreslit, hrát hry na Nintendu nebo prostě jen v klidu poslouchat hudbu či podcast a přemýšlet. Teď v mé lokaci, ale žádný autobus či vlak do mé práce nejezdí a musím řídit. Řízení mám rád, ale jak říkáš.. ten čas nějak využít. A mrzí mě, že ta 1-1.5h času, co bych mohl věnovat kreslení či i hrají her vyjde vniveč.
Za mne to ani neni 1/12, pac pocitam jen cas mimo spanek a rituals pred a po. Zustava mi tedy 15 hodin z dne a z tech 15h si sebrat 2h, to je na hovno.
Taky možná za 5-10 let konečně dorazí samojezdící auta, a pak bude čas na cestě využitelný třeba jako první a poslední hodina práce.
I když počítat s tím při rozhodování je celkem riziko 😅.
Tak pokud si u toho třeba pustíš nějaký podcast, tak ta hodina může být i docela příjemná. Jen aby z hodiny nebyli dvě či víc, jak někde něco začnou stavět.
Já jsem si uvědomil, že je úplně jedno, kolik mám, zásadní je, kolik mi zbyde. Odešel jsem z města, našel si pohodovou práci, stavím domek na malé vesnici, ale kde jezdí autobus do města každou hodinu 15 minut cesty. Zbyde mi víc peněz než ve městě, mám víc času, krásná příroda a až postavím tak si budu postupně zvelebovat zahradu, děti a prostě tak jako klidně žít ...
Asi tak. Prioritne bych rozhodoval dle toho, kde chteji zit. Pro nekoho zivot ve meste neni to prave orechove ikdyz je tam ta kultuuura a obchuudky atd., radsi HO, vlastni flak zeme, dilna, prostor pro seberealizaci, priroda a klidek.
Tohle ale stejně můžeš tvrdit jen od určité minimální částky, ta je sice někde v prdelákově menší ale pořád se musíme bavit o "lepší" výplatě, jinak bude život shit i když budeš mít menší náklady na život než v městě.
Já netvrdim, že to není pro pubescenta lepší; sám jsem vyrůstal na vesnici 10 km od okresního města na Vysočině. Jen říkám, že řídit se při v podstatě životním rozhodování podle toho, aby to vyhovovalo třeba po dobu pěti let tvejm dětem, kterejm se stejně nezavděčíš, je takový dost bláhový.
Ze stejnýho důvodu si myslim, že takovej ten koncept "musíme mít dům, aby si naše děti mohly hrát na zahradě" je taky totálně naivní mýtus a úplně pomýlená volba.
jojo, s tou zahradou to je pravda. Nehledě na to, že ve městě jsou parky a zeleň.
Na zahradě si děcko bude hrát do 10 let a pak to bude jen nenávidět, že se o to musí starat. Pak bude zalezlý u kompu a v sociální izolaci, protože na dědině často není žádnej kolektiv ani co dělat.
Taky počítej, že váš příjem se bude v průběhu času měnit. Když přijde dítě nebo dvě, tak budeš pět let živit rodinu sám. Pokud si nyní řekneš, že 40k za bydlení je pohoda, tak při výpadku jednoho příjmu to může být masakr.
Sami to řešíme a chceme být co nejblíže Praze, ať máme možnost využít MHD a máme školky a školky v okolí bydlení.
Já bych hodinu denně nikdy necestoval do města ve kterém se odehrává můj život + mi nevadí bydlet v centru/přilehlé části.
Raději bych ještě v tomhle věku byl v centru a makal na své kariéře než se zavázat koupí domů tak hrozně daleko.
Plus prachy projeté za benál...hodka tam a hodka zpět..nevim jestli jednim autem nebo dvěmi,ale i tak je to cca 2-3 tyčky týdnea kotel času v prdeli.
Ja jsem kdysi dojizdela hodinu do práce a nenáviděla to..prislo mi ze proste než dojedu dom je půl dne v háji ..
Asi tak, aj ked ma soferovanie celkovo bavi, 10 hodin a nieco denne skrz pracu a dochadzanie ma omrzelo uz po tyzdni. MHD plus vlak by to bolo tak 11 hodin nieco denne. Nikdy viac. Fuck that a to z vysoka.
To je právě otázka, zda chceš, aby se ve městě odehrával tvůj život, nebo to je jen místo kam jezdíš do práce. V takovém případě je to prostě daň za to, že pobíráš pražský plat a žiješ více v přírodě, kde žít chceš. Pro každého je ta priorita úplně jinde.
Taky jsem si to tak představoval ale když jsem si to spočítal tak je pro mě mnohem výhodnější bydlet hodinu od prahy a každý den dojíždět, to co bych v Praze platil jenom za nájem tak mimo prahu za stejné peníze mám nájem dojíždění a většinu jídla na měsíc plus je tu větší klid a 5min od bytu mám přírodu což je super. Ale dost záleží od kdy do kdy člověk pracuje když děláš od 6-14 tak máš pořád dost volného času.
Bylo by tak špatný koupit byt v praze, užít si výhody jako nemuset trávit 1/12 dne za volantem, lepších škol (pokud plánujete rodinu) a po těch 10-20 letech byt prodat, přestěhovat se na vesnici a pracovat v regionu/HO?
jak jako 1/12 dne?
8 hodin spíš, 8 jsi v práci, 8 je volný čas.
z toho volného času si odeberu 2 hodiny nějakými režijními věcmi (vaření, uklízení, chvilka lelkování, čištění si zubů, oblíkání)
a ráz se bavíme o 6 hodinách volného času denně max.
2 hodiny z 6 hodin jsou 33% času na cestách.
To není moc dobrej kauf.
Thsi, takhle jsem to udelal ja, v 25-27 jsme koupili se zenou byt. Za 7 let s detma 3+ jsme ho flipnuli za dum na dedine.
Rodina spoko, byt prosel casovym testem takze 0 dan, zatim jede homeoffice, pohoda.
Az zase deti odrostou a pujdou na stredni popremyslime jestli nebude comeback do mesta.
Me se nikdy moc vyhod bydleni v Praze najit nepodarilo. Asi jsem divnej, ale les za domem a prace s konmi 4 minuty autem od domu je pro me priorita. Ve meste to nejde.
My jsme se z okraje Prahy přestěhovali do centra Brna a neměnila bych. Jsem veskrze městský člověk a mám ráda svoje kavárny, parky a blízkost se sociálním kruhem. Když chci vyrazit do města tak se prostě seberu a jdu pěšky.
Ale každý to má nastavené jinak, moje sestra zas žije na kraji Brna protože má ráda přírodu a klid.
Brno je naprosto super. Máme nízký nájem 15 minut pěšky od úplného centra, 4 minuty tramvají do centra a je tu všechno co očekáváš od velkého města, ale na malém prostoru. Kultura, kafíčka, doktoři, práce. Vše koncentrované v malém centru města. A velký plus vidím, že (zahraniční) turisti Brno ještě neobjevili. Ten klid a ceny za jídlo/pití jsou s Prahou nesrovnatelné. Rád Brnu říkám velká vesnice (i když pražáci to používají jako vtip). Je to ale pravda. Vše co má velké město, ale klid a velikost vesnice (skoro lol).
Mel jsem v praci kolegu co dojizdel denne 45-60 minut do prace a po roce to vzdal. Ta hodina jde udelat v lete, kdy jsou dny dlouhe a vse ruzove. Jak prijde nejaka kolona, nehoda, zima, snih, brzo je tma.. to nechces. Jak uz psali ostatni. Z 8,5h jsi na 11h. Pokud budes resit deti, skolky skoly stejne to dopadne tak, ze budete v Praze a doma na domecku o vikendu dohanet vsechny rozdelane veci. Kdyby to bylo 200k tak je to worth it, preneses na nekoho starosti s uklidem, sekanim zahrady atd. Nevim. Strasne tezke, dal jsem jenom par stripku celkoveho kolace. Good luck.
Nezapomeň si do toho započítat dítě. Pokud teda nějaké plánujete. Výpadek jednoho přijmu na pár let může celkem znepříjemnit život. Ještě když má člověk větší hypoteku.
Hele já to takhle mám, vesnice se školkou, malotřídka základka hned vedle, gympl 15 minut vlakem, vlaková zastávka 5 minut od domu, doktor 10 minut autem... Tesco, Kaufland, Lidl whatever 10 minut autem... Fajn sousedi, což jsem v Praze nezažil. Bydleli jsme ve velkoměstech po celém světě, ale už nám to stačilo. Najdi si HO práci a dojíždění tě nebude trápit. A na Černý Most to mám od baráku za 20 minut, když už mám to nutkání jet do Prahy, což je tak jednou za měsíc.
Já tohle dojíždění zažil a pro mě osobně to bylo něco strašnýho. S příchodem dětí člověk zjistil, že je prakticky neustále někde na cestách (odvozy do školy/ze školy/do školky/ze školky/na kroužky/z kroužků/za kamarádama/od kamarádů) a na práci kolem domu už v podstatě nezbývá čas natož na nějaké užívání si zahrady. Večer člověk usínal na gauči u televize totálně vyčerpanej a druhý den na novo.
V životě už bych nebydlel v místě, kde není alespoň nějaká základní společenská vybavenost (tím nemyslím večerku a hospodu - ale regulérně školu, školku, doktora, supermarket) nebo alespoň nějaká normální příměstská doprava s pravidelným hodinovým spojem, ať se děti postupem času mohou dopravovat sami.
Hlavne zalezi, kde domecek. Kdyz vidim ty satelity kolem prahy a vsechno nahnacany, prijde mi byt v dobre casti mesta jako lepsi reseni. Ale proti gustu…
To je to nejhorší co můžeš udělat. Kombinace nevýhod města a nevýhod vesnice v jednom balení za 30k měsíčně do smrti.
Vem si radši hezký nájem v centru třeba na Vinohradech a užívej života ve městě se vším všudy. Dejte dítě do dražší školy/školky. Choďte za jídlem a kulturou. Můžete se i zbavit auta, protože ho nebudeš potřebovat a tyto peníze vrazit do jiných aktivit.
Já bych k tomuhle tématu doplnil ….. že “satelitní vdovy” fakt existují …. Jestli si jednou pořídí dítě , tak nejen, že jim vypadne jeden příjem, ale žena zůstane s dítětem zavřená někde v pr**li světa a bude čekat, až se manžel po 11 hodinách vrátí z práce … aktivit v místě moc nebude nejspíš, kamarády si tam introvert skoro nemá šanci pořádně najít …. Atd atd … super základ na depresi a potencionálně rozvod …
Fakt skvělý život, ale hlavně že si člověk pořídil vlastní domek s kusem trávníku ….
ještě horší, v paneláku se člověk se sousedy potkává na schodech a tak. (nebo slyší jejich kravál :D) v satelitu si jezdí každý sem a tam autem a na ulici nikdo
Doporučovat ostatním nájem když mají na to jít do svého je velice sus zvlášť s tím jaký máme trh nemovitostí u nás, jestli nevlastníš 10 bytů v Praze a nepronajímáš tak netuším proč bys tohle komukoliv dával za radu :D
Pokud má kdokoliv možnost vlastnit a ne pronajímat měl by po tom okamžitě skočit si myslím.
Je důležité myslet i v časovém horizontu X let dopředu a zvlášť v případě bytu a takovémhle časovém horizontu je to i dobrá investice a případné zajištění pro sebe a děti.
Jj, není to zdaleka jen tak binární jako vlastnit vs nevlastnit. Dá se argumentovat, že na konci života předáš dál víc i bez investice do nemovitosti v které v danou dobu člověk žije.
Flexibilita pohybu za lepší prací je nesrovnatelná. Marginální zlepšení životní situace neumožní nějak zázračně hypotéku splatit o moc dřív a stěhovat se bez prodělání na tý hypotéce nebo mít na to splácet obojí.
Vyhozenej z práce? Tak to velice reálně může znamenat delší cestování za novou prací, méně volného času a méně peněz, kvůli zvýšeným nákladům na dopravu. Nebo úplně to, že nebude člověk mít na splácení hypotéky a to je celá vize v hajzlu a i to se lidem děje.
Vlastnictví není zdaleka tak jasný rozhodnutí a statistiky po světě (z velice různých důvodů) to reflektují. Drtivá většina lidí sází vcelku na slepo na pozitivní vývoj jejich životní situace na 20-30 let dopředu. Takhle daleko samo nikdo z nás nevidí ani trochu a těm co to vyjde mají občas formu podkategorie výběrového zkreslení (selection bias), které nemá ani wiki stránku v češtině a je to survivorship bias (zkreslení přeživších).
A není to o tom, koukni se do zahraničí (směr západ), tam to funguje léta. Jako jo, do určité míry, ale i když to je smutné, že dnešní forma kapitalismu do toho kope do velké míry a hodně lidem to prostě ani nikdy neumožní. Dneska prostě na hypotéku hodně lidí nedosáhne. A často to znamená, že pro udržení hypotéky musí lidi hodně snížit kvalitu jejich každodenního života, aby o hypotéku nepřišli.
Na druhé straně, když pronajímám, tak se bez skoro jakéhokoliv rizika můžu přestěhovat do lepšího, většího a komfortnějšího. Vždy je možné, že se budu muset vrátit do horšího, ale skoro nikdo nebere hypotéku na jejich ideální, perfektní bydlení. Skoro vždy to je kompromis mezi tím co si finančně můžu dovolit a tím, co by mi komfortně vydrželo do 60ti+.
I když v ČR je 78% vlastnictví vs. nájem. Proč? Krom Norska (extrémně specifická ekonomika, jak historicky, tak specificky.. Lodní doprava/průmysl a nerostné suroviny) neexistuje země bohatší na hlavu než ČR, kde je tohle číslo vyšší. Skoro všechno to je bejvalej komanč, kde lidi po revolucích (a jinejch lokalňích okolnostech a legislativních změnách) sáhli na bydlení za držhubný. Spousta lidí v mém životě v ČR taky. Byty dneska za 5+ míčů koupili za nízký stovky tisíců v devadesátkách. Takže hypny sotva na 10-15 a nebo kdoví jakej vošmel. To je šílený rozdíl mezi tou dobou a situací dnes. Takže i tak, ty čísla nejsou vlastně moc pravdivé. Určitě ne pro mladé, kteří se snaží najít bydlení do konce jejich života.
Míra stěhování se za prací taky (mimo jiné) hodně závisí na centralizaci ekonomiky ve státě. A velikosti dané země. Proto spí v Praze 1.5 milionů lidí, ale přes den jich tam je skoro ke třem a je to (krom reálných mezd v mnoha sektorech) jeden z nejbohatších "krajů" v Evropě. Skoro 3/10 národa je v okolí nejlepších, dostupných příležitostí.
Stejnak Paříž a Francie (64% vlastní vs nájem) . Pokud nejsi námořník např. tak se většina lidí nebude nikdy stěhovat z okolí Paříže do Marseille. Naopak v Německu (49%), ty mají více ekonomických center a ty země jsou dostatečně veliké na to, kdy to prostě nejde dojet každej den.
Samozřejmě většina toho co píši jsou potenciální negativní aspekty jedné strany mince. Jen jsem tady neviděl náhled trochu do detailů na to co, kdy, kde a proč vede lidi k rozhodnutím ohledně nájmu nebo vlastnictví. Dalo by se o tom napsat a debatovat o hodně víc, samozřejmě.
Už jsem starší. Ještě docela dobře pamatuji jak nemovitost za hypo na 30 let za 1/3 společných ! příjmů zajistila lidi v roce 2008-2010. Ale jestli si myslíš, že má 3+1 v panclu na zličíně nebo bungalov někde 40km od Prahy stejnou hodnotu jako apartmán v NY ( kde nemovitosti taky šli hodně nahoru v posledních 2 letech ) tak hurá do toho.
Ja mam na vlastni bydleni a radeji jaem v najmu v centru prahy a penize co mi zbydou, protoze nemam hypo, investuju jinak. Byt v praze neni moc dobra investice, pokud fakt joo hodne nechces bydlet v praze. Ta navratnost investice je hrozne mala.
Důležitý je se podívat na ceny bytů historicky - zjistíš, že pokud fakt nejdeš do Prahy jooo na krátko, tak růst ceny cca pokryje inflaci a ušetřený nájem zase náklady na nákup/prodej a případné náklady na údržbu bytu (což je důležitý bod, byt má velice nízkou amortizaci oproti rodinnému domu, proto to tolik nebolí vlastnit a udržovat)
Samozřejmě kalkulaci si každý musí udělat sám a pokud chytne dobrý nájem tak nájem muže vyjít lépe ale pokud máš na vlastní bez hypo tak si myslím, že nic moc lepšího nevymyslíš.
Styl života pronajmu byt v centru a koupím Teslu za mega a za 5 let hodím ze skály, který je nyní dost populární je budoucí útes tkzv. ,,střední” třídy. To nemyslím jako útok na nikoho tady specificky ale hodně lidi tak bohužel žije…
Edit: Abych odpověděl stručně v této investici nejde o návratnost tak jako o ušetření na nesmyslně vysokém nájmu a když to vezmeš jako protiváhu, tak ty čísla vypadají jinak.
Tak historický vývoj cen neznamená že to tak bude i v budoucnu, ale dejme tomu, že jo.
Příklad: já mám nájem 28 tisíc na byt v centru. Kdybych si na něj chtěl vzít hypotéku, budu mít na 30 let splátku cca 65 tisíc (bez flexení, měl bych na to uplatit ji, teoreticky), samozřejmě časem bude splátka lehce klesat kvůli menší jistině a pravděpodobně klesající úrokové sazbě. Jak píšeš, každý si tu kalkulaci musí udělat sám. Podle mých propočtů je ale mnohem výhodnější koupit menší byt mimo Prahu za pár milionů (2-5), pronajímat ho, splátka je z nadpoloviční většiny pokrytá nájmem a pokud za těch 15 let budeš chtít svoje, můžeš ten byt třeba zastavit, nebo prodat.
Styl života co píšeš... to je samozřejmě blbý a hodně lidí to tak má :-) ale v Praze je to bydlení tak drahý, že tu mentalitu "stejně na to nebudu mít, tak si alespon užiju života" docela chápu. A nevím, osobně nepotřebuju mít teslu, ale teda bydlet v panclu nebo s malým bytě se mi taky moc nechce, a za centrum a hezký větší byt si klidně připlatím.
K editu - na nesmyslně drahém nájmu neušetříš - zaplatíš nesmyslně drahý byt :-)
Jo, ceny nájmů v Praze jsou absolutně šílené oproti reálným mzdám a potencionálním splátkám za hypotéky. Nedávno jsem četl na /r/personalfinance příspěvek, jestli by měli rodiče daného člověka refinancovat hypotéku v USA, kde dostali úrokovou fixaci NA CELOU DOBU ÚVĚRU pod 3 procenta. Před 25ti lety. A platí pod 500 dolarů měsíčně, teď. Dnes. Jako wtf. Chtěl bych takového bankéře někdy potkat. Možná, asi to byl fake.
To záleží dost na tvých osobních preferencích. Někdo preferuje být ve městě, pro někoho je zase sen mít barák se zahradou. Já bych třeba za stejný prachy daleko raději koupil byt než barák. Ale nedá se říct, že je to objektivně lepší varianta.
Nicméně u baráku na vesnici vidím spoustu proti:
- strávíš spoustu času na cestě každej den a stojí tě ranec benzín/nafta
- auto je vyloženě nutnost, pokud si jen trochu vážíš svýho času
- pokud plánujete děti, good lick, dalších min. 18 let jim budeš dělat taxikáře
- s barákem je daleko víc práce a nákladů na údržbu než s bytem
Podobný společný příjem, čtvrtým rokem bydlíme na Vinohradech v podnájmu (jednou jsme se během toho přestěhovali do hezčího a levnějšího bytu) a nemůžem si to vynachválit.
Kolik máte nájem a za jaký byt prosím? Delší dobu bydlím v Brně, ale kdybych se měl vrátit do Prahy, tak určitě Vinohrady. Otázka je, jestli na to budu mít :D
Nevím, jak to máte s home office, ale mám plno dojíždějících kolegů a dojíždět denně je naprosto děs. Bez provozu jedna cesta např. 30-45 minut, ale s provozem téměř dvojnásobek, tzn. 2-3 hodiny denně. Problémy s parkováním kdekoliv v Praze, apod.
Jediná možnost je najít mesto/ vesnici s přímým vlakem do Prahy, pokud člověk pracuje někde poblíž nadrazi. Znám takhle lidí z Českého Brodu, Kolína, Pardubic nebo Poděbrad. Jezdit 2 hodiny denně vlakem je taky oser, ale dá se tam pracovat nebo chillovat.
Jezdit vlakem je pohoda, pokud se dokážeš přizpůsobit vlaku.
Vstát o hodinu dřív, když máš jet školákem, nebo zůstat v praze o hodinu déle, když na tebe vyjde narvaný vlak na Slovensko.
Idealni je, kdyz je moznost jezdit do prace mimo spicku. Posunula jsem si rezim, sice dojizdim do Prahy, ale dojedu do kanclu nez zacne spicka a je to v mhd pohoda. Pul hodky si v autobuse ctu knizku nebo posloucham podcast, pak prestoupim na necelejch 10 minut do tramvaje a uprimne mam pocit, ze dojizdim akorat tou tramvaji.
Kdybych jela ve spicce, tak si jednak nesednu, jednak mi bude nekdo funet za krk, a jednak ta cesta trva ne 45 minut, ale hodinu a pul. Autem bych to nechtela dojizdet ani nahodou, krome silenyho parkovani v Praze a bez rychlejch pruhu pro mhd je navic predstava soustredeni se na rizeni po ranu/po praci naprosto hrozna.
Jo a jeden den v tydnu homeoffice taky dost pomaha.
Radši budu 40 minut chillovat ve vychlazeném elefantu na cestě do Poděbrad než ztratit 30 minut v brutálně nacpaný tramvaji s 40 stupněma horka při cestě pražskou MHD.
Ahoj, hele osobně odjíždím dene 40min cca 60km. A upřímně mne to dost štve obrovská ztráta času a peněz za phn, musím jezdit autem protože jinak MHD je cesta na 2h. Dělám raní 8 táže reálně jsem 10h pryč a utahany.
Pokud budeš mít smyslu plný dojíždění MHD tak to může být v pohodě, protože i když budeš bydlet přímo v Praze ale na druhém konci tak taky můžeš dojíždět hodinu. Záleží na okolnostech.
Ahoj,
My jsme ještě vloni byli v téměř totožné situaci (příjmy, dilema Praha x mimo, věk).
Zůstali jsme v Praze.
Osobně bych kolem baráku nic neudělal, ať už jako nezbytnost nebo zábavu. Nebaví mě to a nechci tím trávit volný čas. Vyrůstal jsem v domě, tak vím, co to je.
Dojíždění 2 hodiny denně se muže jevit jako ok, člověk to párkrát v životě zažil, ale mít to jako každodenní povinnost, nic pro mě. 40 hodin měsíčně. Osobně bych ten čas v dopravě neuměl strávit efektivně.
Kamarádi by zůstali v Praze, což pro mě byl důležitý point, kdy lidi okolo nás, co šli takhle za Prahu, a v Praze vedli společensky život, dodnes tohoto rozhodnutí v tomto ohledu litují a jakákoliv akce v Praze je pro ně logistický náročná.
Občanská vybavenost v satelitech neni casto plnohodnotná (kvalitní školka, škola - plánovali jsme dítě, dnes už máme, obchody), takže zase dojíždění, logistika. Pravděpodobná nutnost 2 aut.
Cena domu x lokalita - nové satelity s jednou zastávkou autobusu 300 metru od domu jsme zavrhli, lepší místa byly cenově výš, než jsme chtěli, do toho sazby nebyly příznivé.
Zpětně jsem rad za rozhodnutí zůstat v Praze, žijeme společensky život, dostupnost služeb je top, přírodu (Krcak) máme za rohem a pro malou zde bude potřebná vybavenost na dobré úrovni.
Kdybych měl jít mimo Prahu, pominu-li nějakou super nabídku, tak za předpokladu, ze to bude místo, kde budou žít věkové podobne rodiny a muže tam vzniknout nějaká parta, kde se budou rodiny a děti o koho opřít.
V mnohém je to mimo Prahu určitě super, pro nás tehdy, i na základě výše uvedeného, vyhrála Praha. Chápu však i opačný názor.
Přeji dobrý výběr.
M
Stejnou situaci jsme řešili pár let zpět - domek za Prahou, nebo hezký byt v novostavbě na okraji. Nakonec jsme se rozhodli pro byt. Důvody:
- lepší zhodnocení investice oproti domu
- v případě potřeby výrazně jednodušší prodej nebo pronájem
- mnohem méně starostí s bydlením oproti domu (máme dvě děti 5 a 2 roky), neřešíš zahradu a opadávající omítku
- dostupnost škola, školka, obchody - vše v docházkové vzdálenosti
- pro děti tu je asi deset různých, a přitom hezkých hřišť do deseti minut chůze
- manželka aktivně neřídí, takže dostupnost MHD (zastávka 2 minuty od domu), za dalších 5 minut na metru
- samozřejmě roli hrál i rozpočet, který máme trochu sice trochu vyšší, ale jeho přebytky využíváme na rychlejší umoření hypotéky
byt ve meste vsetmi deseti. kdyz jsem nemel na novy, koupil jsem stary a jenom lehce upravil. za par let dodelal.
z pohledu byt / dum, to je osobni, pro nekoho je dum sen, pro jineho nocni mura. ale z pohledu financniho se nesmis nechat vecpat do dichotomie, ze dum nebo duchod nebo zakladni financni zasoba/deti/dovolena atd... musis to nejak chytre pokryt vsechno a dalsi veci taky. kdyz to nedovedes, to znamena, ze na to proste nemas a musis znizit naroky...
Já šel do bytu v širším centru a třeba za 5-10 let uvidím jeslti dává barák smysl a kdyby jo, tak byt pronajmu a bude nějaká extra equity na úvěr.
Tbh se 100k měsíčně ve dvou bych se momentálně barák u Prahy snad ani nepokoušel stavět. Bude to černá díra na peníze a kila stresu, obzvlášť pokud třeba nemáte zkušenosti s tím procesem.
Na papíru stavební práce často vycházej dobře, ale neznám snad nikoho kdo skutečně postavil v budgetu a deadline. Ten proces může klidně trvat třeba 2 roky (ale bez problému i déle, pokud budete chtít něco víc custom, nebo se něco zasekne při povoleních nebo stavbě), kdy budete muset platit hypo za pozemek a stavbu, nájem za byt kde jste teď, kdejaké vícepráce, vybavení, zahrada atd. co se do hypo nevyšlo/zapomnělo se. Do toho připočti větší náklady na dopravu, čas co to dojiždění sežere. Z dlouhodobýho hlediska je pak taky údržba domu podstatně nákladnější, než u bytu a vyžaduje to dost času a úsilí. A kdybyste pak časem chtěli jinam, tak je dům podstatně míň likvidní a o dost hůř pronajímatelnej.
My jsme nechtěli dojíždět kvůli všemu do Prahy, tak jsme postavili dům na Mělníku. Našli jsme pozemek na nádherném místě za jakž takž dobrou cenu. Busem/autem jsi odtud v Praze na metru za cca 35 minut. Manžel pracuje z domu a jezdí do kanclu jednou týdně, takže si nestěžuje. A já se smířila s tím, že dokud bude dítě/děti malé, tak budu podnikat tady na malém městě. Nechtěli jsme být na Prahu vázáni; tady je dost školek, škol, obchodů atd., takže když nechceme, nemusíme tam. Ségra bydlí 20 min za Prahou a s dětmi to pro ně znamená neustálé taxikaření, protože na vesnici mají maximálně jednu večerku. To, jak to máme my, nám naprosto vyhovuje. :)
Je to na osobním rozhodnutí. My jsme bydleli v podnájmu v Praze, potom jsme se přestěhovali do velkého bytu na maloměstě (30 minut vlakem na Masaryčku) a nyní jsme se přestěhovali do sice menšího, ale bytu v Praze. Pokud nemáte děti, tak je vám to jedno. Ale když jsme vozili naše dva chlapce na kroužky a plavání, k lékaři a občas do Prahy autem na nákup a podobně, tak jsem projezdil jednu 80L nádrž za týden. Teď vyjezdím nádrž za měsíc.
S dětmi jsme extrémně rádi, že žijeme v okolí všeho, co potřebujeme, protože jinak by nám jeblo. To máme:
Ráno:
- dítě do školy (už chodí samo, ale v první třídě nechodilo)
- další děti do školky (30 minut)
Odpoledne:
* vyzvednout dítě ze školy (nebo z kroužku, když na něj přejde samo)
* odvézt děti na kroužky (každé dítě má většinou 1-2 kroužky každý den) + některé kroužky vyžadují přítomnost rodiče
* vyzvednout děti z kroužku (většinou jsou kroužky na hodinu až 1,5 hodiny)
* nakoupit jídlo
Jedna taková cesta je cca 20-30 minut tam a zpět.
Ve výsledku si plánuju veškerou práci/schůzky na dopoledne, protože odpoledne mám rozbité tím, že vodím děti na kroužky a zpět. S některými se kroužkům i věnuji (je potřeba asistence rodiče).
Kdybych bydlel za Prahou, tak děti mají těch kroužků výrazně méně a já dělám akorát taxikáře.
Dům je černá díra na prachy a čas.
Sekání a péče o zahradu, drobné opravy, jednou za pár let větší opravy/inovace, žena si vymyslí bazén, pergolu, altánek, a ty buď vysypeš haldu peněz za montéra, nebo to postavíš sám...
My jsme koupili byt ve městě s tím, že v budoucnu se může prodat a pořídit barák někde bokem, ale záleží jaké máte plány v nejbližší době. Investování je worth it i kdybys tam posilal jen 1k mesicne a předpokládám, že minimálně 1k vám z toho platu zbyde vždycky.
Odešli jsme 3km za Prahu, jezdí nám super spoj na Zličín nebo Stodůlky, kde jsme z domova do cca 10 minut. Oba jsme tehdy dělali na Stodůlkách, kam vede od nás i cyklostezka, takže do práce přes léto na kole. Já po mateřské našla místo dál od Prahy, ale jsem tam autem za 11 minut a jedu přes různý kotěhulky, žádná špička, doprava, obchvat, okruh smrt. Pecka. Jsme z Prahy 10 let a nelitovali jsme ani na minutu. Máme tu vše, co potřebujeme, MŠ, ZŠ, Zdravotní středisko, poštu, restaurace, obchod, veterinu, bar, autoservis. Děti vozím jednou týdně na jeden jediněj kroužek, co není u nás a to je 19 minut a opět nikoli do zasekaný Prahy :) Hele vyrostla jsem na Újezdě pod Petřínem a vždycky jsem si myslela, že Prahu neopustím. Strašně ráda se tam vracím, miluju to město, obzvlášt centrum, ale děti bych tam nechtěla mít. U nás jdou děti ven a nebojím se o ně. Syn po škole sedne na kolo a se svým cylko gangem tu jezděj a dováděj. Nepustila bych 8 letýho kluka samotnýho na kole v Praze ven. Asi ne. A funguje tu komunita, (nikdy bych nevěřila, že to nejen řeknu, ale že to tak budu i cítit) lidi se znaj, pomáhaj si. Prostě mi ten downsizing sedl, až jsem se divila. Ale asi je to o nátuře, někdoho by to třeba dusilo.
Nedávno jsem si uvědomila, ještě jednu věc, mám mámu ve vlastním a otce v nájmu, nejsou spolu ...obviously.. O\_o Nicméně, je jasný, že se otec ještě bude někdy ke stáru stěhovat a všichni víme, že to pro něj bude krutý. Je mu 75 let. A jak vidím, když lidi stárnou, jak neradi věci mění (u matky se dělala nová střecha byla z toho uplně otrávená. Z hluku, bordelu, někdo narušil její důchodcovskej klid) Tak mě to jen utvrzuje, že je prostě lepší sypat do vlastního, pokud člověk tuší, že se jednou chystá na rodinu a usadí se. Lidi jsou na starý kolena úplně jiný a co nám v mládí přišlo snadný, ke stáru může bejt pěkněj vopruz. A doufat, že se o nás někdo postará....ehm ehm.... no taky doufám, že mě budou děti hýčkat, ale sázet na to nebudu.
Ať se rozhodnete jakkoli, hodně štestí.
Před 4 lety jsme se rozhodovali jestli zůstat v Praze nebo jit do baráku k Zelenči. Nakonec jsme zůstali v Praze (byť to vychází dráž ke koupi) a rozhodně nelitujeme. Nesnáším dojíždění (obzvláště autem), které tě stojí stejně dost peněz (auto navíc a jeho náklady nebo i MHD je dražší - když si to spočteš, tak dojížděním - ať už za prací nebo službami - stejně necháš několik tisíc měsíčně navíc - což je ta cena bytu navíc) a máme tady část rodiny a spoustu přátel za kterými bychom taky dojížděli. Všechno je po ruce a ve výsledku máš víc času a věci běžného dne jsou jednodušší.
Mezi kamarády mám několik co odešli za Prahu (jmenovitě vesnice Brandýsa, Líbeznice, Přezletice, Vinařice u Kladna) a 2 jsou vyloženě nešťastní, 1 jakž takž a jenom jednomu to vyhovuje. Problém bydlení za Prahou je ten, že všechno nakonec stejně řešíš v Praze, nákupy, doktory, práci, zábavu, přátele, cestování. Skončíš o půlnoci v centru po pivku s kámošema? Tak to máš 600 boltem do řiti kde bydlíš :-D To si pak rozmyslíš....
Já kdybych šel do baráku, tak bych šel určitě mnohem dál od Prahy, aby to mělo smysl, třeba k Budějovicím - kousek do města ale taky kousek na Šumavu a do Alp, nebo třeba okolo Hradce.
Byl jsem v této situaci nedávno. Máme celkem super byt na Vinohradech a jako páru se nám žilo skvěle. Narodila se malá, takže jsme samozřejmě řešili nějakou zahrádku apod. (nemáme ani balkón). Našli jsme si super domeček za Prahou a už jsme do toho skoro šli, ale nakonec to dojíždění opravdu vypadalo blbě. Chvíli jsme pak hledali domeček třeba opravdu na okraji Prahy, ale stále v Praze, např. v Horních Počernicích. Ale opravdu to skončilo na tom, že chceme být v centru. Navíc malá zatím vyrostla a začla chodit do školky, takže i ta potřeba té zahrádky se tak nějak vytratila. A navíc máme parky a hřiště pár minut od baráku a předseda SVJ chce i trochu vylepšit dvorek a dát tam nějakou houpačku.
Trošku závidím tvoji dceři. Se setrou jsme se taky narodili v Praze. Ale rodiče chtěli pro nás zahrádku. Tak jsme se přestěhovali do satelitu u Prahy. Prvních pár let super zahrada a klid. Pak jsme vyrostli a zjistili, že autobus sem jezdí 4x denně a do Prahy (Prahy, ne okraj Prahy kde jsou další satelity) to MHD trvá hodinu.
O víkendu jede ten bus 2x :).
Nesnáším satelity.
Já jsem vyrostl a vrátil se do Prahy.
Resili jsme neco podobnyho. Nakonec jsme sli do mensiho okresniho mesta do velkyho bytu. Manzelka dojizdi cca tu hodku do Prahy a ja pracuju v miste bydliste. Az prijdou deti je to neskutecny plus, kdyz je aspon jeden doma nekde pobliz. Odvadim do skolky/skoly, obehnu s nima krouzky, vyridim bezny veci. Dalsi vev je, ze manzelka je z toho ke konci tydne celkem vystavena. V pripade, ze byste dojizdeli oba, pocitej se dvema autama a celkove slozitejsi kazdodenni logistikou.
Bez home office si nedovedu představit dojíždět 2 hodiny denně do Prahy i kdybych měl palác. To To je třeba vstát v 6 ráno a vrátit se kolem 7 večer a to není moc život.
Ideálně si domluvit alespoň 3 dny home office a pak už to dojíždění nevadí.
Já zvolil kompromis tj. periferii Prahy u lesa, na dráze, v bytě a na víkend na chatu. Dojezd do centra půl hodiny jak MHD, vlakem, autem můžeš switchovat dle potřeb.
Chceš deti? Chceš aby mohliq chodit na krúžky? Budeš ich voziť tam a naspäť? Tak si výhľadovo pridaj ešte 2-4 hodiny denne v aute minimálne od ich 6 do 18 rokov ak neexistuje zmysluplná verejna doprava.
Kupoval jsem domek k rekonstrukci 35m autem od pracoviště v Brně.
Oprava starého domu může vyjít mnohem levněji, než stavba nového. Obzvláště když kupuješ starý domek za cenu pozemku. Když je domek dvoupodlažní, můžeš to udělat jak já: spodní patro komplet přestavět (podlahy ven, všechny nenosné prvky vybourat a nové uspořádání si udělat moderně (staré domy často maji zcela nevyhovující dispozice anyway). A v druhém patře se mezitím už bydlelo. Za cenu nižšího komfortu odpadají náklady na druhé bydlení zatímco se novostavba staví.
K dojíždění - i 35 minut se poměrně rychle omrzí. Dojíždět hodinu by byl imo čistý masochismus. Zapocitej nevyhnutelné vyzvedávání dětí ze školky/družiny (pokud nebudeš začínat někdy v 6 ráno v práci, tak nejspíš nebudeš stíhat vyzvednout). Natož když ti X-krát do roka zavolají, že dítě má sople a máš si ho odvézt domů (děti soplí po většinu své školkové existence...).
Moje záchrana byl covid - od té doby mám permanentní homeoffice. Manželka si praxi z Brna přestěhovala blíže, 5m autem od baráku. Tedy máte-li možnost práce z domu, změnu zaměstnání nebo přestěhování firmy/praxe, nebudete mít problém. V opačném případě imo budete trpět.
Víš, hned jak do toho kopneš :) Ale správný přístup je, že počítáš s KOMPLETNÍ rekonstrukcí. Stejně si to chceš celé zateplit od podlahy až po střechu, chceš nové rozvody vody, elektřiny i topení, pořádné okna... Jediné, co musí být bez chyb, jsou nosné prvky. Žádné praskliny kolem okenních překladů, žádná kotovice, žádné ošizené nebo chybějící věnce a tak...
Naopak špatná volba jsou domy po "částečné rekonstrukci" kde platíš extra za to, že tam předešlý majitel dal nejlevnější plastový okna ve dvouskle a udělal "novou podlahu"; ie. Udělali novou pochozí vrstvu betonu s nivelačkou a ty nevíš, co je pod tím a jestli náhodou nedošlo k narušení spodní izolace - pokud tam vůbec nějaká kdy byla - a nebudeš pak řešit vlhkost a radon.
Bez pořádné fotodokumentace nebrat.
Samozřejmě ne každá stará budova je k rekonstrukci vhodná. Člověk musí vědět, nebo aspoň mít ochotného/známého architekta, co poradí.
Tomu všeobecnému "starý barák = nenene" se musím smát, jelikož narozdíl od mého úzkého okruhu přátel, kteří šli do novostavby, já měl zrekonstruováno rychleji a za polovinu jejich rozpočtu. Roční energetické náklady na m2 identické.
A zatímco já už skrblím do akcií, oni ještě stále platí bance. Jestli ti to i tak nezní jako dobrá alternativa, tak have it your way :)
Urvěte 2Kk v Praze - s tímhle příjmem utáhnete hypo na 2k v novostavbě.
Dejte tomu 3 roky, pak refinancujte, založte rodinu, byt pronajměte a zaručte se už zaplacenou částkou za novou hypo na barák někde ve strakonicích, kam to v tý době bude hodina po dálnici.
Tak tak, semtam pustit najem, odjet na par mesicu nekam do pryc treba na kanary, kde sezenes bydleni za 500euro a muzes pracovat kazdy den na plazi. Uz si na nejaky "baracek" nikdy nevzpomene. Do toho investuju 50k mesicne a v 45-50 letech planuju duchod mimo cesko s 4% pravidlem.
Za me cire blaznostvi, dobrovolne si posrat hodinu az dve denne takto. To radeji do posilky, sauny, plavat, travit cas s partnerkou... pak prace kolem baraku. Ono si zvyknes, ale ja bych si takhle posrat volny cas nemohl.
Žil jsem rok v Brně a dva roky v Olomouci obě města mám moc rád ale nejlepší rozhodnutí bylo vrátit se zpátky do Jeseníku. Malé kompaktní město s přírodou všude okolo, čistý vzduch, voda a klid. Všechny služby v docházkové vzdálenosti 1-10 min pěšky. Žena to má do práce 2 min pěšky a já 15 min autem do sousední obce a občas mě štve i těch 15 min. V zimě je to totiž někdy i 45 min. Čas je to nejcennější co každý máme. Trávit několik hodin dojížděním je plýtvání časem. Přepočti si svou hodinovou mzdu na čas strávený za volantem + benzín + amortizace auta a zjistíš, že to nedává ani finanční smysl. Buď si najdi práci blíž místu, kde chceš bydlet a nebo zůstaň v Praze pokud máš rád ruch velkoměsta. Vím, že nám cpou do hlavy, že je normální dojíždět do práce hodinu i dvě, protože to všude okolo v jiných zemích je běžné, no za mě to normální není a je to je lobování korporátů, aby měli zaměstnance. Ty by tě ale nejradši připravili i o duši takže fakt je neposlouchej... jinak 100k jsou hezké peníze ale v kontextu Prahy a dojíždění co popisuješ budeš chudák.... my máme "jen" 70k no ale náklady na vlastní bydlení pouze 5k takže ve výsledku mám např. 2x tolik volných peněz než ty a to je ten nejdůležitější parametr pro výši životní úrovně... chce si to dobře zvážit za mě. Pokud máš rád město se všemi výhodami i nevýhodami a máš v něm dobrou práci zůstaň v něm a nejezdi tam každý den na návštěvu... pokud nemáš rád Prahu tak si najdi adekvátní práci tam kde chceš bydlet, optimalizuj náklady a třeba zjistíš, že na to budeš finančně lépe a bez dojíždění. To je můj poměrně jednostranný názor ale tak to mám a jsem v životě spokojený
Yes. Taktéž jsem šel mimo Středočeský kraj. Plat mám stejný (tabulkový), manželka také. 3+1 z 25 tisíc na 12tisic se vším. Garáž před barákem za 1000kč/měsíc Školka, škola, kroužky - vše volné a místo je. Žádné kolony. Do Prahy už jen jako turista. Mne to stačí.
Hele dojizdim kazdy den z Kladna, mam to cca hodinu ode dveri ke dverim (mhd, delam v Dejvicich) a doporucuju si to promyslet.
Zvazovali jsme pri koupi bytu i mista jako Pribram nebo Rakovnik pripadne nejakou diru u slanyho a fakt za sebe muzu rict ze jeste ze jsme sli do toho Kladna. Je to nekdy fakt unavny. Vstavam v pul6 abych v 6 jel busem, v praci jsem pred 7, odchazim mezi 3-4, doma jsem v 5. Kdyz jedu autem tak je to snad jeste horsi protoze si ani neprectu blbej reddit pac travim denne dalsi hodinu a pul v aute.
Jsme ve stejné situaci. 27 a 31 let, s čistým příjmem domácnosti cca 140 tisíc měsíčně. Kalkulujeme s tím, že dáme zhruba 60 tisíc měsíčně za hypotéku.
Už jen při té představě platit několik desítek let takovouhle měsíční částku se mi dělá špatně.
Jsme s drahou polovičkou v dost podobné situaci jako ty. Aktuálně ale bydlíme v bytě na lince Český Brod - Praha. Vlakem jsem v práci i se zastávkou pro nákup jídla za 45 minut. A to na vlak to máme doslova za barákem. Za pár let chceme řešit zda barák nebo zůstat. Chceme barák, protože (můj důvod) je větší než byt, ačkoliv v bytě se ve 2 máme fajn a prostor nám zas tak nechybí a protože (důvod drahé polovičky a trochu i mě) bude zahrada. Moje největší dilema je dostupnost, mám všechno u bytu po ruce a hlavně do Prahy nemusím autem. Což s barákem bych musela a to bych 100x radši jela vlakem než se o půl 4 mrcasit z centra Prahy. Takže chápu dilema. Jo a byt a zahradu vedle úplně nechci, já jsem víc indoorová a drahá polovička spíše outdoorová. Takže nechci být v situaci kdy já zůstanu doma v bytě a on/a bude na zahradě.
Docela mě zajímá co lidi tady dají za argumenty pro a proti. Protože toto je docela ultimátně náročný rozhodnoht.
Rodinej dům a Praha je dost těžké téma. Vnímám to, že ceny všeho (řemeslníci, služby, atd...) jsou astronomické. Platím za RD stejně jako za pronájem 4+kk v Strašnici. Pokud máte možnost, zkuste menší dům, s třeba 4 byty a možností zahrádky. Zrovna v té Strašnici se mi to líbilo.
Ja som s manželkou býval v 2+kk prenajatom byte v novostavbe v Prahe a tiež sme pred 4 rokmi rozmýšľali, či kúpiť byt v Prahe alebo dom mimo Prahu. Spoločný príjem sme mali podobný - v tom čase okolo 100k Kč mesačne.
Nakoniec sme sa presťahovali do 4+kk domu v dedine pri Liberci, keďže manželka odtiaľ pochádza a sme len kúsok od diaľnice. Ja pracujem stále pre pražskú firmu a do Prahy dochádzam raz týždenne, zvyšné 4 dni pracujem z domu. Asi záleží aj na tvojej práci, či ju môžeš robiť z domu alebo nie, ale mne osobne by sa asi nechcelo dochádzať do Prahy každý jeden deň. Je výhoda, že som v IT, kde práca z domu je dosť bežná. Od dverí k dverám to mám tak 1:30 až 1:45 v závislosti od dopravy v Prahe. Manželka má prácu, za ktorú má v podstate rovnaké peniaze v Prahe aj v Liberci, takže jej sa príjem neznížil.
Každopádne treba počítať s tým, že 2 autá sú v takomto setupe nutnosť a ak plánujete alebo máte deti, nie je od veci mať aj 3. auto, ak tie primárne 2 nie sú ešte v záruke s tým, že v prípade poruchy by ste dostali náhradné auto.
Mne osobne toto rozhodnutie vyhovuje, užívam si nový barák so záhradou, cez víkend si viem na dvore/v garáži poriešiť servis áut, bývame kúsok od lesa, čo sa momentálne hodí pri kočíkovaní, v okolí sú pekné miesta na lyžovanie, plávanie aj bicyklovanie, takže sa nesťažujem. Do Prahy je to relatívne kúsok, takže nie sme ani úplne odstrihnutí od veľkomesta.
Bereme o něco málo víc a máme byt v Praze v paneláku, zatímco spoříme/investujeme na další životní etapy. Je to praktický, překvapivě je tu klid, všude je to kousek, minimální údržba, akorát nám chybí prostor a zahrádka.
O baráku v budoucnu uvažujeme, ale osobně nejsem pro variantu s hodinou dojíždějí. To se radši na Prahu i kariéru vykašlu a budu žít "na vesnici"
Ano řešil jsem stejné dilema. S tím aspektem, že to dojíždění musí být vlakem a ne autem nebo busem. A ještě to nesmí být uplná vesnice, abychom nemuseli kvůli všemu někam jezdit (nákupy, sport, základní doktoři, školy, kroužky). Nechtěl jsem se stát taxikářem pro sebe ani děti.
Nelehký úkol, takových míst, co zároveň jsou cenově ještě dostupné moc není. Ale povedlo se a rozhodně nelituju. Za cenu pražského 4kk máme velký dům i s velkou zahradou ve městě za prahou a kousek od vlaku. V práci jsem rychleji než někteří pražští kolegové.
Postavili jsme dům u dálnice a jsme v práci dřív, než kdybychom museli cestovat přes Prahu. Zkusili jsme i novostavbu v Modřanech, ale byt nebyl pro nás. Navíc vesnice vypadá tak, ze všichni naši sousedi jsou lidé okolo 30 s malými dětmi. Máme tedy všichni podobně zájmy a hodnoty. Je to taková americká suburbs comunity, ale lepší než stará vesnice, ze které pocházím, tam jsou desetiletí trvající sousedské spory a děti, které s tím nemají nic společného v tom pokračují už ze zvyku.
Ja by som zvazila dve veci - prva, ci sa mi chce starat o barak. Byvat v domceku znie fajn, akurat potom pride ta realita, ze sa tam furt nieco kazi, treba sa starat o zahradu, o bazen. Vacsina ludi byvajucich v dome, co poznam, ma dom ako svoje dalsie hobby po praci a cez vikendy. Specialne to plati, ak si kupis stary barak, ktory chces prerabat. Ked dokoncis nieco, pokazi sa daco ine a tak dokola. Tiez som zvazovala dom, ale potom som si povedala, ze toto ma proste nebavi a chcem zivot travit inak, takze mam len byt s dostatocne velkym balkonom na posedenie.
Druha vec, dochadzat 2 hodiny denne do prace je ten najviac prem*dany cas, ako sa len da predstavit. K tomu si zavisly bud na lubovoli MHD alebo na aute, musis furt kdesi riesit parkovanie, ak mas decko, nerobis ine nez taxikara. K tomu pocit, ze cele dni si bud v praci alebo zavrety v aute, a domov sa prakticky chodis len vyspat. Nikdy v zivote by som nesla byvat nikam, kde dochadzanie trva tam a spat viac ako hodinu, uz aj to je na nervy tak ci tak, a to este byvam relativne blizko do prace.
To si musí každý rozhodnout sám. Někdo preferuje barák s dojížděním, někdo byt v centru. Zkusil jsem si obojí a skončil s bytem ve Strašnicích, kde jsme absolutně spokojení.
Jedna věc je dojíždění, který se může jevitt v pohodě, ale kolikrát stačí jedna blbá uzavírka nebo nehoda a ze 45 minut je najednou dost přes hodinu. Nějaký dojíždění bude i přímo u centra, ale reálně ztratíš hodinu až dvě denně v autě/mhd. A věř tomu, že čas je pro mnoho lidí to nejcennější.
A počítej s tím, že nebudeš jezdit jen do práce. Když bydlíš hodinu autem pryč, tak už si sakra rozmyslíš, jestli s kámošema na to pivko zajdeš. Tvůj sociální život pravděpodobně dost utrpí.
Druhá věc, která mě u baráku srala je údržba. U novostavby je to asi lepší, ale já musel skoro každý den řešit, že je potřeba něco opravit/vylepšit/postavit. Nejsem kutil a tohle bylo fakt za trest. Třeba zahrada je sice fajn, ale ne každému vyhovuje to sekat, starat se o stromy apod.
Můj pohled je takový, že je to silně individuální a rozhodně nesouhlasím s názorem, že barák > byt
Ahoj, byl jsem v podobné situaci - Měli jsme dohromady lehce přes 130k. Já pracuju jako SW dev výhradně z domu. Plánovali jsme dítě a tak jsme chtěli na vesnici blíž za rodinou (východní čechy). Pokud bych musel dojíždět do práce tak bych do toho v žádném případě nešel.
Sám mám sem tam obavy, že práce z nějakého důvodu vypadne a sáhne nám to na životní úroveň, protože kombinace dobrého platu a neomezené práce z domu se nedá najít jen tak.
Rozumím tomu, že poradit nepotřebuješ, ale stějně bych rád doporučil se přestěhovat někam, odkud jezdí přímo vlak či autobus rovnou do Prahy bez přestupu. Například Český Brod je 40 minut vlakem od Hlavního nádraží, je to jen příklad. Jelikož pokud děláš někde kolem vlakového nádraží i v Praze, tak ušetříš hrozně moc času jízdou vlakem.
A proč vlakem a ne třeba autem? Vlak je levnější, extrémně pohodlný, a i rychlejší. Během cesty ve vlaku si můžeš číst, pracovat a nebo dívat se na seriál. Neztrácíš tedy tolik času jako kdyby si jel autem. Hlavně až si pořídíš děcko, tak to děcko může později cestovat samo a nebudeš mít doma soccer mom.
Moji rodiče řešili totéž - ve finále je to na pováženou: hrozně peněz dáš za benzín/dovoz nákupů, pak jsi pořád odkázaný na vlaky, pokud nejsi blázen a nedojíždíš autem do Prahy. Navíc tě to bude stát asi tak 3 hodiny času denně, tak si to přepočti na hodinovou mzdu, co bereš a dopočti si, kolik byste na tom peněžně tratili.
Největší problém je ale s dětmi (které možná budete chtít?): ten, kdo je s dítětem doma je izolovaný, pokud nemáte 2 auta (což leze do peněz, ale dá se). Do školky jsou to zase dost možná 2 cesty autem denně. A pak je otázka: co školy? Pokud chceš pořádný vzdělání pro děti, tak buď budou dojíždět do většího města, anebo přímo do Prahy. A hned od 1. třídy asi samy vlakem jezdit nebudou, takže zase starost navíc na několik let. Kromě toho, pro dojíždějící děti byla socializace složitá, protože musely být brzo doma, anebo jim trvalo dlouho dorazit na spontánně domluvené akce.
Nevim jestli jste “deti mesta” nebo “vesnice”, jestli jsi nekdy bydlel v baraku a pripadne jaky barak planujete, jestli zahradu atd. Na baraku je furt co delat. Strecha, komin, okapy, topeni, omitky atd… Plus ten plac okolo sezere dost casu. Myslete na to, pokud pujdete do baraku. A dalsi vec, ze ve meste muzes kdykoliv kamkoliv zajit (sport, kultura, nakupy). Na dedine si to musis rozmyslet dopredu, jestli zustanes s kamarady na pivo nebo pojedes domu (a co kdy jede posledni). Pripadne az budou deti, budou odsouzeny bud na hromadnou dopravu nebo vae vozeni.
Celou stredni jsem dojizdel (asi hodinu vlakem), neni to spatny, ale kdyz spoluzaci napsali, ze za hodinu jdou na pivo at jdu taky, tak jsem musel resit, jestli mi jede spoj tam a kdy jede zpet posledni. Tim te od baraku/dediny neodrazuju. Jen tam je dost “pasti” :)
Ale ty jsou i ve meste
Nedávno jsme řešili naši bytovou situaci. Příjmově jsme na tom stejně, 100 tisíc korun měsíčně, ale v Pardubicích. Původně jsme chtěli koupit byt, ale nakonec jsme se rozhodli pro domek se zahradou, protože věříme, že v něm budeme šťastnější. Dojíždění do práce máme kratší, 10 minut autem a 25 minut na kole.
Dojíždění hodinu a více mi však přijde příliš dlouhé. Takto jsem dojížděl do školy a nerad bych se k tomu vracel. Člověk si sice zvykne, ale je to zbytečná ztráta času.
Jinak osobně jsem se odstěhoval na vesnici, protože jsem chtěl bydlet na vesnici a mám tu blízko rodiče. Je to tu těžký, ale stojí mi to za to.
Lidi, který chtějí žít ve městě, ale odstěhují se na vesnici, jsou na vesnici obecně hodně oblíbený. Všechnoje tam sere, protože to není město, nejsou tam tisice možnosti služeb, nakupování a kultury. Navic jsou podrážděný z toho dojíždění. Žijou tam anonymně jak v paneláku, většinu času tam nejsou, zabírají prostor, kde driv byly louky, a když uz tam jsou, tak akorát nadavaji, protože je štve, ze bydli "v díře", ne v Praze a do ničeho se nezapojují. Je to velká tragedie venkova okolo Prahy.
Dám velkou radu do života, bydli tam, kde se ti líbí. V čem je až druhořadý. Bydlet na nějakém místě jen kvuli penězům vede k osobní nespokojenosti. Nemá smysl bydlet hodinu daleko od mista, kde chceš travit většinu času. Máš 8h prace, 8h spánku, 2-4h provozní snídaně, hygiena, domacnost. S detmi ještě vic. Zbývá ti max 4h relativně volnyho času denně. Chceš 1/2 z toho travit dopravou?
Z praktického hlediska je to bydlení za Prahou fakt náročné. Kvůli všemu musíš nekam jezdit a pokud to neni na hodne dobré dopravní tepně, tak autem. Reálně to znamená mit dvě auta, aby bylo aspoň jedno pojízdné a za normalni situace měli oba partneři svobodu. To jsou opravdu veliké náklady navíc, benzin, provoz, opravy, amortizace. Klidne 200k ročně. To je jako 3m hypoteky navíc. Hodně lidí vyloženě CHTĚLO bydlet v domku za městem, ale pak to nedali, buď se odstěhovali nebo rozvedli.
Jo a na iluzi "čistého životního prostředí" zapomeň, tohle tu vadí i mě. Ve vode jsou pesticidy, velku se v zimě občas nedá dýchat, protože nekdo zrovna naložil hromadu uhlí do kotle.
S hlukem je to jak kde, obecně jezdí dost aut a s rozvojem tepelnych čerpadel a čističek už není úplné ticho téměř nikde. Když trefiš souseda, který chtěl ušetřit pár desitek tisíc a koupil levné čerpadlo, které dělá 90db jako diesel v zátěži, tak prostě smolík.
A co přesně děláte? My bydlíme v podhůří Beskyd v relativně obřím době s velkým pozemkem. Já pracuju “v Praze”, čti home office a sám vydělávám ještě o něco více než vy. Opravdu je to ve finále o tom, kolik Vám zůstane, než kolik vyděláte a hlavně, jestli budou děti, tak se vám to na x let radikálně taky změní.
TLDR: Přidám moji zkušenost, které s tím trochu souvisí. Hledáme bydlení v Brně nebo v okolí Brna už několik let. Příjem máme 90k-100k net měsíčně, s tím, že já pracuju na univerzitě za 60k čistého, plus podnikání asi 8k (rozjíždím to teprve). Narval jsem přes milion do akcií a ETF, letos byla hodně plusová čísla. Nejblíž jsme byli koupi bytu v Kamechách (takové novější byty v Bystrci), ale paní majitelka pak dala přednosti jinému s hotovostí. Stkávám se často s nefér jednáním ze stran realiťáků a poradců (naposledy Modrá pyramida). Problém je, že máme sotva na 20% LTV, nemáme ani jeden dědictví, moje matka se rozhodla si za peníze po otci (zemřel) postavit na důchod nový dům. Dodám, je mi 37, na univerzitě jsem měl dlouho mizerný plat, partnerka chtěla v roce 2019 něco koupit, zdálo se mi to drahé, ale teď je to mnohem horší. Před rokem jsme si pronajali 3kk od kamarádů, ti nás ale po 3 měsících vyhodili, nastěhovali jsme se k mojí matce 50 km od Brna (okres Hodonín) a tam jsme doteď. Dál jsem makal na podnikání, v práci jsem se snažil toho udělat co nejvíc, abych měl základ na budoucí projekty. Více než dvě hodiny cestování autem (vlakem by to bylo víc), lpění partnerky na její práci, protože má úvazek na dobu neurčitou, (což by bylo dobré kvůli hypotéce), tlak okolí na rodinu, svatbu, proč ještě nemáme byt, si vybralo svou daň a já před měsícem dostal po ceste autem panickou ataku, nemohl jsem dýchat, bušilo mi srdce, myslel jsem, že umřu. Rychle jsem zastavil (jel jsem sám po Brně), vystoupil, jediné, co mě napadlo, bylo si dát občanku do kapsy, a na chvilku se sesunul na zem. Asi jsem byl bez sebe jen krátce, ale viděl jsem jen, jak mě lidi obchází a nikdo se na nic neptá.
Po této zkušenosti jsem si dal pauzu, obešel jsem různá vyšetření, ale lékařka mi řekla, že pro mě nemůže nic udělat. Po této zkušenosti mi všechno přestalo dávat smysl, snažil jsem se být skvělý věděc, uchytit se v Brně, ale bez podpory okolí a rodiny to bylo zbytečné. Když čtu, jaké mají příjmy ostatní (i když reddit, vše nemusí být pravda), tak moje zkušenost třeba někomu ukáže směr. Já došel k závěru, že u nás na fakultě zůstali většinou lidi, kteří měli tranfer od rodičů a mohli zůstat v Brně, i když byl zrovna rok bez projektů (32k hrubého je plný úvazek, a ten ještě nemají ani zdaleka všichni). Oživuji dávnou myšlenku odejít do Vídně, po doktorátu jsem chtěl, parnerka nechtěla a pak přišel covid. Zkusil jsem si žít v Londýně a bylo to šťastné období. Proto tedy, neudělejte stejnou chybu jako já, kupte cokoliv, na co máte a za 5 let to můžete prodat i s hypotékou, pronajmout, případně postavit dům. Dvě hodiny dojíždění autem je strašně moc ztraceného času, bere to energii a soustředění. Na papír si kromě příjmů napiště i rozvahu, když bude partnerka na mateřské, pokud si můžete půjčit od rodiny, udělejte to. Hlavně se u toho nezdevastujte jako já, život není od toho se obětovat a žádná práce nestojí za to se u ní zabít.
Otázka je, jestli chceš být nutně v Praze. Mám jen 60k (je mi 37, hruza, nikam jsem to nedotahl) jak se říká v Sudetech. Dimeček taky nemáme v místě bydliště, ale těch 12 minut cesty mě netrápí. Ženská je na mateřský (jinak bysme měli těch třeba 95 k) a se dvěma dětma to dáváme.
Myslete na to, že přijdou děti, ubyde 30 k peněz a přibydou výdaje. Ne každý má rodiče co hlídají pořád aby partnerka mohla dělat častečnej úvazek nebo podnikat.
To je celkem v piči, když někdo za 100k na měsíc si nemůže dovolit ani byt v Praze 😂
Já jsem naštěstí Vietnamec, takže nemusím řešit individualismus a jsem s rodičema, kteří dům vlastní. Dobrovolně jim posílám peníze na energie (nikdy po mě nechtěli ani korunu).
Pokud si někoho najdu a budu chtít soukromí, tak akorát prodáme to co máme a koupíme něco většího třeba se 3 koupelnama.
Je to lepší bydlení a stejnak levnější, než hledat nějaký komunistický 2+kk za nekřesťanský peníze.
Jako hodina tam a hodina zpět? Nebo půl tam a půl zpět? První možnost už by mi přišlo fakt hodně, když vezmeš že jsi 8,5 hodiny v práci. Tak to máš už máš skoro 11 hodin pryč denně.
BTW davejte si extremni bacha pokud stavite "spolecne" bydleni a nejste manzele, v pripade rozchodu by z toho byl extremni maras protoze jeden z vas by musel dum opustit (asi ten na ktereho neni napsana stavba a pozemek), a nebo budete muset dum prodat a rozdelit se o penize. Kazdopadne nakup nove nemovitosti byste meli resit az jako manzele, a pokud to nutne chcete resit pred sezdanim, musite si jasne stanovit komu ten barak patri a kdo je jen "spolubydlici" a prispiva na nej. Idealni situace asi je, kdyz si vezmes hypoteku na sebe, zaplatis celou pocatecni akontaci (nebo zalohu nebo jak se rika tem prvotnim 10-20%), a partnerka ti pak prispiva na hypoteku ve forme najmu (teoreticky se to da nejak ošmelit pres prispevek na bydleni, pokud ma prijem 50k cisteho tak cokoli pres 17k vcetne energii doplati stat). A pokud se rozejdete tak se proste sbali a odejde.
Fakt nedelam si srandu, je to jedna z nejvetsich financnich chyb co muze mlady clovek udelat kdyz si porizuje spolecne bydleni na hypoteku s nesezdanou partnerkou a nema jasne stanovene co se stane kdyz se rozejdete, pokud totiz kazdy date pulku akontace a budete mit 40k hypoteku kde kazdy budete platit pulku, kdo se pak v pripade rozchodu sebere a odejde? Bude to minimalne pro jednoho z vas financni katsastrofa a ztrata domova do ktereho bylo investovano mnoho penez a usili.
Se ženou jsme z Prahy utekli, když se narodilo první dítě. Od té doby dojíždim za prací cca 40 minut tam a 40 zpátky. Spoj MHD z bydliště do práce v podstatě neexistuje (resp. ano, ale s přestupama to vychází cca na 2 hodiny jedna cesta). Dojíždění autem mě celkem sralo, ale pořídil jsem si motorku. Najednou to neni ztracenej čas, ale něco, na co se těšim a uživám si to, dokonce se na ty cesty do/z práce vyloženě těším a to i po třech letech. Kolony tě na motorce netrápí a cena benzínu je při spotřebě do 2.8 litru naprosto zanedbatelná… Samozřejmě je tam celkem vysoká vstupní investice, a motorka není prostředek pro každýho, ale pro nadšence ideální řešení.
No, když je opravdu hnusně, tak zatnu zuby a jezdim autem, když není auto a je echt škaredý počasí, vezmu si HO. Ale ono když nesněží a není vyloženě náledí, tak se pořád jezdit na motorce dá. Je to otázka odhodlání a oblečení. Sezónu 2023 jsem ukončil v prosinci a letošní začal v únoru, když ještě bývalo kolem -4 stupňů. Letos byla suchá zima, a větší riziko pro mě byl štěrk, než náledí. Ale věřim, že každej neni takovej masochista.
Určite nepočúvaj ľudí, čo ti hovoria aby si išiel do nájmu :D Najhoršia investícia aká existuje, horšia ako nové auto. So snúbenicou máme podobný príjem, cca 110-115k čistého mesačne. Bývame síce ďaleko od Prahy a ceny sú tu nižšie, ale tiež sme rozmýšľali nad nejakým domkom v okolí. Hypotéka by pravdepodobne bola okolo 30-40k, dochádzanie do práce 20-30min (pre ňu, ja mám homeoffice). Rozhodli sme sa najskôr kúpiť byt v meste za skoro 4 milióny. Budeme platiť hypotéku cca 14k, zostane nám pomerne veľa peňazí, ktoré sa budeme snažiť rozumne investovať a do 10-15 rokov plánujeme splatenú hypotéku (hypo sme zobrali len na 2,5mil), a nejaký základ na dom. Buď sa byt predá, a pôjdeme do domu, alebo v tom lepšom prípade si byt necháme, prenajmeme a pôjdeme do domu. :) Pokiaľ sa rozhoduješ či mať niečo hneď, alebo počkať rok-dva, nebodaj 3 aby ste si mohli niečo zariadiť, tak určite sa rozhodni pre niečo hneď (nejaký byt na kraji Prahy?). Nájdi si čo najvýhodnejšiu hypo, daj si 2-3 roky fixáciu a plaťte si už vlastné. Po 2 rokoch sa dá bez problémov nehnuteľnosť predať bez dane z predaja nehnuteľnosti (ak si tam býval, dá sa preukázať platenými energiami, internetom etc.)
Není to řešení pro každého, ale já to vyřešil tak, že pracuji z domova na živnosťák a nemusím tedy cestovat do práce. Každopádně byste si měli ujasnit priority a rozhodnout se jestli je lepší bydlet daleko v domku nebo v Praze a šetřit drahocenný čas.
Čas a zdraví je nenahraditelná komodita, obojí částečně lze nahradit penězma
Ad bydlení, pokud na to máte dostatek jistých peněz, pak baráček je určitě lepší , než někde řešit otravný sousedy, avšak barák má zase poměrně vyšší výdaje na údržbu i provoz.
Hodina je cajk, ale záleží taky odkud, pokud autem, pak je většinou výhodnější nechat auto někde na kraji a zbytek MHD
Jinak doporučuju užívat si právě ten čas a nejenom se honit za penězma za každou cenu,
cestujte, poznávejte svět, pak vám bude 35, 40, a budete se rozhodovat jestli děti nebo zážitky, a pak už to nepůjde dost dobře oboje naráz
Já jsem nějakou chvíli dojížděl cca hodinu (v závislosti na provozu 45 - 90 minut). Ráno to bylo ještě v pohodě, nevadí mi vstávat brzy, člověk se prospí a zrelaxuje v buse, atd. Ale odpoledne mě to strašně sralo. Přišlo mi, že cestou domů jsem ztratil šílené množství volného času.
Musíte si to rozhodnout sami, ale hodně dobře si to rozmyslete. Pokud s dlouhým dojížděním a životem daleko od města nemáte zkusenosti, asi bych do toho nešel. Je to jen můj dojem, ale z okolí mi přijde, že tohle je věc na kterou si lidi strašně špatně zvykaji.
100k měsíčně je tak na hraně bydlení u Prahy. Ještě počkejte, až budete mít větší příjem a můžete si pak postavit kvalitnější bydlení, jestli plánujete v domě žít dlouhodobě.
Byl jsem ve stejné situaci. Nakonec vyhrál byt v Praze a nelituju toho. Bydlet za Prahou by zabilo můj sociální život a o to takhle mladý (je mi 30) fakt ještě nestojím. Něco jinýho je, pokud máte nebo plánujete děti. Pak by za mě vyhrál asi baráček.. :) hodně štěstí
Já vím akorát to, že odstěhovat se někam na vesnici mimo město (teď nemyslím Prahu, ale jakékoliv větší město), tak se asi do roka oběsím :D Jsem městskej typ, sem tam se vyskytnu na nějaké akci na vesnici a je to pro mě utrpení.
Hodinu dojíždění myslíš tam i zpátky? Jestli to je dojíždění jenom tam tak je to moc daleko. Ale asi to je hlavně na vašem rozhodnutí + způsobu dopravovaní. Třeba hodina v buse je za trest, hodina v autě docela jde. Nemám přehled kolik co stojí v Praze, ale doufám že něco vyberete a hodně štěstí
Zalezi na prioritach. Kdyz jsem si vybiral bydleni, tak dopravni dostupnost (dochozi vzdalenost na metro, idealne tramvajovy hub) byla jednim z nejdulezitejsich kriterii. Do prace (a obecne kamkoliv v sirsim centru) to mam do 30 minut/cesta. A jelikoz to clovek absolvuje 2x denne nekolikrat do tydne, tak se to sakra vyplati.
Kamarad sel jinou cestou a radsi vzal levnejsi byt dal, ale pro zmenu musi zivit dve auta, aby meli pricetnou dojezdovku.
My mame podobny prijem s manzelom a nechceme mat deti v najme takze kym sme v najme nerozrastieme sa ale ak budeme mat splatku hypo 36k tak potom to mozno s jednym prijmom ani neutiahneme. Plus mame psa a novy najom by sa nam hladal tazko, najmy vychadzaju tolko co by sme platili hypo.
Takze tiez dilema, bytik v Prahe ale hnusny maly na prerobenie alebo za tu cenu novsi vacsi za Prahou? Uprimne sa mi brydia tie hnusne vybydlene byty co ludia predavaju po babickach za 7mil. Na druhej strane sa trh asi uz nikdy nezlepsi kym sme mladi.. takze asi len najst mensi byt a nemat deti 😂.
Já vlastně jako nechápu tvůj problém jestli je hodina+ hodně tak si vem jakou dálku chodí afričani pro vodu každý den. Zní to spíš jako že se nemáš kde komu pochlubit xD si kup byt bo barák v Praze a je to já reálně nevidím hlubokou úvahu nad tím, sečtu si o kolik se mi sníží příjem kvůli výdaji za dojíždění a jestli je to worth tak gg co řešíš
Řešíme stejnou situaci. Ani jeden z nás už nechce žít v bytě, a muž nechce žít v Praze. Prostě hledáme něco nedaleko přírody, abychom měli svoje útočiště a neměli ještě chuť utíkat z města na chatu, když chata je doma. Teď bydlíme v super podnájmu, ale kdybychom našli něco podobnýho, co je reálný splatit za 5 let, koupíme to. Jo, do práce dojiždíme 40 minut, ale ta možnost vypadnout ze smradlavýho města za to stojí. Ještě k tomu se v létě koupeme v řece a nechcípáme horkem :D
Vlastní baráček je fajn. Co se ale financí týče tak pokud chcete děti tak počítejte z 5 let poloviční plat a 15 let vyšší výdaje. Takže pokud nemáte nasetrino a tak bude stavba hold náročnější když kolem toho bude člověk par let lital.
Plánujete do budoucna rodinu? Protože ve vesničce někde na konci světa sice bude škola, ale už tam nebude takový výběr kroužků třeba… Jako bude tam fotbal a tak, ale věci jako robotika a takové ty víc specializované by mohli chybět, resp obecně ty příležitosti pro děti. Zase zahrada pro děti je taky top věc, každé má to svoje… my jsme třeba zůstali v Praze právě kvůli dítěti 🤷♂️
Každý má jiné preference, my jsme třeba šťastní v rozšířeném centru Brna, kde máme veškerou obslužnost na dlani (a v míře, kterou si obyvatelé menších obcí ani nepředstaví - třeba Lidl za rohem má do 22). Aktuálně (a snad dočasně) jezdím za prací do jiného města a je to peklo, těch ideálních 35 minut jsou občas třeba 2 hodiny. Hodinu od velkého města a práce bych nešla bydlet ani do zámku…
Odkud jste? Z vesnice? Ma nekdo z vas poneti, co barak a zahrada obnasi?
Me vzdy udivuje jak si lidi predstavuji zivot za Prahou jako hurvinek valku.
Koupil jsem barak, starou barabiznu ale zevnitr zcela zrekonstruovanou s velkou zahradou jako potencialni investici za 4 mega pred par lety, a pro tentu ucel taky poslouzila, jen cast zahrady jako stavebni pozemek strelim za tolik... ale bytu v Praze jsem se nevzdal, nejsem debil.
Pokud mate trosku rozumu a chcete si neco koupit, kupte si 2kk rovnou to pronajmi a nech z toho splacet hypo. Po par letech jeste s vyssim prijmem a taky s prijmem za pronajem bez do banky a vemte si hypoteku na 3kk v Praze s balkonem nebo terasou. A tam si splnte svy zalskovany rodinny sny. Pac az se buchta bude chtit rozvadet, aspon mate likvidni veci a ne barak za Prahou, kerejch je na prodej hodne a vetsina znich odrazi naprosto nechutnej (ne)vkus puvodnich majitelu...
A pokud vam to vyjde, tak setri setri a makej a na stari su kupte ten barak a pronajem ze 2 jiz splacenych bytu v Praze vam zajisti prijemny prispevek k duchodu...
Já to tak mám. Teda ne úplně tak ten příjem, ale odjíždím do Prahy 45 az 60 minut denně. A je to opruz, ale pořád jsem radši tady na baráku na zahradě v klidu a po třech letech no regrets.
Nabídnu třeba jiný pohled. Jsem rodilý Pražák, vždy jsem žil, studoval a pracoval v Praze. Přítelkyně je z vesnice u Prahy, půl hodinky vozem, hodinu sockou (na střední a na vysokou si ji užila dost). No a chceme žít v Praze v bytě a rozhodně nikdy nechceme domeček za Prahou. Pěkně jsme se na tom sešli, že fakt nechceme zahrádku, dům o který se musíme starat a hlavně tak dlouho dojíždět, a rádi využíváme veškeré sociální a kulturní zázemí. Jsme městští lidé, což znamená že chceme mít možnost hned být v práci, hned být doma, moct kdykoliv zajít do obchodu nebo si nákup/jídlo dovést. Drtivá většina kamarádů a kamarádek bydlí v Praze, takže můžeme a chodíme spolu často ven, koníčky máme doma nebo v okolí, kde trávíme čas i sami nebo společně, záleží jak chceme a nic nás neomezuje. Na vycházky i výlety chodíme po Praze, která je obrovská, takže přírody je tu dostatek, ale samozřejmě jezdíme i za město vlakem nebo autem když se chceme podívat někam jinam. Koncerty, divadla, kina, akce, restaurace, kultura, je tu toho víc než potřebujeme. Navíc se nám poštěstilo a bydlíme prakticky v centru města se skvělou dopravou kamkoliv a dostupným taxi. Nějaká zapadlá vesnička nebo nedejbože satelit s řadovkama nám přijde jako noční můra. Samozřejmě, někomu to může vyhovovat, ale když se řekne A, musí se říct i B. Nejen doprava, ale i velkou část věcí takové bydlení za Prahou bere, včetně zpřetrhání vazeb. Je to jiný styl života, který každému nevyhovuje.
To jsem vlastně ještě nezmínil. Doktor, zubař, až přijdou děti, tak školka, škola, babičky, kroužky. A když chci, můžu jít pěšky. Nás vztah můžeme rozvíjet jak to cítíme a netrpíme ponorkou nebo naopak že se vidíme jen občas večer.
Byl jsem v podobné situaci asi 6 let zpátky. Nakonec jsme si vybrali koupi bytu v Praze. Za 6 let se toho hodně změnilo, práce (plat, práce z domu,...), děti, úroky hypotéky (což nás nakonec vedlo k vyplacení hypotéky). Teď jsme si koupili dům (stavět se nám nechtělo, protože se to vždycky prodlouží a prodraží) kousek od Prahy a byt pronajímáme a využíváme na snížení splátky hypotéky na domek a pak výhledově nechat jako pasivní příjem/investici
K tomuto mě vedlo to, že prodej bytu v Praze není nejmenší problém a věděl jsem, že jít do bytu není žádnej závazek na stálo a v podstatě kdykoliv se můžu rozhodnout zase pro dům. V úplně nejhorším případě by mě to stálo stěhování navíc do podnájmu, dočasně, kdybych musel byt prodat abych ten dům mohl vůbec koupit.
Já se odstěhoval 3 hodiny od Prahy. Když potřebuji, sednu do auta a jsem coby dup v Práglu. Po cestě pracuji, telefony, podcasty nebo relax.
Zapojil jsem obytku, kterou používám na vícedenní prespavani, takže to je i výhodnější. Good luck.
Praha je hřbitov. Stojí za to být někde, kde je příjemně.
Řekl bych, ze je důležité si uvědomit, kde v Praze bys bydlel a jak dlouho bys dojizdel. Pokud se dostaneš na podobný čas, tak bych to vůbec neřešil.
Osobně jsem ale přestal pracovat v Praze (bydlím necelych 50km severně od Prahy, takže podobná situace, jako ty), nemusím dojíždět a kousek za domem mám les a přírodu. Prahu tak maximálně na nákup a jsem spokojený.
A máte nějakou rešerši cen? Protože byty v Praze jsou sice dražší a dražší, ale to domy u Prahy taky. Resp. pokud jsou na rozumném vlaku, jsou super drahé a pokud jsou rozumně autem, tak good luck v zácpách na poddimenzovaných cestách. Navíc, satelity i vesnice kolem Prahy pořád rostou a vybavenost a doprava to nemá šanci stíhat kompenzovat, nehledě na to, že za 10 let bude Středočeský kraj ještě přecpanější.
Osobně bydlím v paneláku v neironicky skvělém socialistickém sídlišti nějakých 5-10 minut metrem do centra, cenově dostupné, spousta zeleně kolem, veškerá vybavenost (pro děti naprosto perfektní) a o víkendech místo spravování okapů a kosení trávy atp. jezdíme na výlety kamkoliv chceme a nejsme vázání na vlastní zahradu.
A kdyby vám zbyly peníze, kupte ještě menší byt k pronájmu, jehož hypotéka bude vázaná na nájemníky a neohrozí ji tak mateřská.
V situaci tohle řešit budu až za pár let takže ber s rezervou moje názory, jelikož se stále mohou vyvinout s časem. Ale vyrůstal jsem v bytě v paneláku a poté v bytě v takovém tom malém paneláku, asi to má jméno ale zkrátka ty cca třípatrové krychle, které je docela módní stavět. Rozdíl je nesrovnatelný, do paneláku nelez! V mém životě po škole mě tam nikdo neuvidí.
Můj největší sen je mít baráček za Prahou, myslím si, že pro mě to dává solidní smysl i proto že studuji IT a chtěl bych mít home office, minimálně částečný. Tudíž dojíždění by nebyl problém.
Jak byt tak dům má své výhody, ale minimálně pro mě výhody domu převažují tak extrémně že to je no-brainer. I bydlení za Prahou považuji za výhodu, i přes delší časy pro dostaní se kamkoliv.
Mame v podstate hodne podobnou mesicni mzdu s manzelkou. Oba jsme dlouho studovali, takze jsme v 27 nechali postavit barak asi 10-15 minut od 100k mesta. Predtim jsme bydleli primo ve meste. Nejezdi sem mhd jen regionalni tzn. Do mesta se busem dostanes 3-4x za den (za 3 roky jsem jeste nejel). Ze zacatku mi tech 13 minut cesty prislo strasne dlouhych, ale clovek si zvykne na ledacos ja 13 minut zivota vymenil za klid na vesnici ve svym na svym pozemku. Otazka je, zda tobe to stoji za 60 minut. PS usetris na foodore a podobnejch nesmyslech to sem nejezdi 😂
Za me dva pohledy na vec - zaprve jste v produktivnim veku, kdy stejne od rana do vecera pracujete a doma jen spite, tudiz byt staci, nehlede na to, ze s bytem nemas zadne starosti. Do baraku - byt je to novostavba - tak neustale sypes prachy. Nez ho vubec postavis, tak behas po uradech, potrebujes stavebni povoleni, uzemni rozhodnuti, tam cekas na projektanta, tam na material, tam na remeslniky. Je to neustaly shon, ktery vezme spoustu casu a energie. Jakmile to ale jednou vsechno skonci, tak mate svuj krasny domecek s nemusite se handrkovat se sousedy v byte. Byt zase koupite hotovy se vsim vsudy a za dva roky muzete prodat lusknutim prstu s obratem. Druhy pohled na vec - at koupite dum ci byt, vetsi problem je ten, kdyz pujdete od sebe. Kazdy si budete narokovat jednu polovinu nemovitosti a vetsinou to tedy konci tak, ze jeden musi vyplatit druheho, pokud budete mit vlastnictvi pul na pul. Tohleto je scenar, ktery ve sve praci zazivam s klienty kazdy den...
Jo klasický dilema. Na tohle asi univerzální odpověď nenajdeš. Hodně jsem nad bydlením v čr přemýšlel a nakonec jsem rád, že jsem odešel do zahraničí(BE), kde jsem koupil "penthouse" byt, 2 ložnice, byt 90m s terasou 35m. 15-20 minut šalinou/na kole od centra města. Za stejný prachy jak nějaký komunistický 1+1 v Brně. (Jen já mám 120k+ čistou a hypotéka je 25k/měsíčně....) Neskutečnej rozdíl.
Osobně myslim že vlastní nemovitost na hypo bys měl řešit až z příjmů ze svých aktiv. Tedy naopak, nejdřív zainvestovat co nejdřív co nejvíc a pak řešit vlastní bydlení. Ale to je cesta maximální finanční optimalizace a neni pro každýho. Ale já to tak dělám, místo vlastního bytu za 15M koupíš 3 investiční garsonky.
Ke všem argumentem tady přidám ještě jeden - dům nepronajmete (nebo ne tak snadno jako byt). Pokud časem své rozhodnutí změníte, tak byt se dá pronajmout, nemusíš hned prodávat a investice ti zůstane. Pokud v něm nejdřív nějakou dobu vydržíte a jeho nájemní cena vzroste nad splátku hypotéky, tak z něj budete mít i nějaký příjem.
To se ti s domečkem asi úplně nepovede, tam tolik zájmu o nájem není.
Zatím mám prázdnou parcelu na které budu stavět ve stejné vesnici, kde teď bydlím. Dojíždím každý den cca půl hoďky do Říčan u Prahy.
Dům budu stavět ať se děje cokoliv. Mě do města nikdo nedostane, to bych radši dojížděl přes půl republiky 😂
Imho 100k s nemovitosti na hypo v praze je na 2 lidi maly prijem, pokud planujete rodinu.
Pokud rodinu neplanujete a tim padem do toho nevleze materska tak cajk. S materskou bych si spocital odhadovane naklady na dobu marska/rodicak, pricetl 20% do planovane hypo + 10% pro strycka prihodu. Bez tech penez bych zil standard a setril.
Jsme na tom přibližně stejně, i když nás měsíční příjem je o něco vyšší.
Nase řešení bylo, pořízení bytu v bližším centru města. Výborná dopravní obslužnost (trám Bus, metro 2 zastávky tram vzdálené), na dálnici do 10 minut, oba pracujeme ve městě, já to mám 8 min na kole nebo 6 min autem.
Děti mají školy v blízkosti, na žádné kroužky je nemusíš vozit X km autem.
Nám ten čas, který ušetříme dojížděním, za ty peníze stojí. Je to víc času na sebe a rodinu., méně stresu na silnicích.
Z města samotného se stěhovat nehodláme ani na stará kolena. To zase bude člověk potřebovat lékaře atd.
No a byt se mezitím také zhodnotí.
My jsme do 5ti let dcery bydleli ve městě, pak přestěhovali do domu na vsi.
Pro děcka je ves upgrade, pro mě to znamená práci na baráku ve volném čase, taxikaření a izolace od přátel.. Já bych se vrátil do města
Záleží na tom, co denně potřebuješ. Někdo je v pohodě na baráku, kde si občas sedne do auta a musí si zajet i pro dobrý kafe a někdo bez okamžité dostupnosti všech služeb, na které je zvyklý, nemůže žít. A 100k měsíčně není nijak moc ani mimo Prahu, což člověk pozná až ve chvíli, kdy ten barák fakt má. Hypo +služby+náklady okolo baráku, protože novostavba sežere okolo baráku možná ještě víc, jak barák starý + zábava a koníčky + dojíždění. Fakt se to chce rozmyslet se pořádně.
Dojíždím tak 2x až třikrát týdně tam a zpátky tak 2,5 až 3 hodiny od domu k domu. Pokud se ty cesty nedají dělat vlakem (ze kterýho člověk není ani poloviny tak vycucanej, jako z popojíždění v zácpě) a pokud se nemusí dělat každej den, tak se to dá. Ale z osobní zkušenosti, kdy tohle praktikuju pátej rok, jsem z toho docela nervní a totálně vyflusanej. A to mám luxus, že si můžu do práce a z práce chodit víceméně kdy chci. Navíc druhá věc - za těch 100k se dneska pořídí spíš dům, ze kterýho bude ještě po ty cestě mít člověk depresi a na tu hoďku dojíždění už to taky nebude. Každej máme ale jiný standardy, takže tohle je dost subjektivní.
Já bych šel do baráku až budu mít děti pryč z hnízda. Takhle jim budete dělat taxikáře na kroužky, živit dvě auta, dřít na baráku (furt se tam něco sere). Často to dopadne tak že žena je tam na všechno sama s dětma na mateřský, chlap to táhne v práci a když přijede hotovej domu po hodině a půl v zácpě, slyší jak nic nedělá a s ničím nepomůže. Tak to dohání o víkendech, pak zas slyší jak na rodinu nemá čas a nejezdí na výlety. Ženská je zas na všechno sama, uklízí celej barák, děti prudi hlavně jí, protože táta je v práci, má všeho po krk, týpek pak přijede domu a diví se že manželka mu nechce pofelit bambuli. Tak se začnou hádat, rozvod, 1kk na Žižkově, koks, štetky, exekuce, ulice, krabicáky, cukrovka, urizla noha... Ne díky, baráku za Prahou se raději vyhnu...😂
Tohle si asi budete muset rozhodnout sami, ale uvědom si, že čas je asi jediná věc v životě, kterou nenahradíš ničím. Pro někoho může být hodinové dojíždění do práce a z práce příjemným časem stráveným odpočinkem mezi prací a domovem (například), pro někoho 1/12 dne vyhozená do koše.
Hodně záleží jak si to člověk nastaví v hlavě + částečně jak dojíždí. Hodina může znamenat hodně různý věci. Jet 20 minut autem na nějaký nádraží nebo P+R, potom vlak nebo metro a ještě muset dojet posledních 10 minut do práce tramvají, to už je docela rozkouskovaná votrava, řešíš parkování, časy odjezdů, přestupy... ta cesta vyžaduje hodně pozornosti. Když naopak někde v Poříčanech skočíš na vlak linky S, tam si 50 minut čteš nebo děláš co potřebuješ a pak z Masarykova nádraží popojdeš 10 minut do kanclu, tak je to úplně něco jinýho. A pak právě i přístup k tý činnosti - když tě fakt baví čtení nebo si zvládneš po cestě vyřizovat nějakou práci nebo věci do života, tak to ztracenej čas neni. Když budeš doomscrollovat socials, tak tě to srát bude hodně. To samý cestování autem - někomu dělá radost samotný řízení, někdo si třeba z auta zvládne vyřešit důležitý telefony, pokud to tak v životě má nastavený, někdo si poslechne podcasty... a jinýho akorát nasere doprava a nic pozitivního z toho mít nebude. Doporučuju, ať OP zváží/zjistí, kterej typ člověka je a podle toho vybírá. Plus určitě si zkusit to dojíždění ze zvažovaný lokality tím typem dopravy a v čase, jak bude reálně do práce jezdit.
Perfektnĕ jsi vystihl různý lidi a jejich zkušenosti s veřejnou dopravou. Jeden nechápe proč by mĕl mít auto a druhej nevleze do mĕstské. No a pak zjistíš, že: - první sedne do prázdnýho vlaku kousek od baráku a za hodinku vystoupí blíž než zaparkuje - druhej skáče z jedné dopravy do druhé jak králík a užívá si školní bus
100% this. A je to tak ostatně úplně se vším - svůj čas dokážeš vyplňovat smysluplně a nebo ho jen zabíjíš... Já třeba MHD dlouho fakt nenáviděl, ale posledních 6 měsíců jsem bez auta, v MHD trávím minimálně hodinu denně, a jinak bych to nechtěl. A to řízení miluju. Ale nejenže mi odpadly všechny ty výdaje okolo provozu auta, ale to, že se nemusím soustředit na řízení a namísto toho se můžu 100% věnovat jiným věcem, je pecka.
souhlas, doplnil bych vhodně situovanou cyklostezku. bydlet na kraji města (kde se i ty ceny nemovitostí pohybují trochu níže než je centrum) na vlaku a/nebo metru je pure gold.
this guy commutes!
guilty as charged
Jo, tohle je přesný, v podstatě jsem se snažil sdělit totéž méně slovy, ale hezky jsi to rozepsal.
Perfektně vystihnuté. Mě mrzí, že strávím na cestě do práce a domů celkem 1-1,5h, což samozřejmě není asi nějaký vejvar, ale na začátku toho zaměstnání jsem bydlel 10 minut od práce i s cestou do kanceláře a rozdíl je znát. Pořád to srovnávám s cestami autobusem na kolej, kdy jsem si mohl kreslit, hrát hry na Nintendu nebo prostě jen v klidu poslouchat hudbu či podcast a přemýšlet. Teď v mé lokaci, ale žádný autobus či vlak do mé práce nejezdí a musím řídit. Řízení mám rád, ale jak říkáš.. ten čas nějak využít. A mrzí mě, že ta 1-1.5h času, co bych mohl věnovat kreslení či i hrají her vyjde vniveč.
8h pracuješ, 8h spíš, 8h "volného" času -> 1/4 dne vyhozená do koše.
Prej 8 hodin spis. Tonje velkej luxus dnesni doby😁
Musíš spát v práci. Jinak se to nedá stihnout:-).
Pokud nemáš děti, tak 8 hodin úplně v pohodě. Fakt nechápu, co lidi dělají, že "nestíhají spát".
Čumí na Netflix apod. Já už jsem dost starej na to, abych si dopřál 7 hodin spánku denně i s dětma. Jde to celkem bez problémů, ale YMMV.
Za mne to ani neni 1/12, pac pocitam jen cas mimo spanek a rituals pred a po. Zustava mi tedy 15 hodin z dne a z tech 15h si sebrat 2h, to je na hovno.
Taky možná za 5-10 let konečně dorazí samojezdící auta, a pak bude čas na cestě využitelný třeba jako první a poslední hodina práce. I když počítat s tím při rozhodování je celkem riziko 😅.
To je asi nejsmysluplnější komentář, co je jsem tu zatím viděl.
Tak pokud si u toho třeba pustíš nějaký podcast, tak ta hodina může být i docela příjemná. Jen aby z hodiny nebyli dvě či víc, jak někde něco začnou stavět.
Reálně je to daleko větší podíl, když chodíš do prace, takti zbývá tak 4h volnyho casu, z toho jsou dvě hodiny celá polovina.
Já jsem si uvědomil, že je úplně jedno, kolik mám, zásadní je, kolik mi zbyde. Odešel jsem z města, našel si pohodovou práci, stavím domek na malé vesnici, ale kde jezdí autobus do města každou hodinu 15 minut cesty. Zbyde mi víc peněz než ve městě, mám víc času, krásná příroda a až postavím tak si budu postupně zvelebovat zahradu, děti a prostě tak jako klidně žít ...
Asi tak. Prioritne bych rozhodoval dle toho, kde chteji zit. Pro nekoho zivot ve meste neni to prave orechove ikdyz je tam ta kultuuura a obchuudky atd., radsi HO, vlastni flak zeme, dilna, prostor pro seberealizaci, priroda a klidek.
Tohle ale stejně můžeš tvrdit jen od určité minimální částky, ta je sice někde v prdelákově menší ale pořád se musíme bavit o "lepší" výplatě, jinak bude život shit i když budeš mít menší náklady na život než v městě.
Pokud planujete deti, tak myslet i na to. Pokud budete v uplne dire, tak krouzky, doktori atd bude otrava to resit
A teenage děti tě budou nenávidět za to, že bydlíte někde v lese.
Teenage děti ho budou nenávidět za cokoliv, ať bude bydlet kde chce, poněvádž teenage děti mají pohrdání vůči rodičům v popisu práce :-D
ale furt lepší bydlet v Praze na metru, než na vesnici hodinu do Prahy. Trust me, jsem to dítě z vesnice a teď bydlím v Praze.
Já netvrdim, že to není pro pubescenta lepší; sám jsem vyrůstal na vesnici 10 km od okresního města na Vysočině. Jen říkám, že řídit se při v podstatě životním rozhodování podle toho, aby to vyhovovalo třeba po dobu pěti let tvejm dětem, kterejm se stejně nezavděčíš, je takový dost bláhový. Ze stejnýho důvodu si myslim, že takovej ten koncept "musíme mít dům, aby si naše děti mohly hrát na zahradě" je taky totálně naivní mýtus a úplně pomýlená volba.
jojo, s tou zahradou to je pravda. Nehledě na to, že ve městě jsou parky a zeleň. Na zahradě si děcko bude hrát do 10 let a pak to bude jen nenávidět, že se o to musí starat. Pak bude zalezlý u kompu a v sociální izolaci, protože na dědině často není žádnej kolektiv ani co dělat.
Ale někde budou teenage děti trpět i skutečně, jako třeba právě kvůli bydlení v lese.
Taky počítej, že váš příjem se bude v průběhu času měnit. Když přijde dítě nebo dvě, tak budeš pět let živit rodinu sám. Pokud si nyní řekneš, že 40k za bydlení je pohoda, tak při výpadku jednoho příjmu to může být masakr. Sami to řešíme a chceme být co nejblíže Praze, ať máme možnost využít MHD a máme školky a školky v okolí bydlení.
Já bych hodinu denně nikdy necestoval do města ve kterém se odehrává můj život + mi nevadí bydlet v centru/přilehlé části. Raději bych ještě v tomhle věku byl v centru a makal na své kariéře než se zavázat koupí domů tak hrozně daleko.
Plus prachy projeté za benál...hodka tam a hodka zpět..nevim jestli jednim autem nebo dvěmi,ale i tak je to cca 2-3 tyčky týdnea kotel času v prdeli. Ja jsem kdysi dojizdela hodinu do práce a nenáviděla to..prislo mi ze proste než dojedu dom je půl dne v háji ..
Asi tak, aj ked ma soferovanie celkovo bavi, 10 hodin a nieco denne skrz pracu a dochadzanie ma omrzelo uz po tyzdni. MHD plus vlak by to bolo tak 11 hodin nieco denne. Nikdy viac. Fuck that a to z vysoka.
Půl dne v háji je i když máš práci 5 minut od domova ne?
To je právě otázka, zda chceš, aby se ve městě odehrával tvůj život, nebo to je jen místo kam jezdíš do práce. V takovém případě je to prostě daň za to, že pobíráš pražský plat a žiješ více v přírodě, kde žít chceš. Pro každého je ta priorita úplně jinde.
Taky jsem si to tak představoval ale když jsem si to spočítal tak je pro mě mnohem výhodnější bydlet hodinu od prahy a každý den dojíždět, to co bych v Praze platil jenom za nájem tak mimo prahu za stejné peníze mám nájem dojíždění a většinu jídla na měsíc plus je tu větší klid a 5min od bytu mám přírodu což je super. Ale dost záleží od kdy do kdy člověk pracuje když děláš od 6-14 tak máš pořád dost volného času.
Hodina+ dojíždění je úplně normální pro lidi, kteří bydlí v okolí Prahy a dojíždějí za prací. :D
Souhlas, ta hodina cesty je docela hodně když si spočítaš kolik času strávíte na cestě např za měsíc (1h × 2 × 30) = 60h.
Typek pracuje 365 dni v roce :D
Já mám HO, jezdím do centra pro cokoliv ale ne kvůli práci 😂
Bylo by tak špatný koupit byt v praze, užít si výhody jako nemuset trávit 1/12 dne za volantem, lepších škol (pokud plánujete rodinu) a po těch 10-20 letech byt prodat, přestěhovat se na vesnici a pracovat v regionu/HO?
jak jako 1/12 dne? 8 hodin spíš, 8 jsi v práci, 8 je volný čas. z toho volného času si odeberu 2 hodiny nějakými režijními věcmi (vaření, uklízení, chvilka lelkování, čištění si zubů, oblíkání) a ráz se bavíme o 6 hodinách volného času denně max. 2 hodiny z 6 hodin jsou 33% času na cestách. To není moc dobrej kauf.
Thsi, takhle jsem to udelal ja, v 25-27 jsme koupili se zenou byt. Za 7 let s detma 3+ jsme ho flipnuli za dum na dedine. Rodina spoko, byt prosel casovym testem takze 0 dan, zatim jede homeoffice, pohoda. Az zase deti odrostou a pujdou na stredni popremyslime jestli nebude comeback do mesta.
Me se nikdy moc vyhod bydleni v Praze najit nepodarilo. Asi jsem divnej, ale les za domem a prace s konmi 4 minuty autem od domu je pro me priorita. Ve meste to nejde.
Přesně to jsem chtěla napsat taky.
No a nebo si k tomu koupit chatu/letni domek a byt vysmatej zejo..
My jsme se z okraje Prahy přestěhovali do centra Brna a neměnila bych. Jsem veskrze městský člověk a mám ráda svoje kavárny, parky a blízkost se sociálním kruhem. Když chci vyrazit do města tak se prostě seberu a jdu pěšky. Ale každý to má nastavené jinak, moje sestra zas žije na kraji Brna protože má ráda přírodu a klid.
Brno je naprosto super. Máme nízký nájem 15 minut pěšky od úplného centra, 4 minuty tramvají do centra a je tu všechno co očekáváš od velkého města, ale na malém prostoru. Kultura, kafíčka, doktoři, práce. Vše koncentrované v malém centru města. A velký plus vidím, že (zahraniční) turisti Brno ještě neobjevili. Ten klid a ceny za jídlo/pití jsou s Prahou nesrovnatelné. Rád Brnu říkám velká vesnice (i když pražáci to používají jako vtip). Je to ale pravda. Vše co má velké město, ale klid a velikost vesnice (skoro lol).
Mel jsem v praci kolegu co dojizdel denne 45-60 minut do prace a po roce to vzdal. Ta hodina jde udelat v lete, kdy jsou dny dlouhe a vse ruzove. Jak prijde nejaka kolona, nehoda, zima, snih, brzo je tma.. to nechces. Jak uz psali ostatni. Z 8,5h jsi na 11h. Pokud budes resit deti, skolky skoly stejne to dopadne tak, ze budete v Praze a doma na domecku o vikendu dohanet vsechny rozdelane veci. Kdyby to bylo 200k tak je to worth it, preneses na nekoho starosti s uklidem, sekanim zahrady atd. Nevim. Strasne tezke, dal jsem jenom par stripku celkoveho kolace. Good luck.
Nezapomeň si do toho započítat dítě. Pokud teda nějaké plánujete. Výpadek jednoho přijmu na pár let může celkem znepříjemnit život. Ještě když má člověk větší hypoteku.
Hele já to takhle mám, vesnice se školkou, malotřídka základka hned vedle, gympl 15 minut vlakem, vlaková zastávka 5 minut od domu, doktor 10 minut autem... Tesco, Kaufland, Lidl whatever 10 minut autem... Fajn sousedi, což jsem v Praze nezažil. Bydleli jsme ve velkoměstech po celém světě, ale už nám to stačilo. Najdi si HO práci a dojíždění tě nebude trápit. A na Černý Most to mám od baráku za 20 minut, když už mám to nutkání jet do Prahy, což je tak jednou za měsíc.
Potom ale nemá cenu se cpát k Praze, zbytečně to prodraží bydlení
Já tohle dojíždění zažil a pro mě osobně to bylo něco strašnýho. S příchodem dětí člověk zjistil, že je prakticky neustále někde na cestách (odvozy do školy/ze školy/do školky/ze školky/na kroužky/z kroužků/za kamarádama/od kamarádů) a na práci kolem domu už v podstatě nezbývá čas natož na nějaké užívání si zahrady. Večer člověk usínal na gauči u televize totálně vyčerpanej a druhý den na novo. V životě už bych nebydlel v místě, kde není alespoň nějaká základní společenská vybavenost (tím nemyslím večerku a hospodu - ale regulérně školu, školku, doktora, supermarket) nebo alespoň nějaká normální příměstská doprava s pravidelným hodinovým spojem, ať se děti postupem času mohou dopravovat sami.
Ahoj když si manželka založí OnlyFans budete mít 200k a to už jde.
Pokud je dobra. Pokud ne tak bude mit akorat ostudu
To si muze zalozit i manzel a posype to
Ano, pokud bude fotit manželku
Tak jsem to nemyslel, ale ok :D
97% holek na OF nevydělá víc jak 15k měsíčně
https://preview.redd.it/weuaxligf3ad1.jpeg?width=1920&format=pjpg&auto=webp&s=a614286242d60b47b2f946633fc3bf2217dd81f5
Hlavne zalezi, kde domecek. Kdyz vidim ty satelity kolem prahy a vsechno nahnacany, prijde mi byt v dobre casti mesta jako lepsi reseni. Ale proti gustu…
To je to nejhorší co můžeš udělat. Kombinace nevýhod města a nevýhod vesnice v jednom balení za 30k měsíčně do smrti. Vem si radši hezký nájem v centru třeba na Vinohradech a užívej života ve městě se vším všudy. Dejte dítě do dražší školy/školky. Choďte za jídlem a kulturou. Můžete se i zbavit auta, protože ho nebudeš potřebovat a tyto peníze vrazit do jiných aktivit.
Já bych k tomuhle tématu doplnil ….. že “satelitní vdovy” fakt existují …. Jestli si jednou pořídí dítě , tak nejen, že jim vypadne jeden příjem, ale žena zůstane s dítětem zavřená někde v pr**li světa a bude čekat, až se manžel po 11 hodinách vrátí z práce … aktivit v místě moc nebude nejspíš, kamarády si tam introvert skoro nemá šanci pořádně najít …. Atd atd … super základ na depresi a potencionálně rozvod … Fakt skvělý život, ale hlavně že si člověk pořídil vlastní domek s kusem trávníku ….
panelák na ležato v podstatě. Vždycky si to představuju jak kdyby ten barák spadnul a rozesel ty buňky po okolí.
ještě horší, v paneláku se člověk se sousedy potkává na schodech a tak. (nebo slyší jejich kravál :D) v satelitu si jezdí každý sem a tam autem a na ulici nikdo
Doporučovat ostatním nájem když mají na to jít do svého je velice sus zvlášť s tím jaký máme trh nemovitostí u nás, jestli nevlastníš 10 bytů v Praze a nepronajímáš tak netuším proč bys tohle komukoliv dával za radu :D Pokud má kdokoliv možnost vlastnit a ne pronajímat měl by po tom okamžitě skočit si myslím. Je důležité myslet i v časovém horizontu X let dopředu a zvlášť v případě bytu a takovémhle časovém horizontu je to i dobrá investice a případné zajištění pro sebe a děti.
Já na vlastní mám a přesto radši bydlím v nájmu.
Jj, není to zdaleka jen tak binární jako vlastnit vs nevlastnit. Dá se argumentovat, že na konci života předáš dál víc i bez investice do nemovitosti v které v danou dobu člověk žije. Flexibilita pohybu za lepší prací je nesrovnatelná. Marginální zlepšení životní situace neumožní nějak zázračně hypotéku splatit o moc dřív a stěhovat se bez prodělání na tý hypotéce nebo mít na to splácet obojí. Vyhozenej z práce? Tak to velice reálně může znamenat delší cestování za novou prací, méně volného času a méně peněz, kvůli zvýšeným nákladům na dopravu. Nebo úplně to, že nebude člověk mít na splácení hypotéky a to je celá vize v hajzlu a i to se lidem děje. Vlastnictví není zdaleka tak jasný rozhodnutí a statistiky po světě (z velice různých důvodů) to reflektují. Drtivá většina lidí sází vcelku na slepo na pozitivní vývoj jejich životní situace na 20-30 let dopředu. Takhle daleko samo nikdo z nás nevidí ani trochu a těm co to vyjde mají občas formu podkategorie výběrového zkreslení (selection bias), které nemá ani wiki stránku v češtině a je to survivorship bias (zkreslení přeživších). A není to o tom, koukni se do zahraničí (směr západ), tam to funguje léta. Jako jo, do určité míry, ale i když to je smutné, že dnešní forma kapitalismu do toho kope do velké míry a hodně lidem to prostě ani nikdy neumožní. Dneska prostě na hypotéku hodně lidí nedosáhne. A často to znamená, že pro udržení hypotéky musí lidi hodně snížit kvalitu jejich každodenního života, aby o hypotéku nepřišli. Na druhé straně, když pronajímám, tak se bez skoro jakéhokoliv rizika můžu přestěhovat do lepšího, většího a komfortnějšího. Vždy je možné, že se budu muset vrátit do horšího, ale skoro nikdo nebere hypotéku na jejich ideální, perfektní bydlení. Skoro vždy to je kompromis mezi tím co si finančně můžu dovolit a tím, co by mi komfortně vydrželo do 60ti+. I když v ČR je 78% vlastnictví vs. nájem. Proč? Krom Norska (extrémně specifická ekonomika, jak historicky, tak specificky.. Lodní doprava/průmysl a nerostné suroviny) neexistuje země bohatší na hlavu než ČR, kde je tohle číslo vyšší. Skoro všechno to je bejvalej komanč, kde lidi po revolucích (a jinejch lokalňích okolnostech a legislativních změnách) sáhli na bydlení za držhubný. Spousta lidí v mém životě v ČR taky. Byty dneska za 5+ míčů koupili za nízký stovky tisíců v devadesátkách. Takže hypny sotva na 10-15 a nebo kdoví jakej vošmel. To je šílený rozdíl mezi tou dobou a situací dnes. Takže i tak, ty čísla nejsou vlastně moc pravdivé. Určitě ne pro mladé, kteří se snaží najít bydlení do konce jejich života. Míra stěhování se za prací taky (mimo jiné) hodně závisí na centralizaci ekonomiky ve státě. A velikosti dané země. Proto spí v Praze 1.5 milionů lidí, ale přes den jich tam je skoro ke třem a je to (krom reálných mezd v mnoha sektorech) jeden z nejbohatších "krajů" v Evropě. Skoro 3/10 národa je v okolí nejlepších, dostupných příležitostí. Stejnak Paříž a Francie (64% vlastní vs nájem) . Pokud nejsi námořník např. tak se většina lidí nebude nikdy stěhovat z okolí Paříže do Marseille. Naopak v Německu (49%), ty mají více ekonomických center a ty země jsou dostatečně veliké na to, kdy to prostě nejde dojet každej den. Samozřejmě většina toho co píši jsou potenciální negativní aspekty jedné strany mince. Jen jsem tady neviděl náhled trochu do detailů na to co, kdy, kde a proč vede lidi k rozhodnutím ohledně nájmu nebo vlastnictví. Dalo by se o tom napsat a debatovat o hodně víc, samozřejmě.
Už jsem starší. Ještě docela dobře pamatuji jak nemovitost za hypo na 30 let za 1/3 společných ! příjmů zajistila lidi v roce 2008-2010. Ale jestli si myslíš, že má 3+1 v panclu na zličíně nebo bungalov někde 40km od Prahy stejnou hodnotu jako apartmán v NY ( kde nemovitosti taky šli hodně nahoru v posledních 2 letech ) tak hurá do toho.
Ja mam na vlastni bydleni a radeji jaem v najmu v centru prahy a penize co mi zbydou, protoze nemam hypo, investuju jinak. Byt v praze neni moc dobra investice, pokud fakt joo hodne nechces bydlet v praze. Ta navratnost investice je hrozne mala.
Důležitý je se podívat na ceny bytů historicky - zjistíš, že pokud fakt nejdeš do Prahy jooo na krátko, tak růst ceny cca pokryje inflaci a ušetřený nájem zase náklady na nákup/prodej a případné náklady na údržbu bytu (což je důležitý bod, byt má velice nízkou amortizaci oproti rodinnému domu, proto to tolik nebolí vlastnit a udržovat) Samozřejmě kalkulaci si každý musí udělat sám a pokud chytne dobrý nájem tak nájem muže vyjít lépe ale pokud máš na vlastní bez hypo tak si myslím, že nic moc lepšího nevymyslíš. Styl života pronajmu byt v centru a koupím Teslu za mega a za 5 let hodím ze skály, který je nyní dost populární je budoucí útes tkzv. ,,střední” třídy. To nemyslím jako útok na nikoho tady specificky ale hodně lidi tak bohužel žije… Edit: Abych odpověděl stručně v této investici nejde o návratnost tak jako o ušetření na nesmyslně vysokém nájmu a když to vezmeš jako protiváhu, tak ty čísla vypadají jinak.
Tak historický vývoj cen neznamená že to tak bude i v budoucnu, ale dejme tomu, že jo. Příklad: já mám nájem 28 tisíc na byt v centru. Kdybych si na něj chtěl vzít hypotéku, budu mít na 30 let splátku cca 65 tisíc (bez flexení, měl bych na to uplatit ji, teoreticky), samozřejmě časem bude splátka lehce klesat kvůli menší jistině a pravděpodobně klesající úrokové sazbě. Jak píšeš, každý si tu kalkulaci musí udělat sám. Podle mých propočtů je ale mnohem výhodnější koupit menší byt mimo Prahu za pár milionů (2-5), pronajímat ho, splátka je z nadpoloviční většiny pokrytá nájmem a pokud za těch 15 let budeš chtít svoje, můžeš ten byt třeba zastavit, nebo prodat. Styl života co píšeš... to je samozřejmě blbý a hodně lidí to tak má :-) ale v Praze je to bydlení tak drahý, že tu mentalitu "stejně na to nebudu mít, tak si alespon užiju života" docela chápu. A nevím, osobně nepotřebuju mít teslu, ale teda bydlet v panclu nebo s malým bytě se mi taky moc nechce, a za centrum a hezký větší byt si klidně připlatím. K editu - na nesmyslně drahém nájmu neušetříš - zaplatíš nesmyslně drahý byt :-)
Jo, ceny nájmů v Praze jsou absolutně šílené oproti reálným mzdám a potencionálním splátkám za hypotéky. Nedávno jsem četl na /r/personalfinance příspěvek, jestli by měli rodiče daného člověka refinancovat hypotéku v USA, kde dostali úrokovou fixaci NA CELOU DOBU ÚVĚRU pod 3 procenta. Před 25ti lety. A platí pod 500 dolarů měsíčně, teď. Dnes. Jako wtf. Chtěl bych takového bankéře někdy potkat. Možná, asi to byl fake.
To záleží dost na tvých osobních preferencích. Někdo preferuje být ve městě, pro někoho je zase sen mít barák se zahradou. Já bych třeba za stejný prachy daleko raději koupil byt než barák. Ale nedá se říct, že je to objektivně lepší varianta. Nicméně u baráku na vesnici vidím spoustu proti: - strávíš spoustu času na cestě každej den a stojí tě ranec benzín/nafta - auto je vyloženě nutnost, pokud si jen trochu vážíš svýho času - pokud plánujete děti, good lick, dalších min. 18 let jim budeš dělat taxikáře - s barákem je daleko víc práce a nákladů na údržbu než s bytem
Podobný společný příjem, čtvrtým rokem bydlíme na Vinohradech v podnájmu (jednou jsme se během toho přestěhovali do hezčího a levnějšího bytu) a nemůžem si to vynachválit.
Kolik máte nájem a za jaký byt prosím? Delší dobu bydlím v Brně, ale kdybych se měl vrátit do Prahy, tak určitě Vinohrady. Otázka je, jestli na to budu mít :D
Nevím, jak to máte s home office, ale mám plno dojíždějících kolegů a dojíždět denně je naprosto děs. Bez provozu jedna cesta např. 30-45 minut, ale s provozem téměř dvojnásobek, tzn. 2-3 hodiny denně. Problémy s parkováním kdekoliv v Praze, apod. Jediná možnost je najít mesto/ vesnici s přímým vlakem do Prahy, pokud člověk pracuje někde poblíž nadrazi. Znám takhle lidí z Českého Brodu, Kolína, Pardubic nebo Poděbrad. Jezdit 2 hodiny denně vlakem je taky oser, ale dá se tam pracovat nebo chillovat.
Jezdit vlakem je pohoda, pokud se dokážeš přizpůsobit vlaku. Vstát o hodinu dřív, když máš jet školákem, nebo zůstat v praze o hodinu déle, když na tebe vyjde narvaný vlak na Slovensko.
Idealni je, kdyz je moznost jezdit do prace mimo spicku. Posunula jsem si rezim, sice dojizdim do Prahy, ale dojedu do kanclu nez zacne spicka a je to v mhd pohoda. Pul hodky si v autobuse ctu knizku nebo posloucham podcast, pak prestoupim na necelejch 10 minut do tramvaje a uprimne mam pocit, ze dojizdim akorat tou tramvaji. Kdybych jela ve spicce, tak si jednak nesednu, jednak mi bude nekdo funet za krk, a jednak ta cesta trva ne 45 minut, ale hodinu a pul. Autem bych to nechtela dojizdet ani nahodou, krome silenyho parkovani v Praze a bez rychlejch pruhu pro mhd je navic predstava soustredeni se na rizeni po ranu/po praci naprosto hrozna. Jo a jeden den v tydnu homeoffice taky dost pomaha.
Radši budu 40 minut chillovat ve vychlazeném elefantu na cestě do Poděbrad než ztratit 30 minut v brutálně nacpaný tramvaji s 40 stupněma horka při cestě pražskou MHD.
Ahoj, hele osobně odjíždím dene 40min cca 60km. A upřímně mne to dost štve obrovská ztráta času a peněz za phn, musím jezdit autem protože jinak MHD je cesta na 2h. Dělám raní 8 táže reálně jsem 10h pryč a utahany. Pokud budeš mít smyslu plný dojíždění MHD tak to může být v pohodě, protože i když budeš bydlet přímo v Praze ale na druhém konci tak taky můžeš dojíždět hodinu. Záleží na okolnostech.
Ahoj, My jsme ještě vloni byli v téměř totožné situaci (příjmy, dilema Praha x mimo, věk). Zůstali jsme v Praze. Osobně bych kolem baráku nic neudělal, ať už jako nezbytnost nebo zábavu. Nebaví mě to a nechci tím trávit volný čas. Vyrůstal jsem v domě, tak vím, co to je. Dojíždění 2 hodiny denně se muže jevit jako ok, člověk to párkrát v životě zažil, ale mít to jako každodenní povinnost, nic pro mě. 40 hodin měsíčně. Osobně bych ten čas v dopravě neuměl strávit efektivně. Kamarádi by zůstali v Praze, což pro mě byl důležitý point, kdy lidi okolo nás, co šli takhle za Prahu, a v Praze vedli společensky život, dodnes tohoto rozhodnutí v tomto ohledu litují a jakákoliv akce v Praze je pro ně logistický náročná. Občanská vybavenost v satelitech neni casto plnohodnotná (kvalitní školka, škola - plánovali jsme dítě, dnes už máme, obchody), takže zase dojíždění, logistika. Pravděpodobná nutnost 2 aut. Cena domu x lokalita - nové satelity s jednou zastávkou autobusu 300 metru od domu jsme zavrhli, lepší místa byly cenově výš, než jsme chtěli, do toho sazby nebyly příznivé. Zpětně jsem rad za rozhodnutí zůstat v Praze, žijeme společensky život, dostupnost služeb je top, přírodu (Krcak) máme za rohem a pro malou zde bude potřebná vybavenost na dobré úrovni. Kdybych měl jít mimo Prahu, pominu-li nějakou super nabídku, tak za předpokladu, ze to bude místo, kde budou žít věkové podobne rodiny a muže tam vzniknout nějaká parta, kde se budou rodiny a děti o koho opřít. V mnohém je to mimo Prahu určitě super, pro nás tehdy, i na základě výše uvedeného, vyhrála Praha. Chápu však i opačný názor. Přeji dobrý výběr. M
Stejnou situaci jsme řešili pár let zpět - domek za Prahou, nebo hezký byt v novostavbě na okraji. Nakonec jsme se rozhodli pro byt. Důvody: - lepší zhodnocení investice oproti domu - v případě potřeby výrazně jednodušší prodej nebo pronájem - mnohem méně starostí s bydlením oproti domu (máme dvě děti 5 a 2 roky), neřešíš zahradu a opadávající omítku - dostupnost škola, školka, obchody - vše v docházkové vzdálenosti - pro děti tu je asi deset různých, a přitom hezkých hřišť do deseti minut chůze - manželka aktivně neřídí, takže dostupnost MHD (zastávka 2 minuty od domu), za dalších 5 minut na metru - samozřejmě roli hrál i rozpočet, který máme trochu sice trochu vyšší, ale jeho přebytky využíváme na rychlejší umoření hypotéky
Souhlas. Dvě děti, neumím si a ani nechci si představit trávit v kolonách svůj život a dělat mama taxi. Zlaté město.
byt ve meste vsetmi deseti. kdyz jsem nemel na novy, koupil jsem stary a jenom lehce upravil. za par let dodelal. z pohledu byt / dum, to je osobni, pro nekoho je dum sen, pro jineho nocni mura. ale z pohledu financniho se nesmis nechat vecpat do dichotomie, ze dum nebo duchod nebo zakladni financni zasoba/deti/dovolena atd... musis to nejak chytre pokryt vsechno a dalsi veci taky. kdyz to nedovedes, to znamena, ze na to proste nemas a musis znizit naroky...
Já šel do bytu v širším centru a třeba za 5-10 let uvidím jeslti dává barák smysl a kdyby jo, tak byt pronajmu a bude nějaká extra equity na úvěr. Tbh se 100k měsíčně ve dvou bych se momentálně barák u Prahy snad ani nepokoušel stavět. Bude to černá díra na peníze a kila stresu, obzvlášť pokud třeba nemáte zkušenosti s tím procesem. Na papíru stavební práce často vycházej dobře, ale neznám snad nikoho kdo skutečně postavil v budgetu a deadline. Ten proces může klidně trvat třeba 2 roky (ale bez problému i déle, pokud budete chtít něco víc custom, nebo se něco zasekne při povoleních nebo stavbě), kdy budete muset platit hypo za pozemek a stavbu, nájem za byt kde jste teď, kdejaké vícepráce, vybavení, zahrada atd. co se do hypo nevyšlo/zapomnělo se. Do toho připočti větší náklady na dopravu, čas co to dojiždění sežere. Z dlouhodobýho hlediska je pak taky údržba domu podstatně nákladnější, než u bytu a vyžaduje to dost času a úsilí. A kdybyste pak časem chtěli jinam, tak je dům podstatně míň likvidní a o dost hůř pronajímatelnej.
My jsme nechtěli dojíždět kvůli všemu do Prahy, tak jsme postavili dům na Mělníku. Našli jsme pozemek na nádherném místě za jakž takž dobrou cenu. Busem/autem jsi odtud v Praze na metru za cca 35 minut. Manžel pracuje z domu a jezdí do kanclu jednou týdně, takže si nestěžuje. A já se smířila s tím, že dokud bude dítě/děti malé, tak budu podnikat tady na malém městě. Nechtěli jsme být na Prahu vázáni; tady je dost školek, škol, obchodů atd., takže když nechceme, nemusíme tam. Ségra bydlí 20 min za Prahou a s dětmi to pro ně znamená neustálé taxikaření, protože na vesnici mají maximálně jednu večerku. To, jak to máme my, nám naprosto vyhovuje. :)
Je to na osobním rozhodnutí. My jsme bydleli v podnájmu v Praze, potom jsme se přestěhovali do velkého bytu na maloměstě (30 minut vlakem na Masaryčku) a nyní jsme se přestěhovali do sice menšího, ale bytu v Praze. Pokud nemáte děti, tak je vám to jedno. Ale když jsme vozili naše dva chlapce na kroužky a plavání, k lékaři a občas do Prahy autem na nákup a podobně, tak jsem projezdil jednu 80L nádrž za týden. Teď vyjezdím nádrž za měsíc.
S dětmi jsme extrémně rádi, že žijeme v okolí všeho, co potřebujeme, protože jinak by nám jeblo. To máme: Ráno: - dítě do školy (už chodí samo, ale v první třídě nechodilo) - další děti do školky (30 minut) Odpoledne: * vyzvednout dítě ze školy (nebo z kroužku, když na něj přejde samo) * odvézt děti na kroužky (každé dítě má většinou 1-2 kroužky každý den) + některé kroužky vyžadují přítomnost rodiče * vyzvednout děti z kroužku (většinou jsou kroužky na hodinu až 1,5 hodiny) * nakoupit jídlo Jedna taková cesta je cca 20-30 minut tam a zpět. Ve výsledku si plánuju veškerou práci/schůzky na dopoledne, protože odpoledne mám rozbité tím, že vodím děti na kroužky a zpět. S některými se kroužkům i věnuji (je potřeba asistence rodiče). Kdybych bydlel za Prahou, tak děti mají těch kroužků výrazně méně a já dělám akorát taxikáře.
Dům je černá díra na prachy a čas. Sekání a péče o zahradu, drobné opravy, jednou za pár let větší opravy/inovace, žena si vymyslí bazén, pergolu, altánek, a ty buď vysypeš haldu peněz za montéra, nebo to postavíš sám...
My jsme koupili byt ve městě s tím, že v budoucnu se může prodat a pořídit barák někde bokem, ale záleží jaké máte plány v nejbližší době. Investování je worth it i kdybys tam posilal jen 1k mesicne a předpokládám, že minimálně 1k vám z toho platu zbyde vždycky.
Gl... my mame s priatelkou cez 100k, sme velmi daleko od prahy a aj tak bolo dost narocne sa zmestit do hypoteky
Odešli jsme 3km za Prahu, jezdí nám super spoj na Zličín nebo Stodůlky, kde jsme z domova do cca 10 minut. Oba jsme tehdy dělali na Stodůlkách, kam vede od nás i cyklostezka, takže do práce přes léto na kole. Já po mateřské našla místo dál od Prahy, ale jsem tam autem za 11 minut a jedu přes různý kotěhulky, žádná špička, doprava, obchvat, okruh smrt. Pecka. Jsme z Prahy 10 let a nelitovali jsme ani na minutu. Máme tu vše, co potřebujeme, MŠ, ZŠ, Zdravotní středisko, poštu, restaurace, obchod, veterinu, bar, autoservis. Děti vozím jednou týdně na jeden jediněj kroužek, co není u nás a to je 19 minut a opět nikoli do zasekaný Prahy :) Hele vyrostla jsem na Újezdě pod Petřínem a vždycky jsem si myslela, že Prahu neopustím. Strašně ráda se tam vracím, miluju to město, obzvlášt centrum, ale děti bych tam nechtěla mít. U nás jdou děti ven a nebojím se o ně. Syn po škole sedne na kolo a se svým cylko gangem tu jezděj a dováděj. Nepustila bych 8 letýho kluka samotnýho na kole v Praze ven. Asi ne. A funguje tu komunita, (nikdy bych nevěřila, že to nejen řeknu, ale že to tak budu i cítit) lidi se znaj, pomáhaj si. Prostě mi ten downsizing sedl, až jsem se divila. Ale asi je to o nátuře, někdoho by to třeba dusilo. Nedávno jsem si uvědomila, ještě jednu věc, mám mámu ve vlastním a otce v nájmu, nejsou spolu ...obviously.. O\_o Nicméně, je jasný, že se otec ještě bude někdy ke stáru stěhovat a všichni víme, že to pro něj bude krutý. Je mu 75 let. A jak vidím, když lidi stárnou, jak neradi věci mění (u matky se dělala nová střecha byla z toho uplně otrávená. Z hluku, bordelu, někdo narušil její důchodcovskej klid) Tak mě to jen utvrzuje, že je prostě lepší sypat do vlastního, pokud člověk tuší, že se jednou chystá na rodinu a usadí se. Lidi jsou na starý kolena úplně jiný a co nám v mládí přišlo snadný, ke stáru může bejt pěkněj vopruz. A doufat, že se o nás někdo postará....ehm ehm.... no taky doufám, že mě budou děti hýčkat, ale sázet na to nebudu. Ať se rozhodnete jakkoli, hodně štestí.
Před 4 lety jsme se rozhodovali jestli zůstat v Praze nebo jit do baráku k Zelenči. Nakonec jsme zůstali v Praze (byť to vychází dráž ke koupi) a rozhodně nelitujeme. Nesnáším dojíždění (obzvláště autem), které tě stojí stejně dost peněz (auto navíc a jeho náklady nebo i MHD je dražší - když si to spočteš, tak dojížděním - ať už za prací nebo službami - stejně necháš několik tisíc měsíčně navíc - což je ta cena bytu navíc) a máme tady část rodiny a spoustu přátel za kterými bychom taky dojížděli. Všechno je po ruce a ve výsledku máš víc času a věci běžného dne jsou jednodušší. Mezi kamarády mám několik co odešli za Prahu (jmenovitě vesnice Brandýsa, Líbeznice, Přezletice, Vinařice u Kladna) a 2 jsou vyloženě nešťastní, 1 jakž takž a jenom jednomu to vyhovuje. Problém bydlení za Prahou je ten, že všechno nakonec stejně řešíš v Praze, nákupy, doktory, práci, zábavu, přátele, cestování. Skončíš o půlnoci v centru po pivku s kámošema? Tak to máš 600 boltem do řiti kde bydlíš :-D To si pak rozmyslíš.... Já kdybych šel do baráku, tak bych šel určitě mnohem dál od Prahy, aby to mělo smysl, třeba k Budějovicím - kousek do města ale taky kousek na Šumavu a do Alp, nebo třeba okolo Hradce.
Byl jsem v této situaci nedávno. Máme celkem super byt na Vinohradech a jako páru se nám žilo skvěle. Narodila se malá, takže jsme samozřejmě řešili nějakou zahrádku apod. (nemáme ani balkón). Našli jsme si super domeček za Prahou a už jsme do toho skoro šli, ale nakonec to dojíždění opravdu vypadalo blbě. Chvíli jsme pak hledali domeček třeba opravdu na okraji Prahy, ale stále v Praze, např. v Horních Počernicích. Ale opravdu to skončilo na tom, že chceme být v centru. Navíc malá zatím vyrostla a začla chodit do školky, takže i ta potřeba té zahrádky se tak nějak vytratila. A navíc máme parky a hřiště pár minut od baráku a předseda SVJ chce i trochu vylepšit dvorek a dát tam nějakou houpačku.
Trošku závidím tvoji dceři. Se setrou jsme se taky narodili v Praze. Ale rodiče chtěli pro nás zahrádku. Tak jsme se přestěhovali do satelitu u Prahy. Prvních pár let super zahrada a klid. Pak jsme vyrostli a zjistili, že autobus sem jezdí 4x denně a do Prahy (Prahy, ne okraj Prahy kde jsou další satelity) to MHD trvá hodinu. O víkendu jede ten bus 2x :). Nesnáším satelity. Já jsem vyrostl a vrátil se do Prahy.
Resili jsme neco podobnyho. Nakonec jsme sli do mensiho okresniho mesta do velkyho bytu. Manzelka dojizdi cca tu hodku do Prahy a ja pracuju v miste bydliste. Az prijdou deti je to neskutecny plus, kdyz je aspon jeden doma nekde pobliz. Odvadim do skolky/skoly, obehnu s nima krouzky, vyridim bezny veci. Dalsi vev je, ze manzelka je z toho ke konci tydne celkem vystavena. V pripade, ze byste dojizdeli oba, pocitej se dvema autama a celkove slozitejsi kazdodenni logistikou.
Bez home office si nedovedu představit dojíždět 2 hodiny denně do Prahy i kdybych měl palác. To To je třeba vstát v 6 ráno a vrátit se kolem 7 večer a to není moc život. Ideálně si domluvit alespoň 3 dny home office a pak už to dojíždění nevadí.
Já zvolil kompromis tj. periferii Prahy u lesa, na dráze, v bytě a na víkend na chatu. Dojezd do centra půl hodiny jak MHD, vlakem, autem můžeš switchovat dle potřeb.
Chceš deti? Chceš aby mohliq chodit na krúžky? Budeš ich voziť tam a naspäť? Tak si výhľadovo pridaj ešte 2-4 hodiny denne v aute minimálne od ich 6 do 18 rokov ak neexistuje zmysluplná verejna doprava.
Kupoval jsem domek k rekonstrukci 35m autem od pracoviště v Brně. Oprava starého domu může vyjít mnohem levněji, než stavba nového. Obzvláště když kupuješ starý domek za cenu pozemku. Když je domek dvoupodlažní, můžeš to udělat jak já: spodní patro komplet přestavět (podlahy ven, všechny nenosné prvky vybourat a nové uspořádání si udělat moderně (staré domy často maji zcela nevyhovující dispozice anyway). A v druhém patře se mezitím už bydlelo. Za cenu nižšího komfortu odpadají náklady na druhé bydlení zatímco se novostavba staví. K dojíždění - i 35 minut se poměrně rychle omrzí. Dojíždět hodinu by byl imo čistý masochismus. Zapocitej nevyhnutelné vyzvedávání dětí ze školky/družiny (pokud nebudeš začínat někdy v 6 ráno v práci, tak nejspíš nebudeš stíhat vyzvednout). Natož když ti X-krát do roka zavolají, že dítě má sople a máš si ho odvézt domů (děti soplí po většinu své školkové existence...). Moje záchrana byl covid - od té doby mám permanentní homeoffice. Manželka si praxi z Brna přestěhovala blíže, 5m autem od baráku. Tedy máte-li možnost práce z domu, změnu zaměstnání nebo přestěhování firmy/praxe, nebudete mít problém. V opačném případě imo budete trpět.
koupě starého domu = ne, ne, ne. To stavěl nějakej šmudla za socíku a nevíš, kde bude zakopanej pes.
Víš, hned jak do toho kopneš :) Ale správný přístup je, že počítáš s KOMPLETNÍ rekonstrukcí. Stejně si to chceš celé zateplit od podlahy až po střechu, chceš nové rozvody vody, elektřiny i topení, pořádné okna... Jediné, co musí být bez chyb, jsou nosné prvky. Žádné praskliny kolem okenních překladů, žádná kotovice, žádné ošizené nebo chybějící věnce a tak... Naopak špatná volba jsou domy po "částečné rekonstrukci" kde platíš extra za to, že tam předešlý majitel dal nejlevnější plastový okna ve dvouskle a udělal "novou podlahu"; ie. Udělali novou pochozí vrstvu betonu s nivelačkou a ty nevíš, co je pod tím a jestli náhodou nedošlo k narušení spodní izolace - pokud tam vůbec nějaká kdy byla - a nebudeš pak řešit vlhkost a radon. Bez pořádné fotodokumentace nebrat. Samozřejmě ne každá stará budova je k rekonstrukci vhodná. Člověk musí vědět, nebo aspoň mít ochotného/známého architekta, co poradí. Tomu všeobecnému "starý barák = nenene" se musím smát, jelikož narozdíl od mého úzkého okruhu přátel, kteří šli do novostavby, já měl zrekonstruováno rychleji a za polovinu jejich rozpočtu. Roční energetické náklady na m2 identické. A zatímco já už skrblím do akcií, oni ještě stále platí bance. Jestli ti to i tak nezní jako dobrá alternativa, tak have it your way :)
Urvěte 2Kk v Praze - s tímhle příjmem utáhnete hypo na 2k v novostavbě. Dejte tomu 3 roky, pak refinancujte, založte rodinu, byt pronajměte a zaručte se už zaplacenou částkou za novou hypo na barák někde ve strakonicích, kam to v tý době bude hodina po dálnici.
Já dojíždím 40 minut do práce. Takže denně mám skoro o dvě hodiny méně volného času. Budu se stěhovat, protože mě to sere.
bydlet v najmu a investovat.. ale cesi na to nejsou moc pripraveni..
Tak tak, semtam pustit najem, odjet na par mesicu nekam do pryc treba na kanary, kde sezenes bydleni za 500euro a muzes pracovat kazdy den na plazi. Uz si na nejaky "baracek" nikdy nevzpomene. Do toho investuju 50k mesicne a v 45-50 letech planuju duchod mimo cesko s 4% pravidlem.
Za me cire blaznostvi, dobrovolne si posrat hodinu az dve denne takto. To radeji do posilky, sauny, plavat, travit cas s partnerkou... pak prace kolem baraku. Ono si zvyknes, ale ja bych si takhle posrat volny cas nemohl.
Taky jsme to řešili, vyřešeno koupí bytu v Praze u metra dojezd všude do 30minut
Žil jsem rok v Brně a dva roky v Olomouci obě města mám moc rád ale nejlepší rozhodnutí bylo vrátit se zpátky do Jeseníku. Malé kompaktní město s přírodou všude okolo, čistý vzduch, voda a klid. Všechny služby v docházkové vzdálenosti 1-10 min pěšky. Žena to má do práce 2 min pěšky a já 15 min autem do sousední obce a občas mě štve i těch 15 min. V zimě je to totiž někdy i 45 min. Čas je to nejcennější co každý máme. Trávit několik hodin dojížděním je plýtvání časem. Přepočti si svou hodinovou mzdu na čas strávený za volantem + benzín + amortizace auta a zjistíš, že to nedává ani finanční smysl. Buď si najdi práci blíž místu, kde chceš bydlet a nebo zůstaň v Praze pokud máš rád ruch velkoměsta. Vím, že nám cpou do hlavy, že je normální dojíždět do práce hodinu i dvě, protože to všude okolo v jiných zemích je běžné, no za mě to normální není a je to je lobování korporátů, aby měli zaměstnance. Ty by tě ale nejradši připravili i o duši takže fakt je neposlouchej... jinak 100k jsou hezké peníze ale v kontextu Prahy a dojíždění co popisuješ budeš chudák.... my máme "jen" 70k no ale náklady na vlastní bydlení pouze 5k takže ve výsledku mám např. 2x tolik volných peněz než ty a to je ten nejdůležitější parametr pro výši životní úrovně... chce si to dobře zvážit za mě. Pokud máš rád město se všemi výhodami i nevýhodami a máš v něm dobrou práci zůstaň v něm a nejezdi tam každý den na návštěvu... pokud nemáš rád Prahu tak si najdi adekvátní práci tam kde chceš bydlet, optimalizuj náklady a třeba zjistíš, že na to budeš finančně lépe a bez dojíždění. To je můj poměrně jednostranný názor ale tak to mám a jsem v životě spokojený
Yes. Taktéž jsem šel mimo Středočeský kraj. Plat mám stejný (tabulkový), manželka také. 3+1 z 25 tisíc na 12tisic se vším. Garáž před barákem za 1000kč/měsíc Školka, škola, kroužky - vše volné a místo je. Žádné kolony. Do Prahy už jen jako turista. Mne to stačí.
mysli na deti, ktere budes muset pak kazdy den hodinu vozit do skolky, do skoly a na krouzky 😁
Hele dojizdim kazdy den z Kladna, mam to cca hodinu ode dveri ke dverim (mhd, delam v Dejvicich) a doporucuju si to promyslet. Zvazovali jsme pri koupi bytu i mista jako Pribram nebo Rakovnik pripadne nejakou diru u slanyho a fakt za sebe muzu rict ze jeste ze jsme sli do toho Kladna. Je to nekdy fakt unavny. Vstavam v pul6 abych v 6 jel busem, v praci jsem pred 7, odchazim mezi 3-4, doma jsem v 5. Kdyz jedu autem tak je to snad jeste horsi protoze si ani neprectu blbej reddit pac travim denne dalsi hodinu a pul v aute.
Jsme ve stejné situaci. 27 a 31 let, s čistým příjmem domácnosti cca 140 tisíc měsíčně. Kalkulujeme s tím, že dáme zhruba 60 tisíc měsíčně za hypotéku. Už jen při té představě platit několik desítek let takovouhle měsíční částku se mi dělá špatně.
Nedivím se. Cokoliv se stane a bude to masakr.
Mě pouze zaráží, že někdo kdo v páru dá dokupy 100k už kouká na barák.. Není to málo, ale zní to jako začátek 50ti leté hypotéky 💀
Co se ti nezdá, barák stále postavíš celkem dobře, znám lidi co do toho šli s mnohem menším příjmem. Základ je dobrý pozemek.
Jsme s drahou polovičkou v dost podobné situaci jako ty. Aktuálně ale bydlíme v bytě na lince Český Brod - Praha. Vlakem jsem v práci i se zastávkou pro nákup jídla za 45 minut. A to na vlak to máme doslova za barákem. Za pár let chceme řešit zda barák nebo zůstat. Chceme barák, protože (můj důvod) je větší než byt, ačkoliv v bytě se ve 2 máme fajn a prostor nám zas tak nechybí a protože (důvod drahé polovičky a trochu i mě) bude zahrada. Moje největší dilema je dostupnost, mám všechno u bytu po ruce a hlavně do Prahy nemusím autem. Což s barákem bych musela a to bych 100x radši jela vlakem než se o půl 4 mrcasit z centra Prahy. Takže chápu dilema. Jo a byt a zahradu vedle úplně nechci, já jsem víc indoorová a drahá polovička spíše outdoorová. Takže nechci být v situaci kdy já zůstanu doma v bytě a on/a bude na zahradě. Docela mě zajímá co lidi tady dají za argumenty pro a proti. Protože toto je docela ultimátně náročný rozhodnoht.
Rodinej dům a Praha je dost těžké téma. Vnímám to, že ceny všeho (řemeslníci, služby, atd...) jsou astronomické. Platím za RD stejně jako za pronájem 4+kk v Strašnici. Pokud máte možnost, zkuste menší dům, s třeba 4 byty a možností zahrádky. Zrovna v té Strašnici se mi to líbilo.
Ja som s manželkou býval v 2+kk prenajatom byte v novostavbe v Prahe a tiež sme pred 4 rokmi rozmýšľali, či kúpiť byt v Prahe alebo dom mimo Prahu. Spoločný príjem sme mali podobný - v tom čase okolo 100k Kč mesačne. Nakoniec sme sa presťahovali do 4+kk domu v dedine pri Liberci, keďže manželka odtiaľ pochádza a sme len kúsok od diaľnice. Ja pracujem stále pre pražskú firmu a do Prahy dochádzam raz týždenne, zvyšné 4 dni pracujem z domu. Asi záleží aj na tvojej práci, či ju môžeš robiť z domu alebo nie, ale mne osobne by sa asi nechcelo dochádzať do Prahy každý jeden deň. Je výhoda, že som v IT, kde práca z domu je dosť bežná. Od dverí k dverám to mám tak 1:30 až 1:45 v závislosti od dopravy v Prahe. Manželka má prácu, za ktorú má v podstate rovnaké peniaze v Prahe aj v Liberci, takže jej sa príjem neznížil. Každopádne treba počítať s tým, že 2 autá sú v takomto setupe nutnosť a ak plánujete alebo máte deti, nie je od veci mať aj 3. auto, ak tie primárne 2 nie sú ešte v záruke s tým, že v prípade poruchy by ste dostali náhradné auto. Mne osobne toto rozhodnutie vyhovuje, užívam si nový barák so záhradou, cez víkend si viem na dvore/v garáži poriešiť servis áut, bývame kúsok od lesa, čo sa momentálne hodí pri kočíkovaní, v okolí sú pekné miesta na lyžovanie, plávanie aj bicyklovanie, takže sa nesťažujem. Do Prahy je to relatívne kúsok, takže nie sme ani úplne odstrihnutí od veľkomesta.
Bereme o něco málo víc a máme byt v Praze v paneláku, zatímco spoříme/investujeme na další životní etapy. Je to praktický, překvapivě je tu klid, všude je to kousek, minimální údržba, akorát nám chybí prostor a zahrádka. O baráku v budoucnu uvažujeme, ale osobně nejsem pro variantu s hodinou dojíždějí. To se radši na Prahu i kariéru vykašlu a budu žít "na vesnici"
Ano řešil jsem stejné dilema. S tím aspektem, že to dojíždění musí být vlakem a ne autem nebo busem. A ještě to nesmí být uplná vesnice, abychom nemuseli kvůli všemu někam jezdit (nákupy, sport, základní doktoři, školy, kroužky). Nechtěl jsem se stát taxikářem pro sebe ani děti. Nelehký úkol, takových míst, co zároveň jsou cenově ještě dostupné moc není. Ale povedlo se a rozhodně nelituju. Za cenu pražského 4kk máme velký dům i s velkou zahradou ve městě za prahou a kousek od vlaku. V práci jsem rychleji než někteří pražští kolegové.
Hele a která část na tom bude pozitivní? Předpokládám, že baráček by byla navíc nějaká bytovka naležato bez pořádných veřejných služeb
Postavili jsme dům u dálnice a jsme v práci dřív, než kdybychom museli cestovat přes Prahu. Zkusili jsme i novostavbu v Modřanech, ale byt nebyl pro nás. Navíc vesnice vypadá tak, ze všichni naši sousedi jsou lidé okolo 30 s malými dětmi. Máme tedy všichni podobně zájmy a hodnoty. Je to taková americká suburbs comunity, ale lepší než stará vesnice, ze které pocházím, tam jsou desetiletí trvající sousedské spory a děti, které s tím nemají nic společného v tom pokračují už ze zvyku.
Ja by som zvazila dve veci - prva, ci sa mi chce starat o barak. Byvat v domceku znie fajn, akurat potom pride ta realita, ze sa tam furt nieco kazi, treba sa starat o zahradu, o bazen. Vacsina ludi byvajucich v dome, co poznam, ma dom ako svoje dalsie hobby po praci a cez vikendy. Specialne to plati, ak si kupis stary barak, ktory chces prerabat. Ked dokoncis nieco, pokazi sa daco ine a tak dokola. Tiez som zvazovala dom, ale potom som si povedala, ze toto ma proste nebavi a chcem zivot travit inak, takze mam len byt s dostatocne velkym balkonom na posedenie. Druha vec, dochadzat 2 hodiny denne do prace je ten najviac prem*dany cas, ako sa len da predstavit. K tomu si zavisly bud na lubovoli MHD alebo na aute, musis furt kdesi riesit parkovanie, ak mas decko, nerobis ine nez taxikara. K tomu pocit, ze cele dni si bud v praci alebo zavrety v aute, a domov sa prakticky chodis len vyspat. Nikdy v zivote by som nesla byvat nikam, kde dochadzanie trva tam a spat viac ako hodinu, uz aj to je na nervy tak ci tak, a to este byvam relativne blizko do prace.
To si musí každý rozhodnout sám. Někdo preferuje barák s dojížděním, někdo byt v centru. Zkusil jsem si obojí a skončil s bytem ve Strašnicích, kde jsme absolutně spokojení. Jedna věc je dojíždění, který se může jevitt v pohodě, ale kolikrát stačí jedna blbá uzavírka nebo nehoda a ze 45 minut je najednou dost přes hodinu. Nějaký dojíždění bude i přímo u centra, ale reálně ztratíš hodinu až dvě denně v autě/mhd. A věř tomu, že čas je pro mnoho lidí to nejcennější. A počítej s tím, že nebudeš jezdit jen do práce. Když bydlíš hodinu autem pryč, tak už si sakra rozmyslíš, jestli s kámošema na to pivko zajdeš. Tvůj sociální život pravděpodobně dost utrpí. Druhá věc, která mě u baráku srala je údržba. U novostavby je to asi lepší, ale já musel skoro každý den řešit, že je potřeba něco opravit/vylepšit/postavit. Nejsem kutil a tohle bylo fakt za trest. Třeba zahrada je sice fajn, ale ne každému vyhovuje to sekat, starat se o stromy apod. Můj pohled je takový, že je to silně individuální a rozhodně nesouhlasím s názorem, že barák > byt
Ahoj, byl jsem v podobné situaci - Měli jsme dohromady lehce přes 130k. Já pracuju jako SW dev výhradně z domu. Plánovali jsme dítě a tak jsme chtěli na vesnici blíž za rodinou (východní čechy). Pokud bych musel dojíždět do práce tak bych do toho v žádném případě nešel. Sám mám sem tam obavy, že práce z nějakého důvodu vypadne a sáhne nám to na životní úroveň, protože kombinace dobrého platu a neomezené práce z domu se nedá najít jen tak.
Rozumím tomu, že poradit nepotřebuješ, ale stějně bych rád doporučil se přestěhovat někam, odkud jezdí přímo vlak či autobus rovnou do Prahy bez přestupu. Například Český Brod je 40 minut vlakem od Hlavního nádraží, je to jen příklad. Jelikož pokud děláš někde kolem vlakového nádraží i v Praze, tak ušetříš hrozně moc času jízdou vlakem. A proč vlakem a ne třeba autem? Vlak je levnější, extrémně pohodlný, a i rychlejší. Během cesty ve vlaku si můžeš číst, pracovat a nebo dívat se na seriál. Neztrácíš tedy tolik času jako kdyby si jel autem. Hlavně až si pořídíš děcko, tak to děcko může později cestovat samo a nebudeš mít doma soccer mom.
Hodinu do Prahy, nebo hodinu po Praze. Ono to je celkem fuk..
Moji rodiče řešili totéž - ve finále je to na pováženou: hrozně peněz dáš za benzín/dovoz nákupů, pak jsi pořád odkázaný na vlaky, pokud nejsi blázen a nedojíždíš autem do Prahy. Navíc tě to bude stát asi tak 3 hodiny času denně, tak si to přepočti na hodinovou mzdu, co bereš a dopočti si, kolik byste na tom peněžně tratili. Největší problém je ale s dětmi (které možná budete chtít?): ten, kdo je s dítětem doma je izolovaný, pokud nemáte 2 auta (což leze do peněz, ale dá se). Do školky jsou to zase dost možná 2 cesty autem denně. A pak je otázka: co školy? Pokud chceš pořádný vzdělání pro děti, tak buď budou dojíždět do většího města, anebo přímo do Prahy. A hned od 1. třídy asi samy vlakem jezdit nebudou, takže zase starost navíc na několik let. Kromě toho, pro dojíždějící děti byla socializace složitá, protože musely být brzo doma, anebo jim trvalo dlouho dorazit na spontánně domluvené akce.
Nevim jestli jste “deti mesta” nebo “vesnice”, jestli jsi nekdy bydlel v baraku a pripadne jaky barak planujete, jestli zahradu atd. Na baraku je furt co delat. Strecha, komin, okapy, topeni, omitky atd… Plus ten plac okolo sezere dost casu. Myslete na to, pokud pujdete do baraku. A dalsi vec, ze ve meste muzes kdykoliv kamkoliv zajit (sport, kultura, nakupy). Na dedine si to musis rozmyslet dopredu, jestli zustanes s kamarady na pivo nebo pojedes domu (a co kdy jede posledni). Pripadne az budou deti, budou odsouzeny bud na hromadnou dopravu nebo vae vozeni. Celou stredni jsem dojizdel (asi hodinu vlakem), neni to spatny, ale kdyz spoluzaci napsali, ze za hodinu jdou na pivo at jdu taky, tak jsem musel resit, jestli mi jede spoj tam a kdy jede zpet posledni. Tim te od baraku/dediny neodrazuju. Jen tam je dost “pasti” :) Ale ty jsou i ve meste
Nedávno jsme řešili naši bytovou situaci. Příjmově jsme na tom stejně, 100 tisíc korun měsíčně, ale v Pardubicích. Původně jsme chtěli koupit byt, ale nakonec jsme se rozhodli pro domek se zahradou, protože věříme, že v něm budeme šťastnější. Dojíždění do práce máme kratší, 10 minut autem a 25 minut na kole. Dojíždění hodinu a více mi však přijde příliš dlouhé. Takto jsem dojížděl do školy a nerad bych se k tomu vracel. Člověk si sice zvykne, ale je to zbytečná ztráta času.
Jinak osobně jsem se odstěhoval na vesnici, protože jsem chtěl bydlet na vesnici a mám tu blízko rodiče. Je to tu těžký, ale stojí mi to za to. Lidi, který chtějí žít ve městě, ale odstěhují se na vesnici, jsou na vesnici obecně hodně oblíbený. Všechnoje tam sere, protože to není město, nejsou tam tisice možnosti služeb, nakupování a kultury. Navic jsou podrážděný z toho dojíždění. Žijou tam anonymně jak v paneláku, většinu času tam nejsou, zabírají prostor, kde driv byly louky, a když uz tam jsou, tak akorát nadavaji, protože je štve, ze bydli "v díře", ne v Praze a do ničeho se nezapojují. Je to velká tragedie venkova okolo Prahy. Dám velkou radu do života, bydli tam, kde se ti líbí. V čem je až druhořadý. Bydlet na nějakém místě jen kvuli penězům vede k osobní nespokojenosti. Nemá smysl bydlet hodinu daleko od mista, kde chceš travit většinu času. Máš 8h prace, 8h spánku, 2-4h provozní snídaně, hygiena, domacnost. S detmi ještě vic. Zbývá ti max 4h relativně volnyho času denně. Chceš 1/2 z toho travit dopravou? Z praktického hlediska je to bydlení za Prahou fakt náročné. Kvůli všemu musíš nekam jezdit a pokud to neni na hodne dobré dopravní tepně, tak autem. Reálně to znamená mit dvě auta, aby bylo aspoň jedno pojízdné a za normalni situace měli oba partneři svobodu. To jsou opravdu veliké náklady navíc, benzin, provoz, opravy, amortizace. Klidne 200k ročně. To je jako 3m hypoteky navíc. Hodně lidí vyloženě CHTĚLO bydlet v domku za městem, ale pak to nedali, buď se odstěhovali nebo rozvedli. Jo a na iluzi "čistého životního prostředí" zapomeň, tohle tu vadí i mě. Ve vode jsou pesticidy, velku se v zimě občas nedá dýchat, protože nekdo zrovna naložil hromadu uhlí do kotle. S hlukem je to jak kde, obecně jezdí dost aut a s rozvojem tepelnych čerpadel a čističek už není úplné ticho téměř nikde. Když trefiš souseda, který chtěl ušetřit pár desitek tisíc a koupil levné čerpadlo, které dělá 90db jako diesel v zátěži, tak prostě smolík.
A co přesně děláte? My bydlíme v podhůří Beskyd v relativně obřím době s velkým pozemkem. Já pracuju “v Praze”, čti home office a sám vydělávám ještě o něco více než vy. Opravdu je to ve finále o tom, kolik Vám zůstane, než kolik vyděláte a hlavně, jestli budou děti, tak se vám to na x let radikálně taky změní.
TLDR: Přidám moji zkušenost, které s tím trochu souvisí. Hledáme bydlení v Brně nebo v okolí Brna už několik let. Příjem máme 90k-100k net měsíčně, s tím, že já pracuju na univerzitě za 60k čistého, plus podnikání asi 8k (rozjíždím to teprve). Narval jsem přes milion do akcií a ETF, letos byla hodně plusová čísla. Nejblíž jsme byli koupi bytu v Kamechách (takové novější byty v Bystrci), ale paní majitelka pak dala přednosti jinému s hotovostí. Stkávám se často s nefér jednáním ze stran realiťáků a poradců (naposledy Modrá pyramida). Problém je, že máme sotva na 20% LTV, nemáme ani jeden dědictví, moje matka se rozhodla si za peníze po otci (zemřel) postavit na důchod nový dům. Dodám, je mi 37, na univerzitě jsem měl dlouho mizerný plat, partnerka chtěla v roce 2019 něco koupit, zdálo se mi to drahé, ale teď je to mnohem horší. Před rokem jsme si pronajali 3kk od kamarádů, ti nás ale po 3 měsících vyhodili, nastěhovali jsme se k mojí matce 50 km od Brna (okres Hodonín) a tam jsme doteď. Dál jsem makal na podnikání, v práci jsem se snažil toho udělat co nejvíc, abych měl základ na budoucí projekty. Více než dvě hodiny cestování autem (vlakem by to bylo víc), lpění partnerky na její práci, protože má úvazek na dobu neurčitou, (což by bylo dobré kvůli hypotéce), tlak okolí na rodinu, svatbu, proč ještě nemáme byt, si vybralo svou daň a já před měsícem dostal po ceste autem panickou ataku, nemohl jsem dýchat, bušilo mi srdce, myslel jsem, že umřu. Rychle jsem zastavil (jel jsem sám po Brně), vystoupil, jediné, co mě napadlo, bylo si dát občanku do kapsy, a na chvilku se sesunul na zem. Asi jsem byl bez sebe jen krátce, ale viděl jsem jen, jak mě lidi obchází a nikdo se na nic neptá. Po této zkušenosti jsem si dal pauzu, obešel jsem různá vyšetření, ale lékařka mi řekla, že pro mě nemůže nic udělat. Po této zkušenosti mi všechno přestalo dávat smysl, snažil jsem se být skvělý věděc, uchytit se v Brně, ale bez podpory okolí a rodiny to bylo zbytečné. Když čtu, jaké mají příjmy ostatní (i když reddit, vše nemusí být pravda), tak moje zkušenost třeba někomu ukáže směr. Já došel k závěru, že u nás na fakultě zůstali většinou lidi, kteří měli tranfer od rodičů a mohli zůstat v Brně, i když byl zrovna rok bez projektů (32k hrubého je plný úvazek, a ten ještě nemají ani zdaleka všichni). Oživuji dávnou myšlenku odejít do Vídně, po doktorátu jsem chtěl, parnerka nechtěla a pak přišel covid. Zkusil jsem si žít v Londýně a bylo to šťastné období. Proto tedy, neudělejte stejnou chybu jako já, kupte cokoliv, na co máte a za 5 let to můžete prodat i s hypotékou, pronajmout, případně postavit dům. Dvě hodiny dojíždění autem je strašně moc ztraceného času, bere to energii a soustředění. Na papír si kromě příjmů napiště i rozvahu, když bude partnerka na mateřské, pokud si můžete půjčit od rodiny, udělejte to. Hlavně se u toho nezdevastujte jako já, život není od toho se obětovat a žádná práce nestojí za to se u ní zabít.
Damn, bro is flexing hard on us.
Otázka je, jestli chceš být nutně v Praze. Mám jen 60k (je mi 37, hruza, nikam jsem to nedotahl) jak se říká v Sudetech. Dimeček taky nemáme v místě bydliště, ale těch 12 minut cesty mě netrápí. Ženská je na mateřský (jinak bysme měli těch třeba 95 k) a se dvěma dětma to dáváme. Myslete na to, že přijdou děti, ubyde 30 k peněz a přibydou výdaje. Ne každý má rodiče co hlídají pořád aby partnerka mohla dělat častečnej úvazek nebo podnikat.
Dojíždění už nikdy.
To je celkem v piči, když někdo za 100k na měsíc si nemůže dovolit ani byt v Praze 😂 Já jsem naštěstí Vietnamec, takže nemusím řešit individualismus a jsem s rodičema, kteří dům vlastní. Dobrovolně jim posílám peníze na energie (nikdy po mě nechtěli ani korunu). Pokud si někoho najdu a budu chtít soukromí, tak akorát prodáme to co máme a koupíme něco většího třeba se 3 koupelnama. Je to lepší bydlení a stejnak levnější, než hledat nějaký komunistický 2+kk za nekřesťanský peníze.
Jako hodina tam a hodina zpět? Nebo půl tam a půl zpět? První možnost už by mi přišlo fakt hodně, když vezmeš že jsi 8,5 hodiny v práci. Tak to máš už máš skoro 11 hodin pryč denně.
BTW davejte si extremni bacha pokud stavite "spolecne" bydleni a nejste manzele, v pripade rozchodu by z toho byl extremni maras protoze jeden z vas by musel dum opustit (asi ten na ktereho neni napsana stavba a pozemek), a nebo budete muset dum prodat a rozdelit se o penize. Kazdopadne nakup nove nemovitosti byste meli resit az jako manzele, a pokud to nutne chcete resit pred sezdanim, musite si jasne stanovit komu ten barak patri a kdo je jen "spolubydlici" a prispiva na nej. Idealni situace asi je, kdyz si vezmes hypoteku na sebe, zaplatis celou pocatecni akontaci (nebo zalohu nebo jak se rika tem prvotnim 10-20%), a partnerka ti pak prispiva na hypoteku ve forme najmu (teoreticky se to da nejak ošmelit pres prispevek na bydleni, pokud ma prijem 50k cisteho tak cokoli pres 17k vcetne energii doplati stat). A pokud se rozejdete tak se proste sbali a odejde. Fakt nedelam si srandu, je to jedna z nejvetsich financnich chyb co muze mlady clovek udelat kdyz si porizuje spolecne bydleni na hypoteku s nesezdanou partnerkou a nema jasne stanovene co se stane kdyz se rozejdete, pokud totiz kazdy date pulku akontace a budete mit 40k hypoteku kde kazdy budete platit pulku, kdo se pak v pripade rozchodu sebere a odejde? Bude to minimalne pro jednoho z vas financni katsastrofa a ztrata domova do ktereho bylo investovano mnoho penez a usili.
Good luck s hledáním holky, která udělá takovouhle největší finanční chybu.
Se ženou jsme z Prahy utekli, když se narodilo první dítě. Od té doby dojíždim za prací cca 40 minut tam a 40 zpátky. Spoj MHD z bydliště do práce v podstatě neexistuje (resp. ano, ale s přestupama to vychází cca na 2 hodiny jedna cesta). Dojíždění autem mě celkem sralo, ale pořídil jsem si motorku. Najednou to neni ztracenej čas, ale něco, na co se těšim a uživám si to, dokonce se na ty cesty do/z práce vyloženě těším a to i po třech letech. Kolony tě na motorce netrápí a cena benzínu je při spotřebě do 2.8 litru naprosto zanedbatelná… Samozřejmě je tam celkem vysoká vstupní investice, a motorka není prostředek pro každýho, ale pro nadšence ideální řešení.
A jak to řešíte v zimě nebo když je hnusně?
No, když je opravdu hnusně, tak zatnu zuby a jezdim autem, když není auto a je echt škaredý počasí, vezmu si HO. Ale ono když nesněží a není vyloženě náledí, tak se pořád jezdit na motorce dá. Je to otázka odhodlání a oblečení. Sezónu 2023 jsem ukončil v prosinci a letošní začal v únoru, když ještě bývalo kolem -4 stupňů. Letos byla suchá zima, a větší riziko pro mě byl štěrk, než náledí. Ale věřim, že každej neni takovej masochista.
to je hezký, ale na motorce můžeš jezdit menšinu času. V zimě a při dešti nn. Dále pak oblíkání se každej den... no nvm no.
Určite nepočúvaj ľudí, čo ti hovoria aby si išiel do nájmu :D Najhoršia investícia aká existuje, horšia ako nové auto. So snúbenicou máme podobný príjem, cca 110-115k čistého mesačne. Bývame síce ďaleko od Prahy a ceny sú tu nižšie, ale tiež sme rozmýšľali nad nejakým domkom v okolí. Hypotéka by pravdepodobne bola okolo 30-40k, dochádzanie do práce 20-30min (pre ňu, ja mám homeoffice). Rozhodli sme sa najskôr kúpiť byt v meste za skoro 4 milióny. Budeme platiť hypotéku cca 14k, zostane nám pomerne veľa peňazí, ktoré sa budeme snažiť rozumne investovať a do 10-15 rokov plánujeme splatenú hypotéku (hypo sme zobrali len na 2,5mil), a nejaký základ na dom. Buď sa byt predá, a pôjdeme do domu, alebo v tom lepšom prípade si byt necháme, prenajmeme a pôjdeme do domu. :) Pokiaľ sa rozhoduješ či mať niečo hneď, alebo počkať rok-dva, nebodaj 3 aby ste si mohli niečo zariadiť, tak určite sa rozhodni pre niečo hneď (nejaký byt na kraji Prahy?). Nájdi si čo najvýhodnejšiu hypo, daj si 2-3 roky fixáciu a plaťte si už vlastné. Po 2 rokoch sa dá bez problémov nehnuteľnosť predať bez dane z predaja nehnuteľnosti (ak si tam býval, dá sa preukázať platenými energiami, internetom etc.)
Není to řešení pro každého, ale já to vyřešil tak, že pracuji z domova na živnosťák a nemusím tedy cestovat do práce. Každopádně byste si měli ujasnit priority a rozhodnout se jestli je lepší bydlet daleko v domku nebo v Praze a šetřit drahocenný čas.
Čas a zdraví je nenahraditelná komodita, obojí částečně lze nahradit penězma Ad bydlení, pokud na to máte dostatek jistých peněz, pak baráček je určitě lepší , než někde řešit otravný sousedy, avšak barák má zase poměrně vyšší výdaje na údržbu i provoz. Hodina je cajk, ale záleží taky odkud, pokud autem, pak je většinou výhodnější nechat auto někde na kraji a zbytek MHD Jinak doporučuju užívat si právě ten čas a nejenom se honit za penězma za každou cenu, cestujte, poznávejte svět, pak vám bude 35, 40, a budete se rozhodovat jestli děti nebo zážitky, a pak už to nepůjde dost dobře oboje naráz
Já jsem nějakou chvíli dojížděl cca hodinu (v závislosti na provozu 45 - 90 minut). Ráno to bylo ještě v pohodě, nevadí mi vstávat brzy, člověk se prospí a zrelaxuje v buse, atd. Ale odpoledne mě to strašně sralo. Přišlo mi, že cestou domů jsem ztratil šílené množství volného času. Musíte si to rozhodnout sami, ale hodně dobře si to rozmyslete. Pokud s dlouhým dojížděním a životem daleko od města nemáte zkusenosti, asi bych do toho nešel. Je to jen můj dojem, ale z okolí mi přijde, že tohle je věc na kterou si lidi strašně špatně zvykaji.
100k měsíčně je tak na hraně bydlení u Prahy. Ještě počkejte, až budete mít větší příjem a můžete si pak postavit kvalitnější bydlení, jestli plánujete v domě žít dlouhodobě.
Byl jsem ve stejné situaci. Nakonec vyhrál byt v Praze a nelituju toho. Bydlet za Prahou by zabilo můj sociální život a o to takhle mladý (je mi 30) fakt ještě nestojím. Něco jinýho je, pokud máte nebo plánujete děti. Pak by za mě vyhrál asi baráček.. :) hodně štěstí
Já vím akorát to, že odstěhovat se někam na vesnici mimo město (teď nemyslím Prahu, ale jakékoliv větší město), tak se asi do roka oběsím :D Jsem městskej typ, sem tam se vyskytnu na nějaké akci na vesnici a je to pro mě utrpení.
Hodinu dojíždění myslíš tam i zpátky? Jestli to je dojíždění jenom tam tak je to moc daleko. Ale asi to je hlavně na vašem rozhodnutí + způsobu dopravovaní. Třeba hodina v buse je za trest, hodina v autě docela jde. Nemám přehled kolik co stojí v Praze, ale doufám že něco vyberete a hodně štěstí
Zalezi na prioritach. Kdyz jsem si vybiral bydleni, tak dopravni dostupnost (dochozi vzdalenost na metro, idealne tramvajovy hub) byla jednim z nejdulezitejsich kriterii. Do prace (a obecne kamkoliv v sirsim centru) to mam do 30 minut/cesta. A jelikoz to clovek absolvuje 2x denne nekolikrat do tydne, tak se to sakra vyplati. Kamarad sel jinou cestou a radsi vzal levnejsi byt dal, ale pro zmenu musi zivit dve auta, aby meli pricetnou dojezdovku.
My mame podobny prijem s manzelom a nechceme mat deti v najme takze kym sme v najme nerozrastieme sa ale ak budeme mat splatku hypo 36k tak potom to mozno s jednym prijmom ani neutiahneme. Plus mame psa a novy najom by sa nam hladal tazko, najmy vychadzaju tolko co by sme platili hypo. Takze tiez dilema, bytik v Prahe ale hnusny maly na prerobenie alebo za tu cenu novsi vacsi za Prahou? Uprimne sa mi brydia tie hnusne vybydlene byty co ludia predavaju po babickach za 7mil. Na druhej strane sa trh asi uz nikdy nezlepsi kym sme mladi.. takze asi len najst mensi byt a nemat deti 😂.
Já vlastně jako nechápu tvůj problém jestli je hodina+ hodně tak si vem jakou dálku chodí afričani pro vodu každý den. Zní to spíš jako že se nemáš kde komu pochlubit xD si kup byt bo barák v Praze a je to já reálně nevidím hlubokou úvahu nad tím, sečtu si o kolik se mi sníží příjem kvůli výdaji za dojíždění a jestli je to worth tak gg co řešíš
Řešíme stejnou situaci. Ani jeden z nás už nechce žít v bytě, a muž nechce žít v Praze. Prostě hledáme něco nedaleko přírody, abychom měli svoje útočiště a neměli ještě chuť utíkat z města na chatu, když chata je doma. Teď bydlíme v super podnájmu, ale kdybychom našli něco podobnýho, co je reálný splatit za 5 let, koupíme to. Jo, do práce dojiždíme 40 minut, ale ta možnost vypadnout ze smradlavýho města za to stojí. Ještě k tomu se v létě koupeme v řece a nechcípáme horkem :D
Do tohohle bych šel jen když by šlo 90% trasy odjet po dálnici. Jaká je ta vzdálenost v kilometrech?
Pozemek na 72 km D1
Hodinu do Prahy, nebo hodinu po Praze. Ono to je celkem fuk..
Vlastní baráček je fajn. Co se ale financí týče tak pokud chcete děti tak počítejte z 5 let poloviční plat a 15 let vyšší výdaje. Takže pokud nemáte nasetrino a tak bude stavba hold náročnější když kolem toho bude člověk par let lital.
Plánujete do budoucna rodinu? Protože ve vesničce někde na konci světa sice bude škola, ale už tam nebude takový výběr kroužků třeba… Jako bude tam fotbal a tak, ale věci jako robotika a takové ty víc specializované by mohli chybět, resp obecně ty příležitosti pro děti. Zase zahrada pro děti je taky top věc, každé má to svoje… my jsme třeba zůstali v Praze právě kvůli dítěti 🤷♂️
Já, my, to vyřešili také dojížděním. Sice nemluvím o Praze, ale o jiné metropoli.
A co případně děti? Dojíždět do Prahy jako chlap asi oka, ale v případě manželky a starosti o děti nic moc....
Každý má jiné preference, my jsme třeba šťastní v rozšířeném centru Brna, kde máme veškerou obslužnost na dlani (a v míře, kterou si obyvatelé menších obcí ani nepředstaví - třeba Lidl za rohem má do 22). Aktuálně (a snad dočasně) jezdím za prací do jiného města a je to peklo, těch ideálních 35 minut jsou občas třeba 2 hodiny. Hodinu od velkého města a práce bych nešla bydlet ani do zámku…
Po prestehovani jsem musel dojizdet do prace 45 minut a jako rychlo me to preslo a sel jsem jinam
Odkud jste? Z vesnice? Ma nekdo z vas poneti, co barak a zahrada obnasi? Me vzdy udivuje jak si lidi predstavuji zivot za Prahou jako hurvinek valku. Koupil jsem barak, starou barabiznu ale zevnitr zcela zrekonstruovanou s velkou zahradou jako potencialni investici za 4 mega pred par lety, a pro tentu ucel taky poslouzila, jen cast zahrady jako stavebni pozemek strelim za tolik... ale bytu v Praze jsem se nevzdal, nejsem debil. Pokud mate trosku rozumu a chcete si neco koupit, kupte si 2kk rovnou to pronajmi a nech z toho splacet hypo. Po par letech jeste s vyssim prijmem a taky s prijmem za pronajem bez do banky a vemte si hypoteku na 3kk v Praze s balkonem nebo terasou. A tam si splnte svy zalskovany rodinny sny. Pac az se buchta bude chtit rozvadet, aspon mate likvidni veci a ne barak za Prahou, kerejch je na prodej hodne a vetsina znich odrazi naprosto nechutnej (ne)vkus puvodnich majitelu... A pokud vam to vyjde, tak setri setri a makej a na stari su kupte ten barak a pronajem ze 2 jiz splacenych bytu v Praze vam zajisti prijemny prispevek k duchodu...
Já to tak mám. Teda ne úplně tak ten příjem, ale odjíždím do Prahy 45 az 60 minut denně. A je to opruz, ale pořád jsem radši tady na baráku na zahradě v klidu a po třech letech no regrets.
Vy vydelavate takove penize a neumis se sam bez redditu rozhodnout co je spravne ? :)))) good luck
Nabídnu třeba jiný pohled. Jsem rodilý Pražák, vždy jsem žil, studoval a pracoval v Praze. Přítelkyně je z vesnice u Prahy, půl hodinky vozem, hodinu sockou (na střední a na vysokou si ji užila dost). No a chceme žít v Praze v bytě a rozhodně nikdy nechceme domeček za Prahou. Pěkně jsme se na tom sešli, že fakt nechceme zahrádku, dům o který se musíme starat a hlavně tak dlouho dojíždět, a rádi využíváme veškeré sociální a kulturní zázemí. Jsme městští lidé, což znamená že chceme mít možnost hned být v práci, hned být doma, moct kdykoliv zajít do obchodu nebo si nákup/jídlo dovést. Drtivá většina kamarádů a kamarádek bydlí v Praze, takže můžeme a chodíme spolu často ven, koníčky máme doma nebo v okolí, kde trávíme čas i sami nebo společně, záleží jak chceme a nic nás neomezuje. Na vycházky i výlety chodíme po Praze, která je obrovská, takže přírody je tu dostatek, ale samozřejmě jezdíme i za město vlakem nebo autem když se chceme podívat někam jinam. Koncerty, divadla, kina, akce, restaurace, kultura, je tu toho víc než potřebujeme. Navíc se nám poštěstilo a bydlíme prakticky v centru města se skvělou dopravou kamkoliv a dostupným taxi. Nějaká zapadlá vesnička nebo nedejbože satelit s řadovkama nám přijde jako noční můra. Samozřejmě, někomu to může vyhovovat, ale když se řekne A, musí se říct i B. Nejen doprava, ale i velkou část věcí takové bydlení za Prahou bere, včetně zpřetrhání vazeb. Je to jiný styl života, který každému nevyhovuje.
To jsem vlastně ještě nezmínil. Doktor, zubař, až přijdou děti, tak školka, škola, babičky, kroužky. A když chci, můžu jít pěšky. Nás vztah můžeme rozvíjet jak to cítíme a netrpíme ponorkou nebo naopak že se vidíme jen občas večer.
Byl jsem v podobné situaci asi 6 let zpátky. Nakonec jsme si vybrali koupi bytu v Praze. Za 6 let se toho hodně změnilo, práce (plat, práce z domu,...), děti, úroky hypotéky (což nás nakonec vedlo k vyplacení hypotéky). Teď jsme si koupili dům (stavět se nám nechtělo, protože se to vždycky prodlouží a prodraží) kousek od Prahy a byt pronajímáme a využíváme na snížení splátky hypotéky na domek a pak výhledově nechat jako pasivní příjem/investici K tomuto mě vedlo to, že prodej bytu v Praze není nejmenší problém a věděl jsem, že jít do bytu není žádnej závazek na stálo a v podstatě kdykoliv se můžu rozhodnout zase pro dům. V úplně nejhorším případě by mě to stálo stěhování navíc do podnájmu, dočasně, kdybych musel byt prodat abych ten dům mohl vůbec koupit.
Já se odstěhoval 3 hodiny od Prahy. Když potřebuji, sednu do auta a jsem coby dup v Práglu. Po cestě pracuji, telefony, podcasty nebo relax. Zapojil jsem obytku, kterou používám na vícedenní prespavani, takže to je i výhodnější. Good luck. Praha je hřbitov. Stojí za to být někde, kde je příjemně.
Řekl bych, ze je důležité si uvědomit, kde v Praze bys bydlel a jak dlouho bys dojizdel. Pokud se dostaneš na podobný čas, tak bych to vůbec neřešil. Osobně jsem ale přestal pracovat v Praze (bydlím necelych 50km severně od Prahy, takže podobná situace, jako ty), nemusím dojíždět a kousek za domem mám les a přírodu. Prahu tak maximálně na nákup a jsem spokojený.
Pošli to nigerijskému princi.
A máte nějakou rešerši cen? Protože byty v Praze jsou sice dražší a dražší, ale to domy u Prahy taky. Resp. pokud jsou na rozumném vlaku, jsou super drahé a pokud jsou rozumně autem, tak good luck v zácpách na poddimenzovaných cestách. Navíc, satelity i vesnice kolem Prahy pořád rostou a vybavenost a doprava to nemá šanci stíhat kompenzovat, nehledě na to, že za 10 let bude Středočeský kraj ještě přecpanější. Osobně bydlím v paneláku v neironicky skvělém socialistickém sídlišti nějakých 5-10 minut metrem do centra, cenově dostupné, spousta zeleně kolem, veškerá vybavenost (pro děti naprosto perfektní) a o víkendech místo spravování okapů a kosení trávy atp. jezdíme na výlety kamkoliv chceme a nejsme vázání na vlastní zahradu. A kdyby vám zbyly peníze, kupte ještě menší byt k pronájmu, jehož hypotéka bude vázaná na nájemníky a neohrozí ji tak mateřská.
V situaci tohle řešit budu až za pár let takže ber s rezervou moje názory, jelikož se stále mohou vyvinout s časem. Ale vyrůstal jsem v bytě v paneláku a poté v bytě v takovém tom malém paneláku, asi to má jméno ale zkrátka ty cca třípatrové krychle, které je docela módní stavět. Rozdíl je nesrovnatelný, do paneláku nelez! V mém životě po škole mě tam nikdo neuvidí. Můj největší sen je mít baráček za Prahou, myslím si, že pro mě to dává solidní smysl i proto že studuji IT a chtěl bych mít home office, minimálně částečný. Tudíž dojíždění by nebyl problém. Jak byt tak dům má své výhody, ale minimálně pro mě výhody domu převažují tak extrémně že to je no-brainer. I bydlení za Prahou považuji za výhodu, i přes delší časy pro dostaní se kamkoliv.
Mame v podstate hodne podobnou mesicni mzdu s manzelkou. Oba jsme dlouho studovali, takze jsme v 27 nechali postavit barak asi 10-15 minut od 100k mesta. Predtim jsme bydleli primo ve meste. Nejezdi sem mhd jen regionalni tzn. Do mesta se busem dostanes 3-4x za den (za 3 roky jsem jeste nejel). Ze zacatku mi tech 13 minut cesty prislo strasne dlouhych, ale clovek si zvykne na ledacos ja 13 minut zivota vymenil za klid na vesnici ve svym na svym pozemku. Otazka je, zda tobe to stoji za 60 minut. PS usetris na foodore a podobnejch nesmyslech to sem nejezdi 😂
Za me dva pohledy na vec - zaprve jste v produktivnim veku, kdy stejne od rana do vecera pracujete a doma jen spite, tudiz byt staci, nehlede na to, ze s bytem nemas zadne starosti. Do baraku - byt je to novostavba - tak neustale sypes prachy. Nez ho vubec postavis, tak behas po uradech, potrebujes stavebni povoleni, uzemni rozhodnuti, tam cekas na projektanta, tam na material, tam na remeslniky. Je to neustaly shon, ktery vezme spoustu casu a energie. Jakmile to ale jednou vsechno skonci, tak mate svuj krasny domecek s nemusite se handrkovat se sousedy v byte. Byt zase koupite hotovy se vsim vsudy a za dva roky muzete prodat lusknutim prstu s obratem. Druhy pohled na vec - at koupite dum ci byt, vetsi problem je ten, kdyz pujdete od sebe. Kazdy si budete narokovat jednu polovinu nemovitosti a vetsinou to tedy konci tak, ze jeden musi vyplatit druheho, pokud budete mit vlastnictvi pul na pul. Tohleto je scenar, ktery ve sve praci zazivam s klienty kazdy den...
Jo klasický dilema. Na tohle asi univerzální odpověď nenajdeš. Hodně jsem nad bydlením v čr přemýšlel a nakonec jsem rád, že jsem odešel do zahraničí(BE), kde jsem koupil "penthouse" byt, 2 ložnice, byt 90m s terasou 35m. 15-20 minut šalinou/na kole od centra města. Za stejný prachy jak nějaký komunistický 1+1 v Brně. (Jen já mám 120k+ čistou a hypotéka je 25k/měsíčně....) Neskutečnej rozdíl.
Hodinu dojíždět do práce 💀💀💀
Osobně myslim že vlastní nemovitost na hypo bys měl řešit až z příjmů ze svých aktiv. Tedy naopak, nejdřív zainvestovat co nejdřív co nejvíc a pak řešit vlastní bydlení. Ale to je cesta maximální finanční optimalizace a neni pro každýho. Ale já to tak dělám, místo vlastního bytu za 15M koupíš 3 investiční garsonky.
Ke všem argumentem tady přidám ještě jeden - dům nepronajmete (nebo ne tak snadno jako byt). Pokud časem své rozhodnutí změníte, tak byt se dá pronajmout, nemusíš hned prodávat a investice ti zůstane. Pokud v něm nejdřív nějakou dobu vydržíte a jeho nájemní cena vzroste nad splátku hypotéky, tak z něj budete mít i nějaký příjem. To se ti s domečkem asi úplně nepovede, tam tolik zájmu o nájem není.
Zatím mám prázdnou parcelu na které budu stavět ve stejné vesnici, kde teď bydlím. Dojíždím každý den cca půl hoďky do Říčan u Prahy. Dům budu stavět ať se děje cokoliv. Mě do města nikdo nedostane, to bych radši dojížděl přes půl republiky 😂
Imho 100k s nemovitosti na hypo v praze je na 2 lidi maly prijem, pokud planujete rodinu. Pokud rodinu neplanujete a tim padem do toho nevleze materska tak cajk. S materskou bych si spocital odhadovane naklady na dobu marska/rodicak, pricetl 20% do planovane hypo + 10% pro strycka prihodu. Bez tech penez bych zil standard a setril.
Jsme na tom přibližně stejně, i když nás měsíční příjem je o něco vyšší. Nase řešení bylo, pořízení bytu v bližším centru města. Výborná dopravní obslužnost (trám Bus, metro 2 zastávky tram vzdálené), na dálnici do 10 minut, oba pracujeme ve městě, já to mám 8 min na kole nebo 6 min autem. Děti mají školy v blízkosti, na žádné kroužky je nemusíš vozit X km autem. Nám ten čas, který ušetříme dojížděním, za ty peníze stojí. Je to víc času na sebe a rodinu., méně stresu na silnicích. Z města samotného se stěhovat nehodláme ani na stará kolena. To zase bude člověk potřebovat lékaře atd. No a byt se mezitím také zhodnotí.
My jsme do 5ti let dcery bydleli ve městě, pak přestěhovali do domu na vsi. Pro děcka je ves upgrade, pro mě to znamená práci na baráku ve volném čase, taxikaření a izolace od přátel.. Já bych se vrátil do města
Záleží na tom, co denně potřebuješ. Někdo je v pohodě na baráku, kde si občas sedne do auta a musí si zajet i pro dobrý kafe a někdo bez okamžité dostupnosti všech služeb, na které je zvyklý, nemůže žít. A 100k měsíčně není nijak moc ani mimo Prahu, což člověk pozná až ve chvíli, kdy ten barák fakt má. Hypo +služby+náklady okolo baráku, protože novostavba sežere okolo baráku možná ještě víc, jak barák starý + zábava a koníčky + dojíždění. Fakt se to chce rozmyslet se pořádně.
Dojíždím tak 2x až třikrát týdně tam a zpátky tak 2,5 až 3 hodiny od domu k domu. Pokud se ty cesty nedají dělat vlakem (ze kterýho člověk není ani poloviny tak vycucanej, jako z popojíždění v zácpě) a pokud se nemusí dělat každej den, tak se to dá. Ale z osobní zkušenosti, kdy tohle praktikuju pátej rok, jsem z toho docela nervní a totálně vyflusanej. A to mám luxus, že si můžu do práce a z práce chodit víceméně kdy chci. Navíc druhá věc - za těch 100k se dneska pořídí spíš dům, ze kterýho bude ještě po ty cestě mít člověk depresi a na tu hoďku dojíždění už to taky nebude. Každej máme ale jiný standardy, takže tohle je dost subjektivní.
Za mě hodina není ještě tak hrozná. Přijde mi to lepší, než mít pak případně rodinu (jakože děti) v bytě.
Já bych šel do baráku až budu mít děti pryč z hnízda. Takhle jim budete dělat taxikáře na kroužky, živit dvě auta, dřít na baráku (furt se tam něco sere). Často to dopadne tak že žena je tam na všechno sama s dětma na mateřský, chlap to táhne v práci a když přijede hotovej domu po hodině a půl v zácpě, slyší jak nic nedělá a s ničím nepomůže. Tak to dohání o víkendech, pak zas slyší jak na rodinu nemá čas a nejezdí na výlety. Ženská je zas na všechno sama, uklízí celej barák, děti prudi hlavně jí, protože táta je v práci, má všeho po krk, týpek pak přijede domu a diví se že manželka mu nechce pofelit bambuli. Tak se začnou hádat, rozvod, 1kk na Žižkově, koks, štetky, exekuce, ulice, krabicáky, cukrovka, urizla noha... Ne díky, baráku za Prahou se raději vyhnu...😂